ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1267.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1267/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. listopadu 2006 o dovolání podaném J. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 230/2006 ze dne 14. 6. 2006 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 15/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 15/2005 ze dne 24. 1. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody částku 886.200,- Kč, když se zbytkem svého nároku byla poškozená společnost C. B. L., a. s., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci podal J. Š. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 230/2006 ze dne 14. 6. 2006 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., pro skutek, který je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku a znovu mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a znovu též rozhodl o nároku na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pokud se týká kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2001, on, jako osoba právně nevzdělaná, vycházel z toho, že se jedná o zástavu za poskytnutou půjčku. V důsledku toho si nemohl být vědom porušení podmínek leasingu a tento skutek nelze považovat za zcizení předmětu leasingu z jeho strany, když tuto skutečnost nelze mít za prokázanou ani svědeckými výpověďmi, na něž odvolací soud odkázal, neboť tyto jsou jen pouhými domněnkami ze strany svědků, které nejsou ničím doloženy a tedy ani prokázány. Stejně tak, pokud jde o závěr, že byl tím, kdo nechal uzavřít smlouvu dne 8. 10. 2001 prostřednictvím B. Č., kterého měl použít jako „bílého koně“, není toto ničím podloženo a jedná se o pouhé vyjádření názoru soudu, které opětovně vychází ze svědeckých výpovědí, kdy jde jenom o mínění svědků, které nebylo v řízení žádným důkazem prokázáno. Z napadeného rozhodnutí je tak zřejmé, že se odvolací soud zcela nevypořádal se všemi skutečnostmi, které obviněný ve svém odvolání uvedl, a které měly ve věci značný význam, když při jejich zohlednění by musel dospět k závěru, že skutek se nestal, resp., že jej nespáchal obviněný. Dle jeho názoru tak nezbývá, než aby ve věci bylo rozhodnuto v rámci dovolání tak, že Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumá zákonnost a odůvodněnost napadených výroků a jako takové je z výše uvedených důvodů zruší a vrátí k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který v něm uvedl, že je zřejmé, že dovolatel v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípustně zpochybňuje důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a konečně napadá způsob, kterým soudy obou stupňů hodnotily shromážděné důkazy (konkrétně pak výpovědi dovolatelem nejmenovaných svědků), a tak v podstatě namítá porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz též argument, že odvolací soud se zcela nevypořádal se všemi skutečnostmi, které obviněný J. Š. uvedl ve svém odvolání), což je opět v rozporu s hmotně právním charakterem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze rovněž učinit závěr, že obviněný J. Š. ve svém dovolání ze dne 12. 9. 2006 prioritně napadá skutkové závěry, ke kterým dospěl soud druhého stupně a až sekundárně dovozuje nesprávnost právního hodnocení jednání, jež mu bylo kladeno za vinu. Jeho námitky by tak mohly mít z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud bychom dospěli k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, což se však nestalo. Za této situace konstatoval, že J. Š. napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně upozornil na to, že takové rozhodnutí může Nejvyšší soud učinit za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), příp. písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Je na místě zdůraznit, že dovolatel vadu rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního i druhého stupně dovolatel namítl, že smlouvu ze dne 16. 1. 2001 uzavíral v domnění, že se jedná o smlouvu zástavní za poskytnutou půjčku ve výši 120.000,- Kč, kdy jako zástava sloužila předmětná cisterna jakožto předmět leasingu, a dále, že svědeckými výpověďmi nebylo prokázáno ani to, že smlouvu ze dne 8. 10. 2001 uzavřel prostřednictvím B. Č. coby „bílého koně“. Z těchto skutečností potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když správně poukázaly na příslušné svědecké výpovědi, z nichž jeho trestná činnost v rozsahu, v němž byla soudy nakonec také zjištěna, byla jednoznačně prokázána. Učiněná skutková zjištění, ze kterých také oba soudy přiléhavě dovodily odpovídající trestný čin (právní kvalifikaci předmětného skutku) a v tomto směru i trestnost jednání dovolatele, tak nepochybně vyplývají ze všech důkazů soudy ve věci provedených. Z učiněných skutkových zjištění tak jednoznačně plyne, že dne 16. 1. 2001 uzavřel smlouvu kupní, což je zcela zřejmé již ze samotného jejího označení (viz č. l. 62 ). Jeho námitka, že měl za to, že šlo o smlouvu zástavní, tak nemůže obstát, byť se hájí svým chybějícím právním vzděláním. Stejně tak je zřejmé, že smlouvu kupní dne 8. 10. 2001 uzavřel prostřednictvím B. Č., jako „bílého koně“, když z výpovědi svědka M. E. plyne, že daná transakce probíhala mezi dovolatelem a společností C. E. T. (viz č. l. 417). Sám obžalovaný ostatně k B. Č. uvedl, že pro něj dotyčný pracoval jako brigádník na základě dohody o provedení práce, přičemž soudy provedenými ostatními důkazy, především svědeckými výpověďmi, bylo zcela nepochybně vyloučeno, že by tento byl osobou, která podnikala, a která by tak byla jakýmkoliv způsobem zainteresována na prodeji předmětné cisterny. Ze skutkových zjištění tak jasně plyne, že dovolatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, když dle Všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu (viz č. l. 254 an.) platí, že nájemce není oprávněn po celou dobu trvání leasingové smlouvy zřídit k předmětu leasingu právo ve prospěch třetí osoby, a to např. ani právo zástavní. Pokud tedy J. Š. jednal, jako by předmět leasingu byl ve vlastnictví společnosti K. P. P., s. r. o., přičemž věděl, že tato je toliko leasingovým nájemcem, přisvojil si svěřenou cizí věc, a nezáleží přitom v důsledku ani na tom, zda jeho úmyslem bylo předat tuto do zástavy či převést do vlastnictví jiného. Ve věci učiněným skutkovým zjištěním takto odpovídá i soudy přijatá právní kvalifikace předmětného skutku, když je na místě také konstatovat, že vlastní námitky dovolatele směřují výlučně proti způsobu provedení a hodnocení důkazů, jímž se ovšem tomuto soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku zabývat nepřísluší, když ostatně uplatněné námitky nejsou ani právně relevantní. Za daného stavu věci tak je nepochybné, že dovolatel napadeným rozhodnutím, jakož ani řízení, které jejich vydání předcházelo, nevytkl vadu, která by zakládala některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (§265b odst. 1 tr. ř.)
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka