ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1157.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1157/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2006 dovolání obviněného K. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 13 To 110/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 131/2005, a rozhodl takto:
Dovolání K. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 2 T 131/2005, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, za který byl podle §247 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době mezi 18.00 hod. dne 17. 2. 2005 do 07.00 hod. dne 18. 2. 2005 v prodejně B. v P. vypáčil dvířka skleněné vitríny a odcizil 9 ks fotoaparátů, a to Sony DSC-P 43 v hodnotě 4.999,- Kč, Canon PS A 400 v hodnotě 4.999,- Kč, Kodak CX 7430 v hodnotě 4.990,- Kč, Kodak CX 7330 v hodnotě 3.990,- Kč, Olympus C 470 v hodnotě 4.999,- Kč, Olympus C 310 v hodnotě 3.999,- Kč, Olympus Camedia C 160 v hodnotě 2.999,- Kč, Nikon Cololpix 2200 v hodnotě 3.888,- Kč a Fuji Finepix A 120 v hodnotě 2.999,- Kč a způsobil tak poškozené společnosti F., a. s., škodu v celkové výši 37.862,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 4 T 119/2004, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2005, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2006 Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 13 To 110/2006 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za nedotčený trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a za dva trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 11. 2005, č. j. 5 T 147/2005-65, podle §247 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Pro výkon uloženého trestu jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 1. 11. 2005, č. j. 5 T 147/2005-65, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami dovolání, které směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle §2645b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že na podkladě provedených důkazů nebylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že se dopustil skutku uvedeného ve výroku o vině, přičemž on sám toto popírá. Tvrdí, že skutek tak, jak je popsán, nevykazuje zákonný znak přisvojení si cizí věci. Skutkové zjištění dle jeho názoru nevyjadřuje nic v tom směru, jakým způsobem se měl dopustit přisvojení si cizí věci, přičemž v případě eventuálního zjištění, že se obviněný mohl pohybovat v objektu poškozené prodejny, není nezbytně zahrnuto, že si přisvojil cizí věc v rozporu se zákonem (např. prohlídka vystavených exponátů ve vitríně prodejce).
Rovněž tvrdí, že soudy obou stupňů nedostatečně právně posoudily důkazní význam existence otisku prstů vyjádřený v odborném vyjádření z oboru daktyloskopie. Dovolatel však především tvrdí, že v daném případě došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení vymezeného skutku, když zde není dána časová totožnost skutku. V této souvislosti poukazuje na nesrovnalost – písařskou chybu v datech, ke které došlo u orgánů činných v trestním řízení. Dovolatel konstatuje, že v důsledku této chyby došlo k nesprávnému hmotně právnímu vymezení skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání. Upozorňuje, že k opravě chyby došlo až po vydání odvoláním napadeného rozsudku. Dovolatel uvádí, že nezachování časové totožnosti skutku namítal již u hlavního líčení, když soud se s touto námitkou náležitě nevypořádal.
Pro doplnění své argumentace dovolatel uvádí ještě některé další skutečnosti vztahující se ke skutkovým zjištěním soudu, resp. k hodnocení důkazů provedených u soudu, zpochybňuje tato hodnocení a předkládá hodnocení vlastní.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ztotožňuje se se závěry soudu druhého stupně, z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil trestného činu krádeže fotoaparátů. Státní zástupkyně má za to, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu. Základním argumentem dovolatele je, že se jednání, pro které byl obžalován a posléze i odsouzen, nedopustil, a že provedenými důkazy nebyly jednoznačně prokázány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zákona. Jde tedy především o zpochybnění hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů. Z obsahu mimořádného prostředku vyplývá, že se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení jednoty skutku, avšak i v této souvislosti jde svou podstatou o námitku týkající se skutkového zjištění soudu, resp. dovolatel zde paradoxně upozorňuje na správné skutkové zjištění, přičemž ovšem namítá předchozí chybu procesního charakteru (písařskou chybu v uvedení data) a způsob její opravy, což jsou skutečnosti, které se ovšem do skutkového zjištění negativním způsobem nepromítly.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a k přezkoumávání takových procesních vad, jako je písařská chyba a způsob její opravy; dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání K. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. října 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h