ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1209.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1209/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2006 dovolání obviněných L. M., a Ing. K. G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2006, sp. zn. 61 To 111/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 72/2005, a rozhodl takto:
Dovolání L. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.
Dovolání Ing. K. G. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 6 T 72/2005, byli obvinění L. M. a Ing. K. G. uznáni vinnými oba trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za tento trestný čin byl L. M. odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Ing. K. G. byla podle §251 odst. 1 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že L. M. a Ing. K. G. v době od ledna 2002 do dubna 2002 převzali od obžalovaného L. K., který byl tímtéž rozsudkem uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, letenky k zahraničním cestám, přičemž věděli, že se jedná o letenky pocházející z trestné činnosti obžalovaného L. K.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali odvolání m.j. i obvinění L. M. a Ing. K. G. Podanými odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem, sp. zn. 61 To 111/2006, odvolání L. M. a Ing. K. G. podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podali L. M. a Ing. K. G. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 svá dovolání, která směřují proti výroku o vině. Dovolání obou obviněných jsou shodného obsahu a obě odkazují na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V úvodu oba dovolatelé uvádějí svůj názor, že jednání, které je popsáno ve výroku napadeného rozhodnutí, neodpovídá tomu, že byl spáchán trestný čin podílnictví podle ustanovení §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Dovolatelé tvrdí, že v jejich trestní věci existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Tento extrémní nesoulad spatřují především v tom, že spoluobžalovanému L. K. podle platného právního řádu poskytli peněžité plnění za služby, které čerpali, přičemž v době, kdy předmětné letenky „konzumovali“, nemohli vědět, že L. K. je nezaplatil a ani je nezaplatí.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se oba dovolatelé zabývají polemikou s hodnocením provedených důkazů a způsobem dokazování (např. využití záznamu televizní reportáže, který se jako důkaz objevil až po podání obžaloby). Mimo rámec dovolací argumentace dovolatelé připomínají zpolitizování a medializování případu a určitý údiv nad svým odsouzením, když to byli ze všech obviněných právě jen oni, kteří L. K prokazatelně předali částku okolo 200.000,- Kč za cesty, které jim „zprostředkoval“ a které uskutečnili.
V petitu svých dovolání oba obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil v části jich se týkající a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Upozorňuje, že ačkoli dovolatelé opakovaně deklarují, že nežádají přezkum skutkových zjištění, velká část jejich námitek směřuje proti hodnocení důkazů soudy, když obvinění na základě vlastního hodnocení důkazní situace nadále prosazují skutkovou verzi, podle které spoluobviněnému K. za letenky řádně a v plné výši zaplatili. Státní zástupce dále uvádí, že ta část dovolání, ve které dovolatelé namítají procesní nepoužitelnost záznamu televizní reportáže, navíc vzbuzuje pochybnosti o tom, do jaké míry se dovolatelé seznámili s obsahem soudních rozhodnutí, když odvolací soud na str. 16 svého rozhodnutí výslovně konstatoval, že rozhodné jsou pouze výpovědi učiněné v trestním řízení a že vyjádření M. v televizní reportáži k jeho usvědčení sloužit nemůže. Státní zástupce dochází k závěru, že tato část dovolání neodpovídá ani uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému ze zákonných dovolacích důvodů. Navíc konstatuje, že dovolatelé se domáhají pouze toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným v úvahu přicházejícím způsobem, nevznášejí však žádné námitky, ze kterých by bylo možno vyvozovat existenci jimi vytýkaného extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Státní zástupce konstatuje, že soudy při hodnocení důkazů nijak nevybočily z mezí ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu; v tomto směru odkazuje především na shrnutí důkazní situace na str. 16-17 rozhodnutí odvolacího soudu.
Za relevantní z hlediska použitého dovolacího důvodu státní zástupce považuje pouze tu námitku uplatněnou v úvodu obou dovolání, podle které jednání popsané ve výroku o vině neodpovídá trestnému činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Ani tuto námitku však dovolatelé nijak nekonkretizují. Státní zástupce tedy pouze konstatuje, že tzv. skutková věta obsahuje skutkové okolnosti odpovídající všem znakům uvedeného trestného činu, i když připouští, že ta část skutkové věty, kde je popisován původ letenek, je povšechná. V kontextu však ze skutečností, že jiná část výroku o vině obsahuje podrobný popis podvodného jednání, kterým byly L. K. letenky získány, nelze skutkovou větu týkající se obviněných M. a G. považovat za natolik neúplnou, aby to opravňovalo k rozhodnutí v dovolacím řízení.
S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupce navrhuje, aby obě podaná dovolání byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a odvolacím soudem byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl v obou dovoláních v převážné části uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněných odpovídal. Z námitek dovolatelů je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatelé snaží vyvolat dojem, že namítají pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti způsobu opatřování důkazů a jejich provádění soudem, jakož i způsobu jejich hodnocení v rámci zjišťování skutkového stavu.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Pokud by se tedy podaná dovolání omezovala na námitky tohoto druhu, musela by být odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Sám fakt, že obvinění nejsou spokojeni s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, není a nemůže být důvodem, aby Nejvyšší soud v rozporu se zákonem v rámci řízení o dovolání zasahoval do skutkových zjištění soudu a revidoval je. V obou posuzovaných případech navíc sice dovolatelé poukazují na údajný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a právním posouzením jejich jednání, ale jednak ani sami neuvádějí, v čem by tento extrémní rozpor měl spočívat, jednat je z obsahu trestního spisu zcela evidentní, že se o žádný takový rozpor nejedná.
Nejvyšší soud po přezkoumání uplatněných námitek shledal, že relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu lze přiznat pouze námitce údajného nesouladu popisu skutku ve výroku napadeného rozhodnutí a přisouzenou právní kvalifikací. I zde však je zcela zřejmé, že tato námitka je vznesena ryze formálně. Sami dovolatelé totiž neuvádějí, v čem by tento nesoulad měl spočívat a sama takto formulovaná námitka opravňuje úvahu, že byla vznesena zejména proto, aby vůbec mohlo být dovolání považováno alespoň zčásti za kvalifikovaně podané.
Na podkladě věcného přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Argumentace obou obviněných, že přece předmětné letenky L. K. řádně zaplatili, by mohla být považována za svým způsobem relevantní v rámci obhajoby, pokud by sami dovolatelé byli obžalováni např. z trestného činu podvodu či trestného činu krádeže apod. Jelikož však se v daném případě jedná u obou obviněných o trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, je tento argument bez jakéhokoli právního (a ostatně i skutkového) významu z hlediska právního posouzení naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Nejvyšší soud se tak přiklání ke zjevně správnému názoru státního zástupce v tom, že poměrně povšechná část skutkové věty výroku o vině obou dovolatelů (v kontextu s popisem podvodného jednání, kterým hlavní pachatel předmětné letenky získal), nezakládá rozpor popisu skutku s jeho právní kvalifikací. Tzv. skutková věta výroku o vině obou obviněných obsahuje všechny skutkové okolnosti, které odpovídají všem zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v obou projednávaných případech shledal, že obsah dovolání v té části, ve které je v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, je dovoláním zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání L. M. a Ing. K. G. odmítají. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. října 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h