ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1202.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1202/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. října 2006 o dovolání podaném obviněným J. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 7 To 559/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 T 51/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 4 T 51/2004, byl obviněný J. N. v bodě I/ uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se po skutkové stránce dopustil tím, že ad 1) „v době od 18.00 hod. dne 25. 12. 2003 do 07.30 hod. dne 26. 12. 2003 v P., před domem, vylomil zámek pravých předních dveří osobního vozidla zn. Škoda Octavia, do kterého následně vnikl, a vzal z něho autorádio zn. Blaupunkt, typ Bologna C50, v hodnotě 5.200,- Kč, čímž způsobil pošk. M. M. na odcizeném autorádiu škodu ve výši 5.200,- Kč a na poškození zámku dveří vozidla škodu ve výši 5.275,- Kč, ad 2) „ v přesně nezjištěné době v lednu 2004 v P., před domem, vylomil zámek pravých předních dveří osobního vozidla zn. Škoda Octavia, do kterého následně vnikl, toto prohledal a posléze nic neodcizil, čímž způsobil pošk. M. M. na poškození zámku dveří vozidla škodu ve výši 155,- Kč, ad 3) „v době od 19.30 hod. dne 26. 1. 2004 do 10.30 hod. dne 28. 1. 2004 v P., před domem, rozbil okno pravých předních dveří u osobního vozidla zn. Škoda Octavia, do kterého následně vnikl, a vzal z něj autorádio zn. Blaupunkt v hodnotě 3.250,- Kč, čímž způsobil pošk. spol. L. P., s. r. o., na odcizeném autorádiu škodu ve výši 3.250,- Kč, a na poškození okna vozidla ve výši 3.583,- Kč, ad 4) „v době od 15.00 hod. dne 6. 2. 2004 do 10.45 hod. dne 7. 2. 2004 v P., před domem, vypáčil zámek levých předních dveří osobního vozidla zn. Škoda Octavia, ze kterého následně vzal autorádio zn. Blaupunkt a rezervní pneumatiku zn. Firestone v celkové hodnotě 9.370,- Kč, čímž způsobil pošk. spol. A. D., s. r. o., na odcizených věcech škodu v celkové výši 9.370,- Kč, a na poškození zámku dveří vozidla škodu ve výši 2.568,- Kč, ad 5) „dne 15. 2. 2004 kolem 01.00 hod. v P., před domem, rozbil pravé přední okno osobního vozidla zn. Hyundai Lantra Coupé, ze kterého následně vzal čelní panel k autorádiu nezjištěné značky, a při útěku z místa činu byl i s tímto zadržen a předán PČR, čímž způsobil pošk. K. K. na poškození okna a těsnění pravých předních dveří vozidla škodu ve výši 4.450,- Kč,“ přičemž výše uvedeného jednání se dopustil přesto, „že byl odsouzen rozsudkem OS pro Prahu 7 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 39 T 134/2003, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2003, mj. pro tr. čin krádeže podle §247/1 písm. b), e) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8/1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců.“ Pod bodem II/ výroku rozsudku byl obviněný dále uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 5. 2. 2004 kolem 01.00 hod. se zdržoval v P., přestože byl odsouzen rozsudkem OS pro Prahu 7 ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 39 T 13/2002, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2002, mj. k trestu zákazu pobytu na území m. P. na dobu tří let a tohoto odsouzení si byl plně vědom.“ Za tyto trestné činy byl obviněný podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl zároveň uložen trest zákazu pobytu na území města P. v trvání dvou let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci - 1 ks šroubováku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu, a to poškozenému M. M. ve výši 10.430,- Kč, poškozené společnosti „L. P.“ s. r. o., ve výši 6.330,- Kč, poškozené společnosti A. A. D., s. r. o., ve výši 9.000,- Kč, a poškozené K. K. ve výši 4.750,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla pak poškozená K. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 7 To 559/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 1. 2006 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a současně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 4 T 51/2004, podal obviněný následně dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), h) a l) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. poukázal dovolatel na to, že v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 byl obhajován obhájcem ustanoveným soudem. Před hlavním líčením, při kterém byl v této trestní věci vynesen rozsudek, však důvody nutné obhajoby pominuly a ustanovení obhájce bylo proto soudem zrušeno. V uvedené souvislosti dovolatel zdůraznil, že v době, kdy byl Obvodním soudem pro Prahu 8 doručován rozsudek ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 4 T 51/2004, se dovolatel nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Přesto byl tento rozsudek doručen pouze obviněnému (dovolateli) a nikoliv též jeho obhájci. Tato skutečnost byla podle dovolatele Městskému soudu v Praze při projednávání odvolání známa. Na tomto základě dospěl dovolatel k závěru, že po určitou část trestního řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že Obvodní soud pro Prahu 8 porušil zákon, pokud mu neuložil podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 6 T 66/2005. Pro posouzení vícečinného souběhu bylo podle dovolatele podstatné, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 39 T 24/2005, byl uznán vinným trestním činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. za jednání, kterého se dopustil ve dnech 13. a 14. 2. 2004. Následně byl dovolatel odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 6 T 66/2005, za trestné činy podle §250b odst. 1, §176 odst. 1 a §171 odst. 1 tr. zák., kdy mu byl uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z výše uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7. Skutečnost, že v nyní projednávané věci soud prvního stupně ani odvolací soud k již dříve uloženému souhrnnému trestu (tj. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 6 T 66/2005) neuložily nový souhrnný trest, měla podle dovolatele za následek, že v konečném důsledku byl dovolateli uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Za sbíhající se trestnou činnost mu byl totiž uložen jednak trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a v dalším řízení souhrnný trest v trvání čtrnácti měsíců. Podle dovolatele však nebylo k jeho tíži přihlíženo k tomu, že trestné činy v nynější trestní věci a trestné činy, o kterých bylo rozhodováno ve věcech u Obvodního soudu pro Prahu 7 a u Obvodního soudu pro Prahu 2 se vícečinně sbíhají, přičemž tento „stav souběžnosti“ měl podle něj být zahrnut jediným souhrnným trestem. Skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 2 již souhrnný trest uložil, přitom nevylučovala uložení dalšího souhrnného trestu, jestliže pro to byly splněny zákonné podmínky. Proto podle jeho názoru Obvodní soud pro Prahu 8 pochybil, jestliže ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 66/2005 souhrnný trest neuložil. To mělo mít za následek, že mu „uložil trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestné činy, jimiž byl uznán vinným“.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak dovolatel Městskému soudu v Praze vytkl, že jeho důvodně podané odvolání jako nedůvodné zamítl, ačkoliv řízení, které jeho rozhodnutí předcházelo, bylo zatíženo shora konstatovanými vadami odpovídajícími uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. c) a h) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 559/2005, ze dne 4. 1. 2006 (v plném rozsahu), a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 4 T 51/2004 ze dne 16. 3. 2005 a podle §265l přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl s tím, aby za trestné činy, za které byl obžalovaný v této věci odsouzen, mu byl uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 6 T 66/2005 ze dne 7. 6. 2005.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že identickou námitku dovolatel uplatnil již v rámci odvolacího řízení a odvolací soud se s ní beze zbytku vypořádal, přičemž své úvahy přehledně vyložil na str. 3 odůvodnění svého rozhodnutí. Státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že hlavní líčení dne 16. 3. 2005 bylo za splnění podmínek §202 odst. 2 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného (dovolatele), jehož osobní svoboda byla teprve následně omezena v souvislosti s nařízeným výkonem trestu v jiné trestní věci. V té době však soud žádné úkony než marné doručování rozsudku obviněnému neprováděl. Po zjištění, že se obviněný nachází ve výkonu trestu, mu byl obhájce soudem ustanoven, přičemž oběma byl doručen rozsudek. Také v odvolacím řízení byl obviněný ustanoveným obhájcem zastupován. Lze proto dovodit, že dovolatel nebyl na svých právech na obhajobu zkrácen a jeho námitky jsou v tomto směru zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není podle státní zástupkyně odůvodněn námitkou, že dovolateli byl podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Zákonná trestní sazba u trestného činu krádeže totiž činí až dva roky odnětí svobody, což znamená, že trest uložený dovolateli napadeným rozsudkem nebyl uložen ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Za podstatu dovolací argumentace obviněného ve vztahu k výroku o trestu však státní zástupkyně považovala námitky směřující proti nesprávnému posouzení sbíhajících se trestných činů vzhledem ke vztahu souhrnnosti podle §35 odst. 2 tr. zák. Dovolatel podle státní zástupkyně ve skutečnosti namítl pochybení při aplikaci hmotně právního ustanovení zákona, tedy pochybení při jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu druhé z alternativ dovolacího důvodu podle „§265b odst. 1 písm. b)“ tr. ř. Uplatněné námitky shledala státní zástupkyně důvodnými. V uvedeném směru poukázala především na to, že z napadeného rozsudku a dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci vedené pod sp. zn. 39 T 24/2005, vyplývá, že se dovolatel v období od 25. 12. 2003 do 15. 2. 2004 dopouštěl trestné činnosti spočívající ve vykrádání motorových vozidel, která si za tím účelem násilně zpřístupňoval, přičemž takové jednání vzhledem k podmínkám ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. mělo charakter pokračujícího trestného činu krádeže a poškozování cizí věci. Šlo o útoky jednak přisouzené v nyní projednávané věci a dále o dílčí útok spáchaný v noci z 13. na 14. 2. 2004, pro který byl odsouzen již citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 39 T 24/2005. Dovolatel byl dále odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 6 T 66/2005, za skutek spáchaný dne 6. 5. 2005, kvalifikovaný jednak jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jednak jako padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil dne 6. 5. 2005. Podle názoru státní zástupkyně měl být za celou spáchanou trestnou činnost obviněnému uložen jediný trest, a to s ohledem na vícečinný souběh, když v průběhu vymezeného období od 25. 12. 2003 do 6. 5. 2005 nedošlo ohledně části této ani jiné trestné činnosti obviněného k vyhlášení odsuzujícího rozsudku či k doručení trestního příkazu. Podle státní zástupkyně je zásadní to, že teprve dne 20. 5. 2005 byl vyhlášen první odsuzující rozsudek, a to Obvodním soudem pro Prahu 7, jímž byl obviněný odsouzen za část výše uvedené trestné činnosti, konkrétně za jeden z útoků spáchaný z 13. na 14. 2. 2004, v rámci pokračujícího trestného činu krádeže, jehož se dovolatel dopouštěl v časovém rozmezí od 25. 12. 2003 do 15. 2. 2004 (srov. ustanovení §89 odst. 3 tr. zák.). Zde je pak třeba respektovat též ustanovení §37a tr. zák. Bylo proto na Obvodním soudu pro Prahu 8, aby v napadeném rozsudku v souladu se zákonem zrušil podle §37a tr. zák. výrok o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 a obviněného uznal vinným celým skutkem, tedy i dalším dílčím útokem pokračujícího trestného činu krádeže. Přitom mu měl být uložen trest za veškerou výše uvedenou trestnou činnost. Protože tato další trestná činnost tvoří podle státní zástupkyně vícečinný souběh trestných činů obviněného (dovolatele) s pokračujícím trestným činem krádeže, měl mu být uložen jediný souhrnný trest za současného výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 6 T 66/2005.
Poněvadž Městský soud v Praze jako soud odvolací podle státní zástupkyně shora uvedené pochybení soudu prvního stupně nenapravil a své rozhodnutí opřel navíc o vadný právní názor, je zřejmé, že svým rozhodnutím založil deklarovaný dovolací důvod podle „§256b odst. 1 písm. l)“ tr. ř., protože v řízení předcházejícím byl dán obsahem dovolacích námitek formulovaný zákonný dovolací důvod podle „§256b odst. 1 písm. g)“ tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky vyhověl dovolání obviněného a podle §265k odst. 1, 2 věta druhá tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 7 To 559/2005, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 4 T 51/2004, a současně i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a dále Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c), h) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) a h) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (viz ustanovení §36 tr. ř.). Tato situace je důvodem dovolání bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), tak i ústavními předpisy (viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil, že v řízení před soudy obou stupňů nebylo ustanovení §36 tr. ř. o nutné obhajobě porušeno, tzn. že obviněný byl zastupován obhájcem ve všech případech, kdy jej musel mít, včetně řízení o řádném opravném prostředku (odvolání). Jestliže dovolatel v rámci uvedeného dovolacího důvodu namítl především to, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 4 T 51/2004, mu byl doručen teprve do výkonu trestu odnětí svobody (v jiné trestní věci) a zároveň nebyl doručen ustanovenému obhájci, neodpovídá tato námitka skutečnosti. Z předloženého spisu, a to z doručenek založených za rozsudkem soudu prvního stupně na č. l. 172/2, jednoznačně vyplývá, že v souladu s pokynem předsedy senátu (resp. samosoudce) na č. l. 191 spisu, byl předmětný rozsudek doručen jak obviněnému (dovolateli) dne 25. 11. 2005, tak jeho ustanovenému obhájci JUDr. M. S. dne 24. 11. 2005, který následně vykonával úkony obhajoby v odvolacím řízení. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že řízení ve věci není zatíženo namítanými vadami, o které dovolatel opřel dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Trest je uložen mimo zákonem stanovenou trestní sazbu jak při překročení její horní hranice, tak i při prolomení její dolní hranice, pokud je tato v zákoně stanovena. Nezáleží současně na tom, zda byl trest mimo trestní sazbu uložen jako trest samostatný, úhrnný podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnný podle §35 odst. 2 tr. zák. nebo společný za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák.
V posuzované věci byl obviněnému (dovolateli) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 4 T 51/2004, uložen za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, písm. a), b) e) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Trest byl zároveň ukládán podle §35 odst. 1 tr. zák. jako úhrnný, kdy platí zásada, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Tímto činem byl v dané věci trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., za který lze uložit mj. trest odnětí svobody až na dvě léta. Trest odnětí svobody, proti němuž dovolatel brojí, byl tedy soudem uložen v rámci zákonem stanovené trestní sazby. Námitky dovolatele, že trest odnětí svobody z napadeného rozsudku mu byl uložen mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, nelze tudíž považovat za opodstatněné.
Jestliže dovolatel zároveň soudům obou stupňů vytkl, že nesprávně posoudily otázku týkající se vícečinného souběhu ve vztahu k trestným činům, za které byl odsouzen již zmiňovanými rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 7 a Obvodního soudu pro Prahu 2, a že v nyní projednávané věci mu měl správně být uložen za celou sbíhající se trestnou činnost souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., pak jde o námitku, jež dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá. Dovolatel zde ve skutečnosti namítá to, že rozhodnutí soudu spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod však obviněný neuplatnil.
S ohledem na skutečnost, že státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání přesto považovala dovolatelovy námitky směřující vůči nepoužití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. za právně relevantní (tj. podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř., a proto i podle §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.), a v podstatě se nimi ztotožnila, považoval Nejvyšší soud za potřebné, aby k otázce, zda Obvodní soud pro Prahu 8 měl či neměl ukládat souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., bylo alespoň stručně zmíněno následující:
Především je třeba poukázat na to, že uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to za předpokladu, že pachatel byl za část sbíhající se trestné činnosti již odsouzen, lze-li zároveň k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. zásadně rozumí prvý odsuzující rozsudek o jiném trestném činu. V posuzovaném případě (tj. ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 51/2004) uznal Obvodní soud pro Prahu 8 obviněného (dovolatele) vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., které spáchal útoky (skutky) uvedenými pod bodem I/1 až 5/ výroku rozsudku v době od 25. 12. 2003 do 15. 2. 2004, a dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal dne 5. 2. 2004. Ohledně těchto trestných činů rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2005. Dovolatelem zmiňované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 7 a Obvodního soudu pro Prahu 2 byly ovšem vyhlášeny až po tomto datu (20. 5. 2005 a 7. 6. 2005), což znamená, že uložení souhrnného trestu ke kterémukoliv z nich výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 nebylo možné. Stěží si lze představit, že – jak je namítáno – by tento soud měl zrušit např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, který v době jeho rozhodování vůbec neexistoval. Tuto „vadu“ mu pak samozřejmě nemohl vytknout ani odvolací soud v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Vztah souhrnnosti (tj. vícečinného souběhu) podle §35 odst. 2 tr. zák. namítaný dovolatelem a státní zástupkyní bylo eventuálně možno řešit v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 či Obvodním soudem pro Prahu 2, a to za předpokladu, že by některý z trestných činů, o kterých následně (tedy později) tyto soudy rozhodovaly, byl spáchán před vyhlášením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, tzn. před 16. 3. 2005 (viz např. skutek z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 spáchaný mezi 13. 2. až 14. 2. 2004), anebo vzhledem k ustanovení §37a tr. zák. o společném trestu případně též po jeho vyhlášení, jestliže by se jednalo o pokračování v trestném činu. Je však nutno zdůraznit, že jde toliko o hypotetické úvahy, které Nejvyšší soud v rámci posuzované problematiky uvádí jen pro úplnost, neboť dovolání obviněného proti žádnému z citovaných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 7 a Obvodního soudu pro Prahu 2 nesměřuje a Nejvyšší soud tato rozhodnutí nemohl nijak přezkoumávat.
Za konstatovaného stavu věci proto Nejvyšší soud neshledal podané dovolání jakkoliv opodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona pak bylo rozhodnuto, že se dovolání obviněného J. N. odmítá, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler