ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1132.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1132/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 dovolání Nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 9 To 19/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 189/2005, v neprospěch obviněného V. L., a rozhodl takto:
Dovolání Nejvyššího státního zástupce se podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 3 T 189/2005, byl obviněný V. L. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle ustanovení §257 odst. 1 tr. zákona a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1, písm. c) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 1 T 109/2005 ze dne 31. 8. 2005, a sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 95 T 146/2005, byl podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks kleští a 1 ks malého šroubováku, uložené u spisu 95 T 146/2005.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 let.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona byly ohledně obžalovaného V. L. zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 1 T 109/2005 ze dne 31. 8. 2005 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 95 T 146/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozené B. L., škodu ve výši 31.217,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená B. L. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. a) tr.řádu byl obviněný zproštěn obžaloby z jiného skutku kvalifikovaného v obžalobě jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 30. 6. 2005 v době kolem 21.00 hodin v B. před domem, po předchozí rozepři a hádce se svou sestrou B. L., a jejím tehdejším přítelem M. L., nasedl do zaparkovaného vozidla zn. Ford Sierra Combi, na místo řidiče a dvakrát se prudce rozjel a úmyslně narazil do zadní části auta Opel Vectra, jehož majitelkou je B. L., přičemž došlo k poškození dalšího vozidla VW Passat, jehož majitelkou je rovněž B. L., na vozidle Opel Vectra tak způsobil celkovou škodu ve výši 31.217,- Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Brna, Odborem dopravy pod č. j. OD 80493/05, č. j. OD 807494/05, OD 80775/05, OD 80778/05 ze dne 19. 4. 2005, které nabylo právní moci dne 5. 5. 2005, vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2006 Krajský soud v Brně.
Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 19/2006 podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona a trestní stíhání obžalovaného pro trestný čin podle §257 odst. 1 tr. zákona za použití §223 odst. 1 tr. řádu zastavil z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. i) tr. řádu. Současně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného V. L. odsoudil za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 8. 2005, který mu byl doručen dne 4. 11. 2005, sp. zn. 1 T 109/2005, dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, za trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a za maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 95 T 146/2005, podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Pro výkon tohoto trestu jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks kleští a 1 ks malého šroubováku, uložené u spisu 95 T 146/2005. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 let.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona byly ohledně obžalovaného V. L. zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 1 T 109/2005 ze dne 31. 8. 2005 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 95 T 146/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená B. L. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně podala ve lhůtě podle §265e tr. řádu v neprospěch obviněného dovolání Nejvyšší státní zástupkyně (dále jen „státní zástupce“). Toto dovolání směřuje proti výroku soudu druhého stupně, kterým byl podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu zrušen výrok o vině trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona a trestní stíhání obviněného pro tento trestný čin bylo podle §223 odst. 1 tr. zákona, z důvodů §11 odst. 1 písm. i) tr. řádu zastaveno a v důsledku toho i proti všem zbývajícím výrokům rozsudku Krajského soudu v Brně.
Státní zástupce se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu a tvrdí, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že rozhodnutí soudu druhého stupně současně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku státní zástupce vyslovuje názor, že odvolací soud věc nesprávně posoudil z hlediska rozlišení jednočinného vícečinného souběhu trestných činů. K tomu připomíná, že trestní stíhání osoby pro určitý čin se vede ohledně skutku. Jestliže je obviněný stíhán pro skutek zakládající znaky dvou nebo více trestných činů (jednočinný souběh), z nichž trestní stíhání jednoho trestného činu je podmíněno souhlasem poškozeného, který byl odejmut, nelze trestní stíhání pro tento trestný čin zastavit, neboť by to znamenalo 1rozhodnutí o celém skutku. V takovém případě je nutno při rozhodování užít jen té právní kvalifikace, na kterou se podmínka souhlasu ve smyslu §163 odst. 1 tr. řádu nevztahuje.
Jestliže však v posuzovaném případě došel odvolací soud k závěru, že výše uvedený skutek jsou ve skutečnosti skutky dva, a trestní stíhání zastavil podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu za použití §223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, pak spočívalo jeho rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení a o zastavení trestního stíhání bylo rozhodnuto, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Pravomocným výrokem o zastavení trestního stíhání v rozsudku soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o celém skutku a vznikla překážka věci rozsouzené ohledně celého skutku, spočívajícího v řízení motorového vozidla přes pravomocný zákaz této činnosti, za účelem úmyslného způsobení škody na majetku B. L., toto pochybení se dle názoru státního zástupce promítlo do následujícího výroku o trestu, který byl uložen za právní kvalifikaci trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, ačkoliv jde o právní posouzení skutku, který byl napadeným výrokem zastaven. Státní zástupce má za to, že odvolací soud měl v daném případě napadený rozsudek zrušit v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodnout o vině a trestu. Jestliže tak neučinil a rozhodoval o jednom činu jako o dvou skutcích, pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení v otázce jednoty skutku a o zastavení trestního stíhání, k němuž nebyly splněny zákonné podmínky. Následnému výroku, podle §259 odst. 3 tr. řádu, který z těchto primárních důvodů nemůže obstát, není třeba vytýkat další pochybení spočívající v tom, že je neúplný, protože neobsahuje popis skutku, o němž je meritorně rozhodováno. Rovněž dle názoru státního zástupce nemůže obstát výrok o trestu, nikoliv však ze zákonných dovolacích důvodů, pro které může být samotný výrok o trestu napadán (§265b odst. 1 písm. h) tr. řádu), ale proto, že tu jde primárně o posouzení hmotně právní otázky, zda jde o dva skutky, z nichž za druhý by bylo lze trest uložit, nebo zda jde o jeden skutek, o kterém již bylo rozhodnuto zastavení trestního stíhání.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného. Nejvyšší státní zástupce je rovněž podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu lze uplatnit tehdy, jestliže dovolatel poukazuje na to, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V daném případě je zjevné, že jednou z námitek státního zástupce je skutečnost, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin poškozování cizí věci podle ustanovení §257 odst. 1 tr. zákona, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod je tedy obsahem dovolání naplněn.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán tehdy, jestliže dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě dovolatel poukazuje na nesprávné právní posouzení spočívající v nesprávném právním vyhodnocení otázky jednoty skutku, resp. posouzení jednočinného či vícečinného souběhu dvou trestných činů. Je tedy zjevné, že i tento dovolací důvod je obsahem podaného dovolání naplněn.
Na základě posouzení obsahu vznesených námitek dospěl Nejvyšší soud k závěru, že státním zástupcem navrhované zrušení rozsudku soudu druhého stupně a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí není na místě, a to i přesto, že výše uvedená vada rozsudku odvolacího soudu je namítána správně. Je nutno dát za pravdu státnímu zástupci, že Krajský soud v Brně se při právním posouzením skutku nesprávně vyrovnal s hodnocením, zda se v daném případě jednalo o jednočinný či vícečinný souběh a nesprávně rozhodl o zastavení trestního stíhání pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Nejvyšší soud se přiklání k názoru dovolatele, že v daném případě bylo na místě zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu a nové rozhodnutí o vině (se správným popisem skutku) a o trestu.
Na druhé straně však Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že Krajský soud v Brně nejen reagoval (byť právně ne zcela čistým způsobem) na skutečnost, že poškozená odvolala svůj souhlas s trestním stíháním svého bratra pro zmíněný trestný čin tak, že obviněného zprostil obžaloby pro tento trestný čin, ale že této skutečnosti odpovídajícím způsobem přizpůsobil i rozhodnutí o trestu a způsobu jeho výkonu. Nejvyšší soud má za to, že není žádného důvodu domnívat se, že by při zrušení rozsudku soudu druhého stupně a novým projednáním a rozhodnutím věci s odstraněním zmíněné vady v právním posouzení mohlo jakkoliv dojít k zásadnímu ovlivnění postavení obviněného. S ohledem na to, že vytýkaná vada, i když se dotýká nepřesného právního posouzení, se nijak zásadním způsobem nedotýká právní kvalifikace a neovlivnila nepřípustným způsobem ani výrok o trestu, nelze míti toto pochybení odvolacího soudu za vadu v otázce zásadního právního významu.
Je tedy zřejmé, že při navrhovaném zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně a novém – tentokrát již právně „čistém“ projednání a rozhodnutí by uvedená nepřesnost byla nepochybně odstraněna, z hlediska právní kvalifikace i z hlediska postavení obviněného by nešlo o žádnou zásadní změnu, a to i s přihlédnutím k tomu, že podané dovolání je sice podáno formálně v neprospěch obviněného, ale současně není zřejmé, jak by vyhovění návrhu dovolatele se mělo v neprospěch obviněného projevit. Návrh uvedený v petitu podaného dovolání proto Nejvyšší soud považuje za nepřijatelný i z hlediska procesní ekonomie.
Dle ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jelikož tyto skutečnosti jsou z podaného dovolání zřejmé, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání Nejvyššího státního zástupce odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. října 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h