ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.134.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 134/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2006 o dovolání podaném L. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 208/2005 ze dne 31. 8. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 135/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 135/2004 ze dne 13. 4. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve spolupachatelství s obviněným Z. F. podle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu a prodeje motorových vozidel na dobu pěti let a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání L. J. (a také spoluobviněného Z. F. a poškozeného M. L.) proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 208/2005 ze dne 31. 8. 2005 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ohledně L. J. částečně zrušil a to ve výroku o trestu zákazu činnosti. Za podmínek stanovených §259 odst. 3 tr. ř. potom znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a nezměněném výroku o trestu odnětí svobody a výroku o náhradě škody odsoudil L. J. k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu živnostenské činnosti v oboru nákup, prodej motorových vozidel a zprostředkování na dobu pěti let. Odvolání podaná spoluobviněným Z. F. a poškozeným M. L. podle §256 tr. ř., jako nedůvodná zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal L. J. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že trest zákazu činnosti tak, jak mu byl uložen odvolacím soudem, mu znemožnil nákup automobilu i pro vlastní potřebu, jakož i jeho uplatnění v rozsáhlé sféře obchodu a služeb uvedených v položce č. 72 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., což jej trestá nad míru přiměřenou, když uložený trest lze vyložit jako zákaz jakékoli zprostředkovatelské činnosti prováděné živnostenským způsobem. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že v rámci posuzování skutku, ve kterém soudy shledaly trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a tímto jej shledaly vinným, soudy nesprávně vyložily a hodnotily skutkový děj, když bezvýhradně uvěřily výpovědím poškozeného a jeho matky, aniž by vzaly dostatečně v úvahu výpovědi dovolatele a spoluobviněného F. K trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterým byl dovolatel rovněž shledán vinným potom uvedl, a to ve vztahu ke skutku (útoku) uvedeného pod bodem 8. ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, že poté, co byl neúspěšně učiněn pokus o převod označeného vozidla, bylo toto poškozenému vráceno a je tedy nesprávné tvrzení soudů, že peníze, které dovolatel utržil za prodej vozidla, užil pro vlastní potřebu. Ve vztahu k dalším skutkům, které byly soudy zahrnuty pod tento trestný čin, potom uvedl, že mu přičetly k tíži i částky, o které byly prodejní ceny vozidel prokazatelně sníženy a poukázal v tomto směru na jednotlivé případy ve vztahu ke konkrétním poškozeným. Dodal, že finanční prostředky utržené za prodaná vozidla představovaly jeho podnikatelské aktivity, když z takto získaných zdrojů hradil i povinné podnikatelské platby, když soudy se s touto skutečností ve svých rozhodnutích nevypořádaly. Konečně k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. namítl absenci subjektivní stránky tohoto trestného činu s tím, že měl pohledávku vůči poškozenému K. a předpokládal, že pokud mu tento dluh splatí, bude moci své závazky vůči jiným osobám bez problémů dorovnat. To, že poškozený svůj závazek nesplní, nemohl předpokládat. Uzavřel s tím, že provedeným dokazováním nebyla předmětná věc náležitě objasněna, a tak i odvolací soud „setrval na nesprávném právním posouzení skutku, založeným soudem I. stupně“. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně potom, aby dovolací soud podle §265h odst. 3 tr. ř. „rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve vztahu ke skutku, který byl soudy kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. uvedla, že dovolatel se zabýval otázkou vypovídací hodnoty jednotlivých důkazů a současně provedl vlastní vyhodnocení celkového důkazního stavu věci s tím, že nebylo prokázáno, že by k tomuto skutku došlo způsobem popsaným v tzv. skutkové větě obsažené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Takto se však jedná o námitky výlučně skutkového charakteru a argumentace v tomto směru vedená dovolatelem je nezpůsobilá jejího věcného projednání. Přitom v posuzované věci nejde ani o případ odůvodněného zásahu do oblasti učiněných skutkových zjištění, který by byl na místě jenom v případě zjevného nesouladu se způsobem jejich právního posouzení. Z provedeného dokazování totiž není pochyb o tom, že dovolatel uskutečnil svůj záměr zmocnit se za užití násilí věcí poškozeného, a to i bez ohledu na vzájemné nevyjasněné finanční vztahy. Ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (skutek uvedený pod bodem II. ad 8) ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně) potom státní zástupkyně uvedla, že podle ve věci učiněných skutkových zjištění je nepochybné, že poté, co předmětné vozidlo zpeněžil, si takto utrženou částku ponechal. Pokud dovolatel poukázal na vrácení vozidla po jeho neúspěšném prodeji do dispozice poškozeného, přehlédl, že se tak stalo až po dokonání jeho trestného jednání, kterým ke způsobení předepsaného trestního následku již došlo. Ohledně namítaných částek, o které byly prodejní ceny vozidel umístěných v autobazaru sníženy, potom uvedla, že by při zpochybnění takto způsobeného škodlivého následku odkázal na vadný postup soudů ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. a tedy namítal, že v uvedeném směru nebylo vycházeno z ceny, za kterou se věc jako předmět útoku v době a na místě činu obvykle prodává. Tato námitka tak nesplňuje obsahová měřítka zvoleného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemůže jej tak naplnit. K trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a k namítané pochybnosti o naplnění podvodného úmyslu potom státní zástupkyně uvedla, že není pochyb o tom, že jeho pohledávka vůči poškozenému K. nemohla zjevně představovat dostatečný zdroj pro pokrytí finančních závazků dovolatele, a proto za daného stavu věci jednal minimálně za podmínek uvedených v §4 písm. b) tr. zák. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že dovolatelem požadovaný zásah do výroku o trestu neodpovídá zákonným podmínkám takto zvoleného dovolacího důvodu a není s to věcně naplnit ani další do úvahy připadající dovolací důvod založený na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Otázka neudržitelnosti výroku o trestu nemůže být takto učiněna předmětem řízení o mimořádném opravném prostředku, ale je vyhrazena pouze řízení odvolacímu. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kde bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí výroku soudu prvního stupně ve vztahu k trestnému činu loupeže je nutno poukázat na to, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když vycházely z výpovědí poškozeného a jeho matky i příslušné lékařské zprávy o zranění poškozeného a poukázaly také na nelogičnost a nepřesvědčivost obhajoby vedené dovolatelem. Stejně postupovaly soudy i ve vztahu k trestnému činu zpronevěry, když i zde poukázaly na výpovědi jednotlivých přesně označených poškozených, kteří také uvedli, že v případech, kdy potvrdili, že po dohodě s dovolatelem došlo ke snížení prodejní ceny příslušných vozidel, byla i tato skutečnost soudy respektována. V případě, kdy se tak nestalo, vycházely soudy z výpovědi poškozeného O. C., který jednoznačně potvrdil, že ke snížení prodejní ceny vozidla souhlas nedal. Stran skutku (útoku) popsaného pod bodem II. ad 8) ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně takto soudy poukázaly znovu na jednoznačnou výpověď svědka P. D., který ve vztahu k předmětnému vozidlu potvrdil, že se pokoušel dlouhodobě po dovolateli vrácení vozidla, když ten nerespektoval dohodu uzavřenou mezi nimi a vozidlo prodal, aniž by poškozenému následně vyplatil. Za těchto skutečností potom dodatečné vrácení vozidla poškozeného je již pouze náhradou způsobené škody poté, co byl dokonán označený trestný čin. Také námitka dovolatele stran jeho možných podnikatelských ztrát v souvislosti s jeho celkovými aktivitami je potom bezvýznamná, když i dovolatel sám uvedl, že příslušné částky za prodaná vozidla poškozeným nevyplácel a použil je na jiné účely. Ve svém souhrnu tak jde o námitky ryze skutkového charakteru, které neodpovídají závěrům učiněným soudy plynoucím z obsahu i rozsahu provedeného dokazování, když těmto odpovídají i přijaté závěry právní. Pokud by zůstalo pouze u těchto námitek, nezbylo by než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Námitka uplatněná ve vztahu k trestnému činu podvodu v podobě absence subjektivní stránky tohoto trestného činu je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. Soudy v důvodech přijatých (citovaných) rozhodnutí vysvětlily, z jakých důkazů vycházely stran zjištění aktuální finanční situace dovolatele, porovnáním jeho dluhů a pohledávek a jejich splácení, vysvětlily také, proč dospěly k závěru, že dovolatel v rámci jednotlivých skutků, ve kterém spatřovaly trestný čin podvodu, jednoznačně věděl, že nebude schopen svým závazkům dostát.
Dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je potom dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel namítl, že mu byl uložen trest zákazu činnosti způsobem, který zákon nepřipouští, když byl vymezen tak široce a nepřiměřeně přísně, že neodpovídá trestným činům, kterými byl shledán vinným. I v tomto směru je však podané dovolání zjevně neopodstatněné, protože trest zákazu činnosti uložený odvolacím soudem byl uložen svým obsahem právě v souvislosti s trestnou činností dovolatele, které se dopustil jako živnostník podnikající v oboru nákupu, prodeje a zprostředkování motorových vozidel. Pokud mu odvolací soud v tomto směru zakázal činnost, nelze z uvedeného trestu dovodit, že jde o druh trestu, který zákon nepřipouští. Konečně i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí poukázal na nepřesnosti při ukládání tohoto trestu soudem prvního stupně, jeho rozhodnutí v tomto směru napravil právě i s poukazem na to, že nelze znemožnit dovolateli jakoukoliv dispozici s motorovými vozidly, zejména i v případě, že by se jednalo o motorové vozidlo jeho vlastní.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto také dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele podle §265h odst. 3 tr. ř., když ostatně takový návrh podle citovaného ustanovení může podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka