ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1311.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1311/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 To 145/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 23/2005, a rozhodl takto:
Dovolání P. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 4 T 23/2005, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §213 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od 4. 7. 2003 do 25. 1. 2005, kdy převzal usnesení o zahájení trestního stíhání v B. ani jinde ničím nepřispěl na výživu svých synů J. V., a V. V., ačkoliv mu vyživovací povinnost vyplývala nejen ze zákona o rodině, ale i z rozsudku OS Brno-venkov sp. zn. 10 T 141/99 ze dne 23. 6. 1999, na základě kterého měl povinnost přispívat na výživu syna J. částkou 1.500,- Kč a na výživu syna V. částkou 1.400,- Kč, vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky dětí M. V., která v důsledku finanční nouze byla nucena obrátit se o pomoc na Městský úřad Š., který v době od 1. 10. 2003 do 31. 12. 2003 vyplácel příspěvek na výživném za obžalovaného, takže obžalovaný za stíhané období dluží tomuto úřadu částku 4.852,- Kč a matce dětí částku 50.248,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2006 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 145/2006 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá výrok o zamítnutí odvolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, když dovolatel se k jednání bez omluvy nedostavil a odvolací soud dospěl k závěru, že vyrozumění mu bylo doručeno uložením. Dovolatel s fikcí doručení vyrozumění o veřejném zasedání nesouhlasí a tvrdí, že pro tento postup nebyly dány zákonné podmínky, konkrétně skutečnost, že adresát se v místě doručení zdržuje.
Tento svůj argument pak blíže vysvětluje tím, že v době doručování zásilky se již na doručovací adrese nezdržoval, převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, přechodně se zdržoval u svých rodičů a později za prostředky získané z převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu zakoupil dům v J., kde se nyní trvale zdržuje. K těmto skutečnostem připojuje příslušné doklady. Opakuje svůj názor, že s ohledem na tyto skutečnosti nebyly splněny zákonné podmínky pro doručení oznámení o konání veřejného zasedání, takže byl zkrácen na svém právu na obhajobu, neboť se nemohl účastnit projednání odvolání, které sám podal.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně žádá, aby Nejvyšší soud České republiky odložil výkon rozhodnutí o uloženém trestu, a to do skončení řízení o dovolání. K tomuto požadavku dovolatele nebyl připojen odpovídající návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Považuje dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je toho názoru, že je vinou dovolatele a nikoli soudu, že mu zásilka nebyla doručena a že sám dovolatel se svým chováním připravil o možnost osobně se jednání soudu zúčastnit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel tvrdí, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání; charakter této námitky tedy zvolenému dovolacímu důvodu odpovídá.
Pokud se však jedná o důvodnost dovolatelovy námitky, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Námitka dovolatele, že se na doručovací adrese nezdržoval z důvodu, že se přestěhoval, nemůže obstát. Z trestního spisu je totiž zřejmé, že ty skutečnosti, které nyní sděluje Nejvyššímu soudu v rámci dovolání, nesdělil včas a řádně soudu odvolacímu. Naopak v samotném odvolání datovaném dne 1. 3. 2006 dovolatel svoji adresu, ačkoli smlouva o převodu členských práv a povinností k bytu na této adrese je již z 22. 2. 2006, tímto dnem přešla práva a povinnosti na nabyvatele bytu a ze stejného dne je i sdělení družstva P., že tuto smlouvu vzalo na vědomí.
Obviněný tedy již při podání odvolání věděl, že jako adresu pro doručování uvádí adresu nesprávnou, na které se nadále nebude zdržovat. Soudu druhého stupně nelze vytýkat, že na tuto adresu zaslal vyrozumění o konání veřejného zasedání, když se jednalo o adresu sdělenou samotným obviněným úmyslně nesprávně jako adresu pro doručování. Adresa dovolatele je ostatně uváděna i na řadě dalších dokladů uvedených v trestním spise, aniž by obviněný o změně adresy pro doručování nebo o jiném místě, na kterém se hodlá zdržovat, soud jakýmkoli způsobem informoval. Činí tak až nyní, kdy o těchto skutečnostech informuje až Nejvyšší soud v rámci dovolání a v rámci žádosti o odklad výkonu uloženého trestu.
Dovolatel tedy ve svém mimořádném opravném prostředku neprávem soudu vytýká nesprávné doručení, které však sám vědomě způsobil.
Nejvyšší soud má za to, že návrhu dovolatele na zrušení rozhodnutí soudu druhého stupně nelze vyhovět, neboť nepovažuje za přípustné, aby skutečnost, kterou svým jednáním vědomě způsobil sám obviněný, se stala základem pro zrušení rozhodnutí soudu, který svým postupem vytýkanou vadu v řízení nezpůsobil.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je dovoláním zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání P. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
K rozhodnutí o odkladu výkonu trestu neshledal Nejvyšší soud důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h