ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1037.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1037/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2006 dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 5 To 27/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 3/2004, a rozhodl takto:
Dovolání P. H. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 32 T 3/2004, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zákona, za který byl podle §222 odst. 3 tr. zákona za použití §40 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit škodu a zaplatit zdravotní pojišťovně částku 1.180,- Kč z 8% úrokem od 31. 5. 2001.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že dne 20. 10. 2000 kolem 21.25 hodin v H. ve stavu těžké opilosti a silného úzkostně-zlostného afektu, při delší dobu trvajících konfliktních vztazích s O. T., v průběhu hádky a vzájemné fyzické potyčky poškozeného O. T. třikrát bodl loveckým nožem s jednobřitým ostřím s čepelí dlouhou 9,8 cm do zadní strany levého ramene, do zad nad pravou lopatkou a do levé strany krku a způsobil mu tím dvě bodnořezné a jednu bodnou ránu hloubky 3-9 cm, rány na rameni a zádech zraňovaly pouze podkoží a svalovinu, bodnořezná rána na krku na levé straně délky 4,2 cm a hloubky 9 cm, směřující zleva doprava a shora dolů, téměř zcela proťala krkavici a dvojnásobně probodla hltan, takže poškozený v důsledku krvácivého šoku vzniklého protětím levé krční tepny na místě zemřel.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný, tak státní zástupce. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2006 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 5 To 27/2006 podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil ve výroku o trestu a jeho výkonu. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že P. H. uložil podle §222 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovolání, kterým napadá oba rozsudky ve výroku o vině, o trestu i ve výroku o povinnosti k náhradě škody. Dovolání neobsahuje výslovný odkaz na některé z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, z jeho obsahu je však zřejmé, že dovolání je podáno z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku oběma soudům vytýká, že jejich rozsudky spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, když krajský soud navíc nesprávně zjistil skutkový stav a z důkazů vyvodil závěry, které nemají oporu ve výsledcích dokazování. Téhož pochybení se dle tvrzení dovolatele dopustil i soud druhého stupně, když se s názory a závěry soudu první instance ztotožnil.
Dovolatel dále tvrdí, že oba soudy nerespektovaly právní názor Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01, přestože je tato povinnost zakotvena v §314 tr. řádu. Dle názoru dovolatele měly soudy obou stupňů na skutek, který byl předmětem trestního stíhání, aplikovat ustanovení §13 tr. zákona o nutné obraně a nikoli ustanovení §222 odst. 1, 3 tr. zákona. V další části odůvodnění svého dovolání uvádí obviněný námitky proti skutkovým závěrům, které dle jeho názoru nemají oporu v provedeném dokazování, poukazuje na rozpory mezi listinnými důkazy a zjištěními nalézacího soudu, nesouhlasí s hodnocením svých výpovědí soudem jako nevěrohodných. Opakuje své výtky, že nebyl respektován právní názor Ústavního soudu. Vyslovuje názor, že ve věci existovaly pochybnosti, které měly být rozhodnuty v jeho prospěch.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen \"státní zástupce\"). Upozorňuje, že dovolání neobsahuje jednu ze svých zákonných náležitostí, a to označení uplatněného dovolacího důvodu, nicméně dospívá k závěru, že dovolání svým obsahem zřejmě sleduje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Současně však státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že v rozporu s tímto dovolacím důvodem převážná část podaného dovolání namítá toliko nesprávné hodnocení důkazů, čímž napadá skutková zjištění soudu. Státní zástupce je toho názoru (podobně jako Vrchní soud v Olomouci), že Ústavní soud ČR sice v citovaném nálezu, jímž byla předchozí rozhodnutí ve věci zrušena, obecným soudům vytkl neúplnost dokazování a nedůslednost při hodnocení provedených důkazů, nicméně žádný právní názor, který by byl pro obecné soudy závazný, v něm nevyslovil. Státní zástupce má za to, že jedinou relevantní námitkou, odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu, je námitka, že mělo být aplikováno ustanovení §13 tr. zákona o nutné obraně. V této části však považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť průběh skutkového děje nebyl takový, aby odůvodňoval použití nože proti poškozenému, navíc několika ranami vedenými zákeřně zezadu.
S ohledem na toto stanovisko státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby a odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ačkoli dovolatel odkaz na uvedené ustanovení tr. řádu neuvádí, je z obsahu dovolání zřejmé, že právě na tento dovolací důvod se odkazuje.
V projednávané věci je zcela zjevné, že výše uvedené dovolací důvody byly obviněným v převážné části jeho mimořádného opravného prostředku uplatněny ryze formálně, aniž by těmto dovolacím důvodům obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení, resp. dosažení toho, aby jeho jednání bylo posouzeno jako jednání v nutné obraně.
I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu, přičemž jeho odkaz na nález Ústavního soudu se týká rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů (neboť výtky tohoto druhu byly předmětem zmíněného nálezu), nikoli právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Za takového stavu věci je zjevné, že převážná část dovolání byla podána z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů, což by bylo důvodem pro odmítnutí takového dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud má dále zato, že relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu lze přiznat pouze námitce dovolatele, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně, i když při zcela striktním výkladu právní úpravy dovolání by bylo možno i tuto námitku označit za námitku povahy skutkové, neboť i taková námitka napadá skutkové závěry soudu o splnění podmínek nutné obrany.
Po přezkoumání této námitky Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že s ohledem na učiněná skutková zjištění je tato zjevně neopodstatněná. Naopak aplikace ustanovení §13 tr. zákona o nutné obraně na jednání dovolatele tak, jak bylo soudem prvního i druhého stupně zjištěno a popsáno, by znamenalo vadu právního posouzení. Je totiž zcela evidentní, že i když podíl poškozeného na vzniku konfliktu je nesporný, nelze z této skutečnosti nikterak dovozovat, že by to odůvodňovalo takové jednání dovolatele, jaké bylo soudy zjištěno a popsáno. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že podmínkám nutné obrany ve smyslu §13 tr. zákona ze strany obviněného byla soudy obou stupňů věnována maximální pozornost, přičemž oba soudy se řídily názorem Ústavního soudu, který věc rovněž posuzoval. Závěry obou soudů v tomto směru jsou v příslušných pasážích odůvodnění jejich rozhodnutí náležitě a dostatečně přesvědčivě odůvodněny. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než se s nimi v řízení o mimořádném opravném prostředku plně ztotožnit.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání v té části, která je alespoň částečně v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, je dovoláním zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání P. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. října 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h