ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1246.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1246/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2006 o dovolání M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 169/2006 ze dne 19. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 418/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 4 T 418/2004 ze dne 24. 10. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) trestního zákona (v bodě 2/, dále jen tr. zák.), maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v bodě 3/), kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 2 tr. zák (v bodech 4 - 8/, přitom v bodech 6/ a 8/ spáchaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.), nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (v bodě 9/), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání M. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 31 To 169/2006 ze dne 19. 5. 2006 a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal M. S., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil své přesvědčení, že jednotlivé skutky kladené mu za vinu nebyly posouzeny v souladu s hmotným právem, neboť při hodnocení důkazů aplikovaných na ten který trestný čin došlo k určité libovůli soudu, která nemá oporu v zákoně a je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Ohledně bodu 2/ citovaného rozsudku uvedl, že nikdy nebyla před Okresním soudem v České Lípě prokázána subjektivní stránka trestného činu podílnictví, neboť on ani spoluobviněný T. neměli povědomí o tom, že počítačová sestava není J. K. K bodu 3/ citovaného rozsudku namítl, že z výpovědí slyšených svědků nelze zcela odvodit nade vší pochybnost, že to byl on, kdo byl viděn na místě řidiče v celé řadě případů, jelikož jej nikdo neviděl z místa řidiče vystupovat. U bodu 4/ citovaného rozsudku má za to, že byla porušena zásada „in dubio pro reo“, když to, že věděl, že poškozené provozují prostituci, jej ještě neusvědčuje z toho, že by naplňoval skutkovou podstatu trestného činu kuplířství dle §204 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Ani jeden svědek nemohl hodnověrně vypovědět, že byť na zastávku ve S. docházel, nešel si jen pro splátky své pohledávky, kterou u paní L. a T. měl. Obdobně pod body 5, 6, 7, 8 citovaného rozsudku nebylo věrohodným způsobem prokázáno, že by jmenované ženy k prostituci použil, nutil nebo přiměl a že by od nich vyžadoval peníze. Pokud je mu kladeno za vinu, že je k prostituci přiměl, jak může být odůvodněno jejich chování v současné době, kdy stále na zastávce ve S. svádějí jedoucí řidiče k sexuálním praktikám? Co se týče trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 tr. zák., namítl, že soudy obou stupňů neměly pro vyhodnocení tohoto skutku žádné pravdivé indicie a důkazy, kterými by mohly bez jakýchkoliv pochybností odvodit, že byla naplněna hmotně právní kvalifikace, která je u tohoto trestného činu vyžadována. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec dle §265k odst. 1 tr. ř. (nesprávně uvedeno §265h) zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že podání dovolatele je třeba vytknout, že jím uváděný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Argumentace je pak zcela shodná s jeho obhajobou z přípravného řízení i z řízení před soudy obou stupňů. Totožnými argumenty se zabýval odvolací soud, který rozhodoval o řádném opravném prostředku. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že svědek J. K. odnesl z bytu manželů S. počítačovou sestavu značky P. 4, která podle znaleckého posudku měla hodnotu nejméně 25.000,- Kč a tuto za účasti obviněných M. S. a R. T. odevzdali v zastavárně a obdrželi částku 8.000,- Kč, kterou si mezi sebou rozdělili. Bylo přitom bezpečně zjištěno, že oba obvinění věděli, jakým způsobem svědek J. K. počítač získal, a že se jednalo o cizí majetek a oba těžili z toho, co za takovou věc bylo opatřeno, čili peníze v zastavárně. Jiná situace byla ohledně jízd obviněného s motorovými vozidly v době, kdy vykonával trest zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen ve správním řízení. Obviněný byl za řízení motorových vozidel spatřen několika osobami, včetně policistů, kteří toto svědecky potvrdili. Obdobná je pak situace ohledně trestného činu kuplířství, kdy jednotlivé svědkyně o jednání obviněného podrobně vypovídaly v přípravném řízení i před soudem prvého stupně. Rovněž předávání pervitinu jednotlivým osobám bylo svědecky prokázáno. S ohledem na dostupný spisový materiál tedy je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Má tudíž za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a dále, že uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, přičemž souhlasila, aby takto rozhodl v neveřejném zasedání dle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ jiného způsobu rozhodnutí, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel nejprve v dané věci namítl, že u skutku pod bodem 2/ nebyla soudy prokázána subjektivní stránka trestného činu podílnictví. Toto je právně relevantní námitka, kterou lze podřadit pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem nutno konstatovat, že zjevně neopodstatněná. Ze skutkových zjištění soudy učiněných totiž zcela nepochybně vyplývá, že dovolatel, stejně jako spoluobviněný R. T., museli být přinejmenším srozuměni s tím, že počítačová soustava, kterou J. K. dal do zastavárny, mu nepatřila a že pocházela z jeho trestné činnosti, za niž byl tento později také odsouzen (viz č. l. 434), přesto ale přijali peníze, které J. K. za ni v zastavárně obdržel. Z tohoto soudy správně dovodily, že trestný čin podílnictví dle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák. byl spáchán přinejmenším v úmyslu nepřímém, což je patrné z odůvodnění jejich rozhodnutí. Co se týče zbytku námitek, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel takto polemizuje se soudy provedenými důkazy a jejich hodnocením. Jde tedy o opakování obhajoby, jak ji uplatnil již v rámci svého odvolání jako řádného opravného prostředku a s níž se odvolací soud již vypořádal. Na takto zpochybněném skutkovém stavu buduje následný závěr o své nevině. Ze skutkových zjištění učiněných soudy ovšem jednoznačně vyplývá, že dovolatel řídil za jízdy motorové vozidlo v době, kdy mu tato činnost byla zakázána, když tato skutečnost je jednoznačně potvrzována celou řadou svědeckých výpovědí. Rovněž tak ze skutkových zjištění bez pochybností plyne, že M. S. nutil v průběhu let 2002 až 2003 v rozsudku přesně jmenované poškozené ženy násilím či pod pohrůžkou násilí k vydávání peněz, které si tyto vydělaly prostitucí, přičemž některým z nich (A. T., V. L.) předal ve více případech v uvedeném období pervitin. Je tak evidentní, že dovolatel polemizuje se závěry, které soudy vyjádřily ve svých rozhodnutích a ze kterých také při svých dalších úvahách vycházely, což také v důvodech svých rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily. Zjištěný skutkový děj takto koresponduje i s právní kvalifikací, kterou k němu soudy vztáhly. Dovolací soud tak dospěl z závěru, že právo dovolatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny nebylo v jeho věci nijak porušeno. Jím uplatněné námitky v uvedené části takto podaného dovolání směřují však výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním a nelze je proto nijak podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod v ustanovení §265b tr. ř. Pokud by tedy kromě nich žádné jiné námitky již neuplatnil, bylo by nutno jeho dovolání odmítnout v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než který je stanoven v §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka