ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1093.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1093/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 o dovolání podaném P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 470/2005 ze dne 26. 1. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 173/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 173/2003 ze dne 14. 10. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
V předmětné věci podal P. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 470/2005 ze dne 26. 1. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti uvedl, že ve skutečnosti šlo o nezamýšlenou a neúmyslnou srážku jeho těla s tělem poškozeného, která nikdy nemohla nabýt intenzity útoku na fyzickou integritu poškozeného, a zejména potom ani nevykazovala úmysl působit takto na výkon pravomoci veřejného činitele, což také plyne z výpovědi svědka Š. Nejednal tedy v dané chvíli v úmyslu přímém a mohlo se jednat pouze o nevědomou nedbalost ve smyslu ustanovení §5 písm. b) tr. zák. a nemohl tak naplnit skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl posléze soudy shledán vinným. Ani odvolací soud vzdor dovolatelem předneseným zásadním faktům a argumentaci se dostatečně s tímto nevypořádal, když neodůvodnil přiléhavě i právní závěry, ke kterým dospěl, a pokud takto nepostupoval, učinil své rozhodnutí po právní stránce fakticky nepřezkoumatelným a tedy zjevně rozporným se zásadami spravedlivého procesu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále dovolatel poukázal na to, že soud prvního stupně v rámci svých úvah o uložení trestu poukázal i na to, že proti dovolateli byla v době řízení před ním vedena u Městského soudu v Brně další dvě trestní stíhání. Nectil tak presumpci neviny, protože v rozhodné době nebyl dovolatel za tyto jiné skutky pravomocně shledán vinným, a proto uvedené ani neměl v důvodech svého rozhodnutí zmiňovat. Při opačném postupu soudu tak vyvstává oprávněný předpoklad, že při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel také z těchto skutečností, což mohlo ovlivnit jeho rozhodování v neprospěch dovolatele. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, vzhledem k uvedenému, zrušil.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že především návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, když neobsahuje návrh na další jeho postup po zrušení napadených rozhodnutí. Protože však nejde o úplnou absenci některé z potřebných náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.) a vzhledem k tomu, že návrhem dovolatele není Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vázán a tento návrh nemá ani vliv na rozsah jeho přezkumné povinnosti, nejde o takovou vadu, která by opravňovala dovolání odmítnout pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání (§265i odst. 1 písm. d) tr. ř.). Dále poukázal na to, že označený důvod dovolání slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nelze proto s odkazem na takto zvolený dovolací důvod vytýkat nesprávnost nebo neúplnost učiněných skutkových zjištění, případně nesprávnost hodnocení důkazů soudy ani porušení jiných procesních předpisů. V dané věci však dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy a na podkladě vlastních hodnotících závěrů prosazuje zcela jinou verzi skutkového děje. Pokud namítá absenci svého úmyslného zavinění, nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy. Dodal, že s ohledem na způsob provedení útoku lze mít pochybnosti o závěrech soudů, pokud tyto dospěly k závěru, že existenci přímého úmyslu dovodily též ve vztahu k okolnosti zakládající znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy ublížení na zdraví poškozenému. Na druhé straně však ve vztahu k těžšímu následku v případě označeného trestného činu postačuje s ohledem na zásady uvedené v ustanovení §6 písm. a) tr. zák. zavinění nedbalostní, a to i ve formě dovolatelem zmiňované nevědomé nedbalosti. Uvedenému dovolacímu důvodu potom neodpovídají ani námitky ve vztahu k uloženému trestu. To proto, že ty lze pouze interpretovat tak, že dovolateli byla nesprávně přičítána přitěžující okolnost obsažená v ustanovení §34 písm. j) tr. zák. V rámci zvoleného dovolacího důvodu však nelze namítat nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, když takové výhrady nelze vznést ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu. Uzavřel s tím, že v rámci podaného dovolání uplatnil námitky, které zvolenému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Vzhledem k uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné a vzápětí učinil druhý návrh, podle kterého má za to, že by podané dovolání Nejvyšší soud měl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, jejichž obsah soudy vyhodnotily nesprávně a v jeho neprospěch, když sám nabídl jiný průběh skutkového děje, zejména i co se týče přímého úmyslu spatřovaného soudy při shledání předmětného skutku. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly, a to včetně namítané výpovědi svědka M. Š., která podporuje svědectví podané poškozeným, když takto lze mít za prokázané, že dovolatel v rozhodné době jednal úmyslně minimálně s tím, že byl srozuměn s možností, že takto poškozenému ublíží na zdraví (§4 písm. b/ tr. ř.). K námitce směřující proti výroku o uloženém trestu je na místě uvést, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu vskutku nelze namítat soudy nesprávné hodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho následné uložení nepřiměřeně přísného či naopak mírného trestu, když ostatně ani z napadeného rozhodnutí kritizovaný postup soudu v tomto směru jednoznačně nevyplývá.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka