ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1109.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1109/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 o dovolání podaném J. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 157/2006 ze dne 2. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 697/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 2 T 697/2005 ze dne 20. 2. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 157/2006 ze dne 2. 5. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. D. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním nebylo přesně zjištěno jaké množství krmiva pro kapry bylo odcizeno a nebyla tedy určena přesně výše způsobené škody, když primárně nebylo prokázáno ani to, že dovolatel spáchal skutek, který mu je kladen za vinu. V této souvislosti potom kritizuje postup policistů, kteří pochybili při zajišťování důkazů, když řadu z nich neprovedli, zejména nebyl ani vyhotoven znalecký posudek, který by ozřejmil, zda dovolatel byl vzhledem ke svému zdravotnímu postižení schopen vůbec překonat zábrany chránící odcizené věci. V předmětné věci tak s ohledem na vedené dokazování zůstaly ve věci pochybnosti o skutkových okolnostech a soudy tak měly postupovat podle zásady in dubio pro reo a předmětným skutkem dovolatele neuznat vinným. V uvedených souvislostech také poukázal na nesprávné závěry, které soudy dovodily z výpovědí svědků U. a K. Je takto přesvědčen, že v jeho případě došlo k porušení jeho práv zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a „věc vrátil k dalšímu řízení“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že ačkoliv je dovolání formálně opřeno o uvedené dovolací důvody, namítá dovolatel ve skutečnosti pouze neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále vady procesního charakteru, které žádnému dovolacímu důvodu dle §265b tr. ř. neodpovídají. Dovolatel také napadá to, že jeho odvolání bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dle první v něm uvedené alternativy. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že přezkoumáním předmětné věci z tohoto hlediska nelze mít za to, že mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry jsou extrémní rozpory, když údajně nesprávná skutková zjištění ani namítané vady procesního charakteru důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou, a to včetně namítané nesprávně zjištěné výše způsobené škody, když dovolatel ani nenamítl, že by způsob zjišťování škody byl nesprávný, ale brojil pouze proti závěrům o její výši. K uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poukázal státní zástupce na to, že tento důvod dovolatel spatřuje v pouhé skutečnosti, že jím podané odvolání bylo zamítnuto, přičemž relevantní uplatnění takto zvoleného dovolacího důvodu nelze shledat ani v jedné z jeho alternativ. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění za předpokladu, že tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Namítaný (dovolatelem blíže neargumentovaný) důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícímu dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v řízení předcházejícím byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) a rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., tedy v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, které by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněné svědecké výpovědi, která měla prokazovat jeho nevinu a také neprokázanou výši skutečně způsobené škody, stejně jako jeho neschopnosti z hlediska vlastních fyzických dispozic se předmětného skutku vůbec dopustit. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a také odpovídajícím způsobem se zabývaly výpověďmi jednotlivě slyšených svědků, včetně jejich věrohodnosti, a také vysvětlily, proč a kterým z nich uvěřily. Za základ způsobené škody potom vzaly množství, které jako minimální označil poškozený, přičemž nebyl dán důvod ke zpochybnění její výše. Soudy vycházely i ze šetření policie a jí nalezených stop, příslušného odborného zkoumání charakteru odcizených granulí a konečně i z lékařské zprávy doplněné o konzultaci s ortopedem ohledně fyzických možností dovolatele při překonávání překážky při spáchání předmětného skutku. Pokud za těchto okolností s ohledem na rozsah a obsah ve věci vedeného dokazování soudy dospěly k závěru o vině dovolatele trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Nelze než zdůraznit, že námitky dovolatele uplatněné takto z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právě směřují do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, když námitky vůči nedostatečné práci policie jsou ryze procesního charakteru. Takto zvolený dovolací důvod (stejně jako dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.) uvedeným námitkám neodpovídá.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka