ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1120.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1120/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky pojednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 dovolání obviněného K. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 11 To 85/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2004, a rozhodl takto:
Dovolání K. R. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 17 T 7/2004, byl obviněný K. R. uznán vinným
- trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první tr. zákona spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona,
- trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona,
- trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona.
Za tyto trestné činy a za trestné činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona, výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2004, č. j. 27 T 52/2004-52, který mu byl doručen dne 28. 4. 2004, byl odsouzen podle §140 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu 8 let. Podle §39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 7 věcí uvedených ve výroku rozsudku. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2004, č. j. 27 T 52/2004-52, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákona bylo uloženo ochranné opatření, zabrání věci, a to 1 ks CD-R obsahující dětskou pornografii (položka č. 5 protokolu o domovní prohlídce).
Podkladem výroku o vině K. R. se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené ve výroku zmíněného rozsudku, že
1. obžalovaní K. R., R. R. a R. F.
v době přesně nezjištěné, nejméně však od konce roku 2002 do dne 18. 7. 2003 v rodinném domu obžalovaného K. R., společně zhotovili na inkoustové tiskárně a za použití další výpočetní techniky, a to počítače, řezačky na papír, nejméně 3 ks zajištěných bankovek v nominální hodnotě 1.000,- Kč, 13 kusů zajištěných bankovek v nominální hodnotě 1.000,- Kč, 14 ks zajištěných bankovek v nominální hodnotě 200,- Kč, a 2 ks zajištěných bankovek v nominální hodnotě 100,- Kč, a dále přesně nezjištěný počet bankovek uvedených nominálních hodnot nezjištěného sériového čísla, a to s cílem těmito bankovkami platit zejména pervitin či jiné závazky, což také v několika případech učinili, když takto sami jako platbu předali uvedené bankovky v nominální hodnotě nejméně ve výši 12.000,- Kč,
3. obžalovaný K. R.
v přesně nezjištěné době od roku 2001 do doby svého zadržení dne 18. 7. 2003 v místě svého trvalého bydliště a na dalších místech kupoval a následně prodával pervitin – metamfetamin, který je podle přílohy č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků, psychotropní látkou zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž v přesně nezjištěných dnech ve výše uvedeném období postupně odebral od dosud neustanovené osoby vystupující pod jménem „D.“ pervitin v množství minimálně 485 g a uvedenou látku kupoval i na jiných místech, pravidelně předával pervitin své manželce R. R. v přesně nezjištěném množství a prodal či předal jej jako odměnu za práci dalším osobám, a to nejméně
- R. F., nejméně v 8 případech po 0,3 g pervitinu,
- J. P., nejméně v 7 případech po 0,3 g pervitinu,
- R. Č., nejméně ve 100 případech po 0,3 g pervitinu,
- R. K., nejméně v 25 případech po 0,3 g pervitinu a v 25 případech po 0,6 g pervitinu,
- K. T., nejméně ve 100 případech po 0,3 g pervitinu,
- P. Z., nejméně ve 4 případech po 0,2 g pervitinu,
- osobě vystupující pod smyšleným jménem K. P. předal v 5 případech po 0,2 g pervitinu
- osobě vystupující pod smyšleným jménem J. S. prodal celkem nejméně 60 g pervitinu,
- J. P., prodal nejméně ve 4 případech po 0,3 g pervitinu,
6. obžalovaný K. R.
poté, kdy dne 21. 10. 2002 bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, požadoval od R. Č., a R. K., odvolání jimi dříve učiněných svědeckých výpovědí na Policii ČR, dokladujících prodej pervitinu právě obviněným, s tím, že pokud toto jmenovaní neučiní, bude to on, kdo je oznámí za prodej pervitinu a navíc si najme osoby, které je zbijí, zmrzačí či fyzicky zlikvidují, přičemž oba z obavy o své zdraví a život následně své svědecké výpovědi odvolali a tak byla věc vedená proti obviněnému pod sp. zn. ČTS: ORCB-1579/Tč-OK-2002 po zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. Zt 1486/2002, usnesením Policie ČR, ze dne 11. 12. 2002, odložena.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali odvolání obvinění K. R., M. H. a T. E. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2005 Vrchní soud v Praze, který svým usnesením sp. zn. 11 To 85/2005 odvolání obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný K. R. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání, kterým napadá veškeré výroky týkající se jeho osoby, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že skutek byl nesprávně právně posouzen. Pokud jde trestný čin vydírání, vyslovuje názor, že zjištěný skutkový stav v této věci byl soudy obou stupňů nesprávně posouzen, neboť z provedených důkazů nelze učinit spolehlivý závěr, že došlo k naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Pokud pak jde o trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, argumentuje dovolatel tím, že soudy obou stupňů vzaly za prokázané to množství údajně prodaných drog, které dle výpovědí svědků pro něj bylo více přitěžující. U několika případů je dovolatel přesvědčen, že skutkový stav neodpovídá právním závěrům učiněným především soudem prvního stupně, a to především v tom smyslu, že skutkově zjištěné množství prodaných drog nesouhlasí s množstvím uvedeným v napadeném rozsudku, v důsledku čehož byla nesprávně posouzena míra společenské nebezpečnosti a v závislosti na tom byl uložen i nepřiměřeně vysoký trest. Dovolatel opakuje své tvrzení z předchozí obhajoby, že nikdy nikomu žádné drogy neprodával.
Dovolatel dále v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že většina rozhodujících důkazů (např. počítač, CD-ROMy, injekční stříkačka, krabičky s tabletami), o něž se napadená rozhodnutí opírají, byla pořízena v rozporu se zákonem. V této souvislosti napadá zejména domovní prohlídku, která dle tvrzení dovolatele byla provedena v nemovitosti, na kterou se příkaz k domovní prohlídce nevztahoval a tedy všechny důkazy pořízené touto prohlídkou byly před soudem použity protizákonně a nemělo k nim být přihlédnuto. I v tom spatřuje nesprávné hmotně právní pochybení soudů obou stupňů. Pokud jde o skutečnost, že byl dovolatel uznán vinným z výroby a distribuce padělaných bankovek, pak namítá nesprávné právní posouzení společenské nebezpečnosti tohoto činu. Jestliže soudy konstatovaly, že tyto bankovky používal pouze k nákupu drog a udával je pouze drogovým dealerům, pak je dovolatel toho názoru, že smyslem trestního zákona není chránit zisky drogových dealerů z prodeje drog. Kromě toho v této souvislosti upozorňuje i na nízkou kvalitu padělků (dle znaleckého posudku). I v této věci dovolatel vyslovuje názor, že nebyla správně posouzena společenská nebezpečnost jeho jednání a následně byl uložen trest, který stupni společenské nebezpečnosti neodpovídá.
Dovolatel rovněž vznáší námitku proti uložení ochranného opatření zabrání věci, konkrétně CD obsahující dětskou pornografii. Tvrdí, že toto CD nepatřilo jemu, že nebylo žádným (přímým či nepřímým) důkazem prokázáno, že by dovolatel toto CD někde opatřil nebo že by s ním bylo jakkoliv spojeno a že tedy rozhodnutí soudu nemá oporu ve skutkovém zjištění. Samotný fakt, že CD bylo nalezeno v jeho domě, dle jeho názoru neznamená, že patří jeho osobě, neboť stejně tak mohlo patřit jeho ženě, když bylo u soudu zjištěno, že tato si spolu s další odsouzenou F. půjčovala od svědka M. CD s pornografií.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí s tím, že tento soud věc projedná v jiném složení senátu.
K předmětnému dovolání podal své značně obsáhlé písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve značné části tohoto vyjádření zevrubně seznamuje Nejvyšší soud České republiky a další adresáty svého stanoviska s právním úpravou dovolání jako specifického druhu mimořádného opravného prostředku.
K samotnému obsahu dovolání pak především konstatuje, že pokud jde o námitky uplatněné dovolatelem s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak tyto námitky zmíněnému (jakož ani žádnému jinému) zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť zčásti směřují proti skutkovým zjištěním soudu, zčásti obsahují tvrzení o procesních pochybeních soudu. To se týká i opakovaného tvrzení dovolatele o údajném zanedbání otázky společenské nebezpečnosti činu při rozhodování o trestu. Státní zástupce v této souvislosti upozorňuje, že námitky vůči uloženému trestu lze vznášet pouze s odkazem na dovolatelem neuplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ovšem ani v rámci tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání přiměřenosti trestu. Státní zástupce je toho názoru, že pokud by se podané dovolání omezovaly na výše uvedené výhrady, muselo by být odmítnuto podle §265i odst.1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Pokud však jde o námitku dovolatele týkající se uložení ochranného opatření zabrání věci, státní zástupce má za to, že charakter této námitky odpovídá použitému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu. Námitku však považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť v daném případě se jednalo o rozhodnutí o zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kde není zákonnou podmínkou uložení tohoto ochranného opatření, aby vlastníkem věci byl obviněný, přičemž právě neexistenci této podmínky obviněný namítá.
S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby a odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V projednávané věci je zcela zjevné, že výše uvedené dovolací důvody byly obviněným v převážné části jeho mimořádného opravného prostředku uplatněny ryze formálně, aniž by těmto dovolacím důvodům obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení.
I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti způsobu opatřování důkazů a jejich použití u soudu, rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.
Obdobně nelze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznášet námitky proti procesnímu postupu soudu, a to jak v souvislosti s výrokem o vině, tak ani s výrokem o trestu. Je nutno přisvědčit názoru státního zástupce, že námitka dovolatele týkající se hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost a následně vztažená k rozhodnutí o trestu je námitkou proti nedodržení postupu ve smyslu §31 odst. 1 tr. zákona, tedy námitkou procesního charakteru a nejde tedy o právní posouzení skutku či jiné hmotně právní posouzení, přičemž ve vztahu k uloženému trestu nelze ani s odkazem na zmíněný dovolací důvod namítat nepřiměřenost trestu (takovou námitku ostatně nelze relevantně uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v rámci kterého se lze vůči uloženému trestu dovolávat). Kromě toho považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že i kdyby se obsah výše uvedené námitky dovolatele s použitým dovolacím důvodem slučoval, musela by být vzhledem ke svému obsahu tato námitka označena za zjevně neopodstatněnou.
Za výše uvedeného stavu věci je zjevné, že převážná část dovolání byla podána z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů, což tvoří důvod odmítnutí takového dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud však v daném případě shledal, že relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu lze přiznat námitce dovolatele týkající se uloženého ochranného opatření zabrání věci. Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovolatel tvrdí, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V daném případě je tvrzení dovolatele s takto vymezeným dovolacím důvodem v souladu a z hlediska řízení o dovolání se tedy jedná o námitku relevantní.
Po věcném přezkoumání a posouzení této námitky však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Obviněnému K. R. bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákona. Toto ochranné opatření – zabrání věci - lze uložit, jestliže to vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem. Narozdíl od ustanovení §73 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákona zde není podmínkou, aby věc, která je zabrána, náležela pachateli. V posuzovaném případě je právě skutečnost, že věc nenáležela pachateli (resp. že vlastnictví věci nebylo prokázáno ani prokazováno), předmětem námitky dovolatele. Námitku tedy nelze posoudit jinak než jako zjevně neopodstatněnou, neboť napadá skutečnost, která není zákonnou podmínkou pro rozhodnutí, proti kterému dovolatel brojí. Splnění či nesplnění podmínek, které naopak z výše uvedeného ustanovení vyplývají, ponechává dovolatel bez povšimnutí a v tomto směru výhrady nevznáší. Nejvyšší soud je ostatně toho názoru, že uložení zmíněného ochranného opatření je z hlediska učiněných skutkových zjištění a povahy zabrané věci zcela na místě.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání v té části, ve které je v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, je dovoláním zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání K. R. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. října 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h