ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1331.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1331/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2006 o dovolání podaném K. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 213/2006 ze dne 14. 6. 2006 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 62/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 62/2005 ze dne 19. 9. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal K. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 8 To 213/2006 ze dne 14. 6. 2006 tak, že podle §61 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl žádost odsouzeného o navrácení lhůty k podání odvolání (ad/ I.) a odvolání proti shora uvedenému rozsudku podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, jako opožděně podané.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal K. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že je osobou negramotnou, což bylo příčinou toho, že se nedostavil k hlavnímu líčení, když si nedovedl přečíst termín jeho konání. Doručený odsuzující rozsudek a dopis obhájce obsahující výzvu k dostavení se do kanceláře za účelem projednání případného odvolání proti tomuto odsuzujícímu rozsudku prokazují tak indispozici dovolatele, která nemůže být zcela nahrazena ustanovením obhájce. Proto měl Krajský soud v Plzni přihlédnout k této výjimečné situaci a měl žádosti obžalovaného o navrácení lhůty vyhovět a jeho odvolání proti rozsudku projednat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a nařídil projednání jeho odvolání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně), která v něm uvedla, že pokud je dovolání uplatněno proti části I. napadeného usnesení, ve které bylo rozhodnuto podle §61 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí žádosti odsouzeného o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že napadená část rozhodnutí nespadá pod zákonný výčet rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým se v ustanovení §265a odst. 1, 2, písm. a) – h) tr. ř. rozumí naplnění pojmu „rozhodnutí ve věci samé“. Proto uzavřela, že v této části bylo předmětné dovolání podáno proti rozhodnutí, které nesplňuje zákonné podmínky napadnutelnosti tímto mimořádným opravným prostředkem, tak jak vyplývají z ustanovení §265a tr. ř. Pokud podané dovolání směřuje proti části II. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným, pak není pochyb, že mimořádný opravný prostředek byl využit přípustným způsobem, když i zvolený důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., prvá varianta, lze shledávat za odpovídající, neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto bez věcného projednání odvolání, tedy pouze formálním způsobem. Co se však týká způsobu jeho odůvodnění, nelze přehlédnout, že se vztahuje jen k výroku ad I. napadeného rozhodnutí, jestliže se dovolatel zabývá výlučně důvody, pro něž bylo na místě jeho žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání vyhovět a v uvedené návaznosti teprve shledává důvod pro věcné projednání svého odvolání. Dovolateli ovšem nutno přičítat k tíži, že nepoužil při odůvodnění svého dovolání žádnou argumentaci, která by se vztahovala k jediné možné kvalifikované dovolací námitce, zpochybňující napadený způsob rozhodnutí, a to, zda a z jakých důvodů bylo jeho odvolání z 28. 3. 2006 podáno včas. Proto má za to, že ve vztahu k části II. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dovolání nesplňuje podmínku na základě které by mohlo vůbec dojít k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí. Takto podané dovolání svým obsahem přitom nenaplňuje ani žádný ze zbývajících důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Podané dovolání proto zhodnotila jako z části nepřípustné a z části postrádající kvalifikovanost použité argumentace. Navrhla tedy, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud) dovolání podle §265i odst. 1 písm. a), b) tr. ř. odmítl a současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Je na místě zdůraznit, že dovolatel vadu rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy ve své první alternativě dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata tohoto dovolacího důvodu je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání). Nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku lze shledávat např. v tom, že soud druhého stupně zamítl odvolání pro jeho opožděné podání, ačkoli oprávněná osoba podala tento opravný prostředek včas nebo sice po lhůtě, ale učinila tak jen v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty.
V dané věci z hlediska napadeného výroku soudu druhého stupně dovolatel namítl, že vzhledem k tomu, že je osobou negramotnou, nemohl se dostavit k hlavnímu líčení, neboť si nedovedl přečíst jeho termín, když tato jeho indispozice nemůže být zcela nahrazena ani tím, že v jeho věci mu byl ustanoven obhájce. Celé trestní řízení přitom probíhalo nepochybně za účasti obhájce, který byl dovolateli ustanoven právě z důvodu pochybnosti o způsobilosti se náležitě hájit. Jeho negramotnost tak zapříčinila nedostatečnou komunikaci s obhájcem s následným marným uplynutím lhůty k podání odvolání, a proto požádal o její navrácení. Krajský soud v Plzni však popsanou překážku uvedenou v jeho žádosti neshledal jako opodstatněnou a odvolání proto zamítl jako opožděné. Na prvním místě nutno zdůraznit, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodoval ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž tato rozhodnutí ve věci samé jsou taxativně vypočtena v §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. Z tohoto důvodu musí dovolací soud konstatovat, že jelikož dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadl rovněž výrok ad) I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla jeho žádost o navrácení lhůty pro podání odvolání zamítnuta, v této části je dovolání nepřípustné, neboť nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé uvedenému ve výčtu §265a odst. 2 tr. ř. Dovolací soud dále musí uvést, že námitky směřující do výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného jako opožděné (ad/ II.) tak, jak jsou v dovolání uplatněny, nejsou opodstatněné z hlediska zvoleného dovolacího důvodu. Dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě, lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V daném případě ovšem podmínky pro zamítnutí podaného odvolání jako opožděného splněny byly, neboť soud předtím rozhodl o zamítnutí žádosti o navrácení lhůty pro podání odvolání. Argumentace dovolatele, že jeho negramotnost je příčinou toho, že nepodal včas řádný opravný prostředek, v tomto případě neobstojí. Je totiž zcela nepochybné, že právě kvůli tomuto jeho nedostatku mu byl již v přípravném řízení dle §36 odst. 2 tr. ř. ustanoven obhájce. Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, využívat účelně k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci a již za přípravného řízení je oprávněn činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky (viz §41 odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Obhájce přitom postupuje podle pokynů klienta (obviněného), ale má ve vztahu k němu do určité míry samostatné postavení tím, že na základě svých odborných znalostí musí v řízení v pravý okamžik a účelně uplatnit všechny skutečnosti, okolnosti a způsoby obhajoby ve prospěch obviněného, a tím pečovat o to, aby v řízení byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují. V daném případě byl rozsudek soudu prvního stupně doručen obhájci již dne 5. 1. 2005, dovolateli dne 28. 2. 2006, posledním dnem pro podání odvolání byl tedy den 8. 3. 2006. Odvolání bylo dovolatelem osobně ovšem podáno až dne 28. 3. 2006, přičemž o navrácení lhůty pro podání odvolání požádal dovolatel prostřednictvím obhájce dokonce až dne 20. 4. 2006, s tím, že jeho negramotnost znemožnila dřívější komunikaci s obhájcem. K tomuto nutno uvést, že dle §61 odst. 1 tr. ř. je možné povolit navrácení lhůty k podání opravného prostředku, zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce lhůtu z důležitých důvodů, přičemž o její navrácení nutno požádat do tří dnů od pominutí překážky. Proto navrácení lhůty není možné z jakýchkoliv důvodů, ale jen z takových, které mají povahu důvodů důležitých. Těmi by mohly být jen vážné události, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě, jako jsou např. onemocnění v posledních dnech lhůty, úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce, živelní událost či nesprávné právní poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku. O žádný z takových důvodů (ani jim podobných) však u dovolatele nešlo, když v podání odvolání mu nebránila žádná okolnost, která by mohla mít povahu překážky způsobilé zabránit mu ve včasném podání odvolání. Za překážku v tomto smyslu pak nelze považovat nerealizovanou domluvu dovolatele s jeho obhájcem ani negramotnost dovolatele, když toto je u něj trvalý stav a o kterém také obhájce nejpozději od 24. 2. 2005 věděl, a kvůli kterému mu byl také ustanoven, přičemž zjevně šlo o zjištění (negramotnost obviněného) setrvalou, neměnnou a dlouhodobou, tedy nemající charakter skutečnosti náhlé s rysy mimořádné závažné události, která by mohla vést příslušný soud k akceptování žádosti dovolatele (jeho obhájce) z hlediska ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. Plnění povinností, příp. pokynů, daných obviněným jeho obhájci, je interní záležitostí vzájemného vztahu mezi nimi a orgánům činným v trestním řízení nepřísluší jakkoli zasahovat do tohoto vztahu ani z něj vyvozovat tak závažné procesní důsledky, jakými je možnost dodatečného přezkoumávání pravomocného rozhodnutí (blíže srov. 5 Tvo 93/2001). Jak již řečeno, dle §41 tr. ř., jakož i dle §16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je advokát povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné, tedy i podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Ve vztazích advokáta a klienta je advokát osobou dominantní a je to také on, kterému z tohoto vztahu vzniká řada povinností vyplývajících ze zákona o advokacii a pravidel profesionální etiky. Komunikace mezi advokátem a klientem, zejména tam, kde bezprostředně směřuje k použití procesních nástrojů pro zaručení právní ochrany, musí existovat nezbytně ve formě takových projevů vůle, které jsou jednoznačné (blíže srov. K 2/99, Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2000-2001). Dovolací soud tak nemohl než uzavřít, že obhájce porušil své povinnosti stanovené zákonem, když bezpečně a mimo jakoukoli pochybnost nezjistil, kdy bylo dovolateli doručeno rozhodnutí soudu I. stupně, jakož ani jeho skutečné stanovisko k podání řádného opravného prostředku. V důsledku jeho nečinnosti bylo tak odvolání proti rozsudku soudu I. stupně podáno osobně negramotným dovolatelem se značným zpožděním (20 dní), přičemž v dovolání nejsou uvedeny žádné argumenty vysvětlující, proč obhájce potřebným a věci i osobě dovolatele odpovídajícím způsobem s ním nekomunikoval. Pokud pak požádal dovolatel prostřednictvím svého obhájce o navrácení lhůty pro podání odvolání až po více jak 40-ti dnech od uplynutí jejího posledního dne a navíc neexistovaly žádné překážky mající charakter důležitých důvodů ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř., odvolací soud správně rozhodl o zamítnutí takové žádosti a zároveň o podaném odvolání jako o opožděném. Z uvedených důvodů je nutné jeho argumentaci odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že námitky dovolatele, tak jak je ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, nemohou z hlediska jím užitého dovolacího důvodu obstát. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka