ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1060.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1060/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2006 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného Ing. K. S., v neprospěch obviněné E. T. a v neprospěch obviněného M. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2006 ze dne 12. 4. 2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 26/2002, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2006 ze dne 12. 4. 2006 se zrušuje v celém rozsahu.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1, odst. 3 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
IV. Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obvinění Ing. K. S., E. T. berou do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a) trestního řádu.
Odůvodnění:
Obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. byli, spolu s dalšími obviněnými P. V. a J. S., rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, uznáni vinnými, že:
I. obvinění Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V.
obviněný Ing. K. S. v měsíci květnu 2002 v úmyslu zabránit redaktorce deníku M. f. D. S. S., publikovat články odhalující nelegální způsob nabytí jeho majetku, v úmyslu zakrýt, že majetek byl získán trestnou činností, zabránit ztrátě majetku nahromaděného nezákonným způsobem, požádal obžalovanou E. T. o kontaktování osoby schopné poškozenou S. S. odstranit, poskytl jí fotografii, adresu poškozené, zálohu 50.000,- Kč a přislíbil za vykonanou vraždu vyplatit 500.000,- Kč;
obviněná E. T. se stejným záměrem z podnětu obviněného Ing. K. S. jednala s obviněným M. N. za přítomnosti obžalovaného P. V. a za odstranění poškozené nabídla 500.000,- Kč, předala fotografii, adresu poškozené a zálohu ve výši 50.000,- Kč obviněnému M. N., společně s ním také opatřila od J. S. 922 g plastické trhaviny Semtex 10 a 4 průmyslové elektrické rozbušky, které M. N. převzal a poté předal k ukrytí P. V., a pro vykonavatele slíbila obstarat padělaný pas;
obviněný M. N. počátkem měsíce června 2002, za slíbenou odměnu, domluvil ve V. s K. R., zavraždění poškozené za odměnu 100.000,- Kč, předal mu její fotografii, adresu jejího bydliště a zálohu 3.000,- Kč, dne 8. 7. 2002 ve V., okres P. mu předal 177 g trhaviny Semtex 10 a jednu rozbušku k vykonání vraždy;
obviněný P. V. za slíbenou odměnu 100.000,- Kč aktivně se zapojil do přípravy vraždy, uschoval trhavinu Semtex 10 a 4 rozbušky, které převzal od obviněného M. N., a dne 8. 7. 2002 předal 177 g trhaviny Semtex 10 a jednu rozbušku k vykonání vraždy a také zajišťoval kontakty obviněného M. N. s K. R., který měl vraždu vykonat;
K. R. se o vykonání vraždy nepokusil a podal dne 9. 7. 2002 oznámení na P. Č. R:, O. ř. P.
II. obviněný Ing. K. S.
od neznámé osoby v přesně nezjištěné době opatřil si a bez povolení přechovával ve svém bydlišti ve S.-H., o. K., až do 19. 7. 2002
a) samonabíjecí pistoli AP, ráže 9 mm, maďarské výroby se zásobníkem a sedm nábojů ráže 9 mm Browning Court
b) tři jednoranné palné zbraně – střílející tužky s přímoběžným úderníkem bez výrobních čísel s nábojovou komorou uzpůsobenou pro náboje ráže 6,35 Browning a tři náhradní hlavně k těmto tužkám bez výrobních čísel s nábojovou komorou uzpůsobenou pro náboje ráže 8 mm Blanc nebo ráže 320 Short, 25 kusů nábojů ráže 6,35 Browning a tři kusy plynových nábojů ráže 8 mm Blanc.
III. obviněný J. S.
na žádost obviněné E. T. po vzájemné domluvě opatřil za úplatu 25.000,- Kč celkem 922 g plastické trhaviny Semtex 10 a čtyři průmyslové elektrické rozbušky a tuto trhavinu a rozbušky dne 5. 7. 2002 v H., okres P., předal v její přítomnosti obviněnému M. N.
Podle soudu prvního stupně uvedeným jednáním obvinění naplnili zákonné znaky skutkových podstat trestných činů:
obviněný Ing. K. S. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.) (ad I.), trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. (ad II./a) a trestného činu vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle §185a odst. 1 tr. zák. (ad II./b),
obviněná E. T. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.) (ad I.),
obviněný M. N. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.) (ad I.),
obviněný P. V. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a
obviněný J. S. trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. (ad III.).
Obviněný Ing. K. S. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole AP ráže 9 mm maďarské výroby, zásobníku, tří střílejících tužek bez výrobních čísel ráže 6,35 mm, tří náhradních hlavní ke střílejícím tužkám bez výrobních čísel ráže 8 mm, 22 kusů nábojů ráže 6,35 mm Browning.
Obviněná E. T. byla odsouzena podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Obviněný M. N. byl odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen rovněž do věznice s dozorem, jednak podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční částky 14.500,- Kč.
Obviněnému P. V. byl podle §219 odst. 1 za použití §40 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný J. S. byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu dvou let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. K. S., E. T., M. N., P. V. a J. S. odvolání, a v neprospěch všech obviněných podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byl obviněnému Ing. K. S. uložen trest propadnutí věci. Podle §259 odst. 3 tr. ř. následně sám rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil zabrání samonabíjecí pistole AP ráže 9 mm, maďarské výroby se zásobníkem a sedmi nábojů ráže 9 mm Browning Court, tří jednoranných palných zbraní – střílejících tužek bez výrobních čísel a tří náhradních hlavní k těmto tužkám, dvaceti pěti kusů nábojů ráže 6,35 mm Browning a tří kusů plynových nábojů ráže 8 mm Blanc. U obviněného J. S. doplnil výrok o trestu tak, že podle §53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč; pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Odvolání obviněných E. T., M. N., P. V. a J. S. podle §256 tr. ř. zamítl.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze dovolali prostřednictvím svých obhájců obvinění Ing. K. S. a E. T. V jejich prospěch i neprospěch, jakož i M. N. a P. V. podala dovolání také nejvyšší státní zástupkyně.
Tímto svým v pořadí prvním dovoláním ze dne 8. 1. 2004 napadla nejvyšší státní zástupkyně uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí chyběl výrok, kterým by odvolací soud rozhodl o odvoláních státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaném v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N., a sice jen proti výrokům o trestech uložených jim rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, jímž byli odsouzeni k trestům, jak uvedeno shora.
Dovolací soud, jemuž napadla i dovolání Ing. K. S. a E. T., rozhodl z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně dne 11. 3. 2004 pod sp. zn. 6 Tdo 212/2004 usnesením v neveřejném zasedání, že se podle §265l odst. 2 tr. ř. přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, doplnil chybějící výroky, kterými rozhodne o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V. O zbývajících dovoláních Ing. K. S. a E. T. zmíněný senát nerozhodoval.
Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004, soud dovolací zjišťuje, že tímto rozhodnutím byla doplněna výroková část rozsudku téhož soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, o bod V. tohoto znění: „Podle §256 trestního řádu se zamítají odvolání krajského státního zástupce v Českých Budějovicích, podaná v neprospěch obžalovaných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V.”
Rozsudek odvolacího soudu v této podobě, konkrétně jeho doplněný výrok, napadla svým v pořadí druhým dovoláním ze dne 11. 5. 2004 opět nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N., z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku státního zástupce směřujícího výlučně proti výrokům o trestech odnětí svobody, které byly obviněným uloženy rozsudkem soudu prvního stupně. Přitom rozhodnutím obou uvedených soudů byly podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. uloženy jmenovaným obviněným tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestné činy, jejichž přípravou byli tito obvinění uznáni vinnými, v čemž spatřuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Proti témuž rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, si podali dovolání též odsouzení Ing. K. S. (dále i dovolatel) a E. T. (dále i dovolatelka).
Třetí senát svým usnesením sp. zn. 3 Tdo 449/2004, ze dne 7. 12. 2004, rozhodl podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených níže, o postoupení věci obviněných Ing. K. S., M. N. a E. T. velkému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně a dovolatelky namítají, že ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. bylo při ukládání trestu odnětí svobody jmenovaným odsouzeným aplikováno v rozporu se zákonem.
Zatímco dovolání nejvyšší státní zástupkyně v aplikaci moderačního práva soudu vidí pochybení a mimo jiné dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatelka tu poukazuje na nesprávnou aplikaci §40 odst. 2 tr. zák., namísto §40 odst. 1 tr. zák., tedy nepoužití moderačního práva soudu, ač podmínky pro to podle odst. 1 byly, což hodnotí jako dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Právě v návaznosti na pohled dovolatelky zjistil senát 3 Tdo rozdílný přístup v dosavadním rozhodování Nejvyššího soudu, pokud se jedná o přípustnost nesprávné aplikace §40 odst. 2 tr. zák. jako dovolacího důvodu, s nímž počítá §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zmíněný dovolací důvod spatřuje senát 3 Tdo v situaci, kdy podle dovolání podmínky pro aplikaci §40 odst. 1, popř. 2 tr. zák. dány byly, avšak soud moderační právo nepoužil. Naproti tomu v případě, kdy aplikační podmínky §40 odst. 1, popř. 2 tr. zák. splněny nebyly, přičemž soud moderační právo použil, by byl namístě dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Vlastní podstatu sporného problému vidí senát 3 Tdo v tom, zda v případě uznání viny podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu lze za něj uložit trest odnětí svobody za využití moderačního práva soudu ve smyslu §40 odst. 2 tr. zák., to s přihlédnutím nejen k poměrům pachatele, ale zejména s ohledem na okolnosti případu (viz rozhodnutí 5 Tdo 411/2003-I, II, které vztahuje své závěry stran aplikace §40 odst. 2 tr. zák. i na ustanovení §40 odst. 1 tr. zák.). K samotné nekonzistentnosti judikatury k této otázce upozorňuje třetí senát na rozhodnutí následujících senátů Nejvyššího soudu 7 Tdo a 3 Tdo:
Sedmý senát Nejvyššího soudu ve svém usnesení 7 Tdo 356/2002 konstatoval:
I. Námitka, že trest nebyl uložen podle §40 odst. 1 trestního zákona, obsahově nenaplňuje dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu.
II. Námitkou týkající se ustanovení §40 odst. 1 trestního zákona však není obsahově naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť namítané nepoužití ustanovení §40 odst. 1 trestního zákona zjevně není otázkou právního posouzení skutku, protože nemá žádný vztah k tomu, jak byl kvalifikován skutek, jímž byl obviněný uznán vinným.
Třetí senát Nejvyššího soudu ve svém usnesení 3 Tdo 1416/2003 naopak konstatoval:
I. Námitku dovolatele, že nebylo aplikováno při ukládání trestu ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., přestože byly splněny všechny okolnosti a podmínky tímto ustanovením vyžadované, naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považovat za relevantní.
Třetí senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc dovolatele a dovolatelky nyní podle rozvrhu práce přidělena, se kloní ke stanovisku, které uvádí usnesení 3 Tdo 1416/2003. Zastává tedy právní názor, včetně jeho zdůvodnění v citovaném usnesení, který je odlišný od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí sedmého senátu Nejvyššího soudu (v usnesení 7 Tdo 356/2002). Domnívá se, že „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ je třeba rozumět pochybení i stran aplikace ustanovení o ukládání trestů, tedy např. §40 odst. 1, 2 tr. zák. ve výše uvedeném smyslu. V opačném případě by nesprávnosti tohoto typu nebylo možno napravovat cestou dovolání, když jediné dva specifické dovolací důvody týkající se trestů na uvedený problém nemíří; srov. §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř.
Proto v souladu s ustanovením §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, postoupil třetí senát věc dovolatele a zejména dovolatelky k rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu o tom, zda neaplikování §40 odst. 2 tr. zák. v návaznosti na uznání viny podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu lze považovat za přípustný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jiné nesprávné hmotně právní posouzení), to za předpokladu, že zákonné podmínky pro užití moderačního práva soudu splněny byly.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě trestního kolegia v neveřejném zasedání dne 12. 1. 2005 v trestní věci postoupené mu třetím senátem tak, že přikázal tomuto senátu, aby věc znovu projednal a rozhodl, protože podmínky §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny. Poté, co neshledal procesní podmínky pro řízení před ním, nerozhodoval ve věci všech dovolatelů ani meritorně.
Respektuje jeho usnesení, Nejvyšší soud (senát 3 Tdo) věc znovu projednal a rozhodl.
Učinil tak usnesením ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 3 Tdo 162/2005, kterým k druhému dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004, ve výroku, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích v části směřující proti výrokům o trestech odnětí svobody uložených obviněným Ing. K. S., E. T. a M. N. Zároveň zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných Ing. K. S. a E. T., které podle §265l odst. 4 tr. ř., z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., vzal do vazby.
Dne 20. 4. 2005 Vrchní soud v Praze projednal v návaznosti na toto kasační usnesení Nejvyššího soudu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích uplatněná proti výrokům o trestech odnětí svobody uloženým obviněným Ing. K. S., E. T. a M. N. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, a vyhlásil usnesení sp. zn. 8 To 31/2005, jímž podle §256 tr. ř. zamítl takto podaná odvolání jmenovaného státního zástupce.
Toto naposledy uvedené rozhodnutí odvolacího soudu opět napadla nejvyšší státní zástupkyně svým řádně a včas podaným dovoláním ze dne 23. 6. 2005, č. j. 1 NZO 5027/2005-8, a to ze stejných dovolacích důvodů a se stejnou argumentací jako v případě předchozím. O takto podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením sp. zn. 3 Tdo 1532/2005 ze dne 1. 3. 2006 tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2005 ze dne 20. 4. 2005 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a současně podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obvinění Ing. S., T. i N. berou z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. do vazby.
Dne 12. 4. 2006 Vrchní soudu v Praze projednal v návaznosti na toto kasační usnesení Nejvyššího soudu odvolání krajského státního zástupce v Českých Budějovicích a rozsudkem z téhož dne pod sp. zn. 8 To 31/2006 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce, částečně zrušil, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody u obžalovaných Ing. S. a T. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obžalovaného Ing. S. podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem a obžalovanou T. podle téhož zákonného ustanovení do věznice s dohledem. Konečně podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce v části týkající se obžalovaného N. V důvodech tohoto svého rozhodnutí označil odvolání státního zástupce za stejné jako v jeho předchozích přednesech, tedy nereagující na závěry vyjádřené podrobně v citovaných usneseních Nejvyššího soudu a zejména v tom směru, že i nadále trvá na tom, že užití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. je při ukládání trestu za trestný čin posouzený podle kvalifikované skutkové podstaty absolutně vyloučené. Konstatoval dále, že důvodem zrušení svého předchozího usnesení v předmětné věci není pochybení v otázce viny, ale pouze v otázce trestu, nikoli ovšem v užití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. i při zachování užité právní kvalifikace, ale v absenci takového odůvodnění, aby o užití §40 odst. 2 tr. zák. v uvedených souvislostech nebylo pochyb. Z tohoto pohledu má za to, že ke zrušení předmětného usnesení došlo proto, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl uznán vinným (§265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.). Takového pochybení se však nedopustil, když respektoval ustanovení §40 odst. 4 písm. a) tr. zák. s tím, že pokládá za přinejmenším kuriózní, že důvodem zrušení jeho rozhodnutí je pouze požadavek na „lepší“ odůvodnění výroku o trestu. Poukázal na to, že v posuzované věci ke smrti poškozené nedošlo stejně jako k jinému závažnému následku, a proto se uložení trestu v základní trestní sazbě jeví nepřiměřeně přísným. Dále ovšem uvedl, že je nepochybné, že obvinění byli vnitřně přesvědčeni, že si vraždu skutečně objednávají a jednalo se tak o vážně míněnou přípravu k vraždě (nešlo o žert). Obvinění prý provedení vraždy nijak výrazně neurgovali, byli přesvědčeni, že k jejímu dokonání zařídili ze svého hlediska vše potřebné a nepředpokládali „selhání“ samotného vykonavatele vraždy K. R. Popsal též stručně podíl jednotlivých obviněných na přípravě uvažované vraždy a bez dalšího uzavřel, že z uvedených důvodů má tresty uložené soudem prvního stupně za přiměřené. Dále se stručně vyjádřil k okolnostem, za kterých rozhodl o aktuálním zařazení obviněných do příslušných typů věznic.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. i M. N. a to včas a za splnění všech, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, a to proti výroku citovaného rozsudku uvedeného pod bodem I., kterým byly z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích směřujících v neprospěch obviněných Ing. K. S. a E. T. proti výrokům o trestech odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 26/2002 ze dne 30.6.2003, jimiž byli odsouzeni:
obviněný Ing. K. S. podle §219 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen podle §30a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou,
obviněná E. T. podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem, a částečně byly zrušeny výroky o způsobu výkonu trestů odnětí svobody obviněných Ing. K. S. a E. T. z citovaného rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti výroku citovaného rozsudku uvedeného pod jeho bodem II., kterým bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný Ing. S. se podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazuje pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem a obviněná T. se podle téhož zákonného ustanovení zařazuje do věznice s dohledem. To proto, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2006 ze dne 12. 4. 2006 ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byly v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. uloženy oběma obviněným tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož přípravou byli oba obvinění uznáni vinnými (dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.). Dovolání je dále namířeno i proti výroku označenému v citovaném rozsudku Vrchního soudu v Praze jako III., v rámci kterého bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podané v neprospěch obviněného M. N. proti výroku o trestu odnětí svobody z citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byl obviněný N. odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. To proto, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2006 ze dne 12. 4. 2006, jako soudu druhého stupně, byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř., jelikož tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku příslušného státního zástupce podaného v neprospěch obviněného N., směřujícího výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody z rozsudku soudu prvního stupně, uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a rozhodnutím soudu prvního stupně byl v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. uložen obviněnému N. trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jehož přípravou byl obviněný N. uznán vinným (dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.).
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že Nejvyšší soud opakovaně setrval na svém stanovisku v posuzované věci, podle kterého není zásadně vyloučena možnost užití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., i když z hlediska viny soud aplikoval ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., ve spojení s příslušným ustanovením zvláštní části trestního zákona. Daný postup musí být ovšem v té které trestní věci důsledně a přesvědčivě odůvodněn, tedy takovým způsobem, který by konkrétně odpovídal obecně formulovaným tezím o podstatě materiální stránky trestného činu, nezbytně různě posuzovaného jednak z pohledu viny, jednak z hlediska trestání. Poukázala na to, že je zřejmé, že i když Vrchní soud v Praze v souladu s Krajským soudem v Českých Budějovicích právně posoudil jednání obviněných Ing. S., T. i N. jako přípravu trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., a tak shledal existenci materiálního kriteria zakotveného v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., řádně neodůvodnil při ukládání trestu současnou aplikaci moderačního ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., přičemž tak učinil (podle jejího názoru zcela vědomě) v rozporu s ustanovením §265s odst. 1 tr. ř., podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Za základní otázku i z pohledu ve věci dříve nejvyšší státní zástupkyní podaných dovolání považuje tato i nadále to, zda je možno současně (ve výroku o vině) aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, jejíž použití je limitováno materiálním kriteriem §88 odst. 1 tr. zák. a (ve výroku o trestu) moderační ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. Má za to, že není dán logický důvod se v posuzované trestní věci odchylovat od výkladu plynoucího z judikatorních rozhodnutí publikovaných pod č. 26/1985 a 48/1998 Sb. rozh. tr. s tím, že v obecné rovině by nebylo možné vyloučit, že vzhledem k povaze konkrétního případu nebude vzhledem k materiálnímu kriteriu §88 odst. 1 tr. zák. aplikována kvalifikovaná skutková podstata, přestože její formální znaky jsou naplněny a zároveň bude ještě aplikováno i moderační ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. Obecné logice prý však odporuje, aby tyto instituty byly zároveň (a vlastně proti sobě) užity. Dále popsala okolnosti, za kterých trestní zákon umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu trestného činu s tím, že okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu (její závažnost), nemůže odůvodnit (sama o sobě) snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Poukázala i na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 44/2004, které nelze vztáhnout na výroky z nyní napadeného (citovaného) rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to i pokud by tento rozsudek vycházel z právních názorů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1532/2005 ze dne 1. 3. 2006 a plně by akceptoval požadavky Nejvyššího soudu na řádné odůvodnění postupu podle §40 odst. 2 tr. zák., což se však již opakovaně nestalo, jak již uvedla. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bez jejího souhlasu či souhlasu obviněných jednak podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2006 ze dne 12. 4. 2006 a to v celém rozsahu, jakož i všechna rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu a dále, aby postupoval podle §265l odst. 1, 3 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu, a konečně aby podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně k vyjádření obviněným, ti však svého práva v uvedeném smyslu nevyužili.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení v §265b tr. ř. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, pouze je-li dán některý z důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit především tehdy, jestliže nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí nebo zamítnutí odvolání a jde tedy o případ, kdy odvolací soud rozhodne bez věcného přezkoumání ve smyslu ustanovení §253 odst. 1, 3 tr. ř. Důvodem dovolání proto nemůže (z hlediska takto uvedeného dovolacího důvodu) být zamítnutí řádného opravného prostředku z hlediska ustanovení §256 tr. ř. bez dalšího. Shledá-li tedy odvolací soud, že odvolání není věcně důvodné, tak uvedený postup lze podle tohoto ustanovení užít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 tr. ř., tedy teprve tehdy, neshledal-li odvolací soud existenci formálních důvodů k zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo k jeho odmítnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. I za tohoto stavu však lze dovolání opřít o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale jen tehdy, jestliže byl v řízení předcházejícímu věcnému rozhodnutí o řádném opravném prostředku, podaném proti některému z rozhodnutí podle §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z obsahu dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní plyne, že důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (pouze ve vztahu k obviněnému N.) v tomto směru se opírá o výtku odvolacímu soudu, který takto zamítl odvolání státního zástupce, ačkoliv v řízení předcházejícímu rozhodnutí o takovém opravném prostředku byly dány podmínky, jejichž porušení založilo dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V těchto souvislostech pak dovolací soud nedospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti takto podaného dovolání, a to právě s ohledem na důvodnost uplatněného dovolání z hlediska dalšího uplatněného dovolacího důvodu, a to podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
I v pořadí čtvrté dovolání nejvyšší státní zástupkyně v posuzované trestní věci je namířeno proti citovaným rozsudkům obou soudů s připomínkou, že v posuzované věci byli dřívějšími (přesně označenými) rozhodnutími obou soudů obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. uznáni vinnými přípravou trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., za což jim byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody za použití moderačního práva opřeného o §40 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu, a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že by použití trestní sazby při ukládání trestu odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání. V této souvislosti je namístě opakovaně připomenout usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 411/2003, které poukázalo na to, že použití §40 odst. 2 tr. zák. není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., ovšem zároveň uvádí, že bez jejich zhodnocení (tedy okolností případu a poměrů pachatele) by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen splnit účel trestu a jaká výměra tohoto trestu by byla pro pachatele trestného činu nepřiměřeně přísná. Jinak řečeno, i při aplikaci §40 odst. 2 tr. zák., je nutné brát v úvahu jak okolnosti případu, tedy konkrétní stupeň materiální stránky toho kterého spáchaného trestného činu, např. i jeho přípravy, přípustně zvažované při úvaze o trestu za ni, tak i poměry pachatele v době, kdy se mu trest ukládá. Naproti tomu je stejně potřebné znovu poukázat na rozhodnutí staršího data Rt č. 26/85-III. a další od něho se odvíjející, např. Rt. č. 48/98, sp. zn. 9 Tzn 31/98), která stojí na tom, že byl-li pachatel uznán vinným přípravou směřující k trestnému činu spáchanému za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby a ta byla užita, nelze za tohoto stavu současně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici vyšší trestní sazby podle §40 odst. 2 tr. zák. Nutno znovu opakovat, že citovaný judikát, podle přesvědčení Nejvyššího soudu, vychází takto z logiky, podle které konkrétní charakter a stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost (závažnost příslušného trestného činu a také závažnost materiální stránky přípravy k němu) je odvozována z hlediska viny i trestu ze stejného (totožného) rozsahu kriterií materiální stránky a tím i její konkrétní míry (jejího charakteru a stupně). Opakovaně je tedy na místě zdůraznit, že takový přístup je zjednodušeným, schematickým a opomíjejícím diferencovanou funkci materiální stránky trestného činu na jedné straně z hlediska viny, na straně druhé z hlediska trestu. Takovýto přístup se z hlediska uvedené problematiky jeví jako výrazně restriktivní, mechanický a takový, který apriori nepředpokládá vznik či existenci takových případů, které by umožnily soudům vůbec úvahu nad ukládáním trestu za použití moderačního ustanovení vyjádřeného i v §40 odst. 2 tr. zák. (při shledání viny trestným činem s kvalifikovanou skutkovou podstatou) a výrazně tak zúžily jejich manévrovací prostor při ukládání trestů. Znovu je na místě zdůraznit, že moderační právo soudu ve smyslu ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. je institut aplikovatelný (funkční) výlučně v oblasti ukládání trestů. Soud tedy musí uvažovat nejen o materiální stránce trestného činu (okolnosti případu), ale i poměry pachatele v době, kdy mu trest ukládá, o čemž není pochyb ani z hlediska zmírnění trestu. Pokud se však moderace konkrétně ukládaného trestu opírá o konkrétní míru materiální stránky, danou (mimořádnými) okolnostmi případu, je nezbytné důsledně odlišovat její stupeň z hlediska viny pachatele a její stupeň z hlediska jeho trestání. V tomto směru je tedy na místě znovu a opakovaně zdůraznit, že i předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (pod sp. zn. 3 Tdo 1532/2005 ze dne 1. 3. 2006) je jednoznačné.
Stejně tak jednoznačně se ovšem v předchozích (v posuzované věci) přijatých rozhodnutích Nejvyšší soud vyjádřil i k otázce náležitého a přesvědčivého odůvodnění užití postupu podle ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., i když soudy z hlediska viny aplikovaly ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., ve spojení s příslušným ustanovením zvláštní části trestního zákona. Nezbývá než znovu zopakovat, že takový postup musí být v každé konkrétní věci náležitě, přesvědčivě a jednoznačně odůvodněn, tedy způsobem, který by v každé jednotlivé věci odpovídal výše formulovaným tezím o podstatě materiální stránky trestného činu, nezbytně různě posuzované jednak z hlediska viny, jednak ovšem i z hlediska trestání. Tyto skutečnosti však, zejména i soud odvolací nevzal opakovaně v úvahu, včetně v nyní dovolávaném rozhodnutí, když jeho způsob argumentace v uvedeném směru se nijak neliší od jeho předchozích rozhodnutí. Paradoxně tak na jedné straně poměrně detailně popisuje společenskou nebezpečnost jednání obviněných i z hlediska uvedené přípravy, na straně druhé však tuto skutečnost nepromítl do svých úvah při ukládání adekvátního trestu. Dokonce do té míry, že pokládá za kuriózní požadavek na přesvědčivé odůvodnění svých úvah v tomto směru s tím, že (podle jeho názoru) byl důvodem zrušení jeho předchozích rozhodnutí pouze požadavek (jak uvedl) na „lepší“ odůvodnění výroku o trestu. K tomu je na místě uvést, že přirozeně takto nejde o „lepší“ nebo „horší“ odůvodnění takového výroku, ale jde o to, aby takový výrok byl odůvodněn přesvědčivě, úplně a v neposlední řadě také srozumitelně. To proto, že i ve svém posledním rozhodnutí v posuzované věci odvolací soud uvedl, že přihlédl zejména k tomu, že „trestní sazba trestného činu vraždy, ať už v prvním nebo ve druhém odstavci, je právě proto tak přísná, že předpokládá fatální, nenapravitelný, nezvratný následek, tj. smrt poškozeného. V tomto případě však ke smrti poškozené nedošlo a nedošlo ani k jinému závažnému následku. Právě proto se uložení trestu v základní trestní sazbě, v tomto případě 12 až 15 let, jeví nepřiměřeně přísným“. Dále potom paradoxně poukazuje na to, že „pokud jde o vnitřní přesvědčení obviněných, pak je naprosto jednoznačné, že byli vnitřně přesvědčeni, že si vraždu skutečně objednávají, tedy, že se jednalo o vážně míněnou přípravu k vraždě“. To s tím, že „obžalovaný Ing. K. S. poskytl obžalované E. T. osobní údaje o poškozené S. S. v takovém rozsahu, aby nemohlo dojít k záměně za jinou osobu, určil částku, kterou je ochoten za její usmrcení vyplatit a dokonce poskytl i zálohu. Dále se už do věci nevkládal, aby se nestal podezřelým. Ve stejném rozsahu informovala i obžalovaná E. T. obžalované M. N. a P. V. Společně s obžalovaným N. pak obžalovaná T. opatřila od obžalovaného S. plastickou trhavinu Semtex. Obžalovaný N. pak kontaktoval, z jejího pohledu, vhodnou osobu, která by vraždu mohla provést. V tomto stadiu příprav tedy všichni tři obžalovaní (Ing. S., T., N.) učinili podle svého přesvědčení k usmrcení poškozené vše potřebné. Proto také nebyli překvapeni falešnou zprávou, že k usmrcení poškozené skutečně došlo. Fakt, že k usmrcení poškozené nakonec nedošlo, není z pohledu vnitřního přesvědčení obžalovaných podstatný, protože obžalovaní byli po celou dobu vnitřně přesvědčeni, že pro svůj záměr volili správné prostředky. Selhání vykonavatele vraždy svědka R. vůbec nepředpokládali“. Těmto úvahám potom zjevně nekoresponduje i to, že příprava k trestnému činu je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného (§7 odst. 2 tr. zák.), a to obzvláště i vzhledem ke shora uvedeným závěrům odvolacího soudu. Takovéto závěry vyjádřené v uvedených důvodech napadeného rozhodnutí, jsou přesně těmi, které z pohledu již řečeného v zásadě vylučují úvahu o užití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. z hlediska ukládaného trestu. Pouhý odkaz na to, že v posuzované věci nedošlo k smrti poškozené (a ani k jinému závažnému následku) nemůže obstát právě proto, že k obžalovanými předpokládanému následku nedošlo, nikoli proto, že by si počínali „vesnicky“ či „amatérsky“, ale proto, že v důsledku dalších skutečností na jejich vůli nezávislých jimi připravovaný označený trestný čin vraždy nebyl dokonán. Závěr, že při úvaze o výši trestu odvolací soud přihlédl zejména k tomu, že nedošlo k následku předpokládanému obviněnými (smrti poškozené), s poukazem na výši trestní sazby u trestného činu vraždy (šlo o její přípravu) potom nemůže obstát, protože s uvedenou argumentací by u přípravy jakéhokoliv trestného činu by takto bylo v zásadě obvyklé užít při ukládání trestu zmíněné moderační ustanovení. Dovolací soud znovu opakuje, že takovýto postup je vždy zajisté výjimečný a musí být vždy přesvědčivě odůvodněn. V dané věci se tak opakovaně nestalo, když ani popsané úvahy o vnitřním přesvědčení obviněných spíše podporují úvahy odvolacího soudu o materiální stránce popsané přípravy a nejsou s nimi takto alespoň konzistentní a z pohledu v této souvislosti uložených trestů ani přezkoumatelné. Nutno v této souvislosti zopakovat, že z dosud zjištěného skutkového stavu opravdu nijak neplyne, že by obvinění vůbec věděli o tom, že příprava k uvedenému trestnému činu se postupně (z jim neznámých důvodů) rozpadá. Nezbývá než uzavřít, že takto chybí přesvědčivá (lépe řečeno) jakákoli argumentace pro aplikaci §40 odst. 2 tr. zák. v posuzované věci, jak také dovolací soud již v předchozích rozhodnutích výslovně naznačil, když i v nyní napadeném rozhodnutí rovněž uvedená argumentace v jeho důvodech chybí. Pokud se tedy oba soudy přesto domnívaly, že požadavku náležité argumentace ve prospěch aplikace §40 odst. 2 tr. zák. dostály, v důsledku čehož odvolací soud i ve svém nyní dovolávaném rozhodnutí opakovaně setrval na svém původním závěru, zaměnily tak i jinak Nejvyšším soudem obecně přípustnou možnost aplikace ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., v návaznosti na vinu uznanou za podmínek ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., a to s požadavkem na zcela konkrétní a vyčerpávající odůvodnění takového postupu ve věci naposledy podaného dovolání a to tak, aby o užití takového postupu (moderace při trestání) nebylo pochyb. To se v posuzované věci opakovaně nestalo a v tom je takto dovolání nejvyšší státní zástupkyně (bez ohledu na část jí vedené argumentace) důvodné.
Lze tedy uzavřít, že v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N. mimořádným opravným prostředkem nejvyšší státní zástupkyně napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2006 ze dne 12. 4. 2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 26/2002 ze dne 30. 6. 2003 byly v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. uloženy obviněným Ing. S. a T. tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož přípravou byli oba obvinění uznáni vinnými a takto shledán Nejvyšším soudem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Samotným napadeným citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze potom byl naplněn dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. alinea druhá, jelikož tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku příslušného státního zástupce podaného v neprospěch obviněného N. směřujícího výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody rozsudku soudu prvního stupně uvedeného v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a rozhodnutím soudu prvního stupně byl v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. mu uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jehož přípravou byl uznán vinným a tedy naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak nezbylo Nejvyššímu soudu než napadený rozsudek podle ustanovení §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušit (za splnění podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř.) a to v celém rozsahu a stejně tak i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále potom podle §265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v jiném složení senátu. To s ohledem na rozsah a povahu shora popsaných vad, které dovolací soud opakovaně zjistil v řízení o dovolání a také s ohledem na nerespektování právního názoru vysloveného v předchozích rozhodnutích dovolacího soudu, když v tomto směru se shoduje s názorem prezentovaným nejvyšší státní zástupkyní.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ing. K. S., E. T. i M. N. byl odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody uloženými pod dolní hranici zákonné trestní sazby. I v takto stanovené konkrétní výměře (tj. osm a šest roků) se jedná o tresty nepochybně vysoké, jejichž uložení jim hrozí přinejmenším znovu a pokud odvolací soud užití §40 odst. 2 tr. zák. náležitě odůvodní, když v opačném případě může být dána konkrétní hrozba uložením i trestů vyšších. Samotná reálná hrozba takto konkrétně vysokými tresty tak nepochybně zakládá vazební důvod uvedený v ustanovení §67 písm. a) tr. ř., a proto nezbylo než v tomto smyslu rozhodnout, jak uvedeno v příslušné části výroku tohoto usnesení.
Vzhledem k tomu, že bylo podle §265k tr. ř. rozhodnuto o zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž zároveň Nejvyšší soud podle §265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu, neboť s přihlédnutím k povaze uplatněných důvodů dovolání nejvyšší státní zástupkyní bylo zřejmé, že vady napadeného rozhodnutí nelze odstranit ve veřejném zasedání, bylo rozhodnuto z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v zasedání neveřejném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka