ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1345.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1345/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 o dovolání podaném A. A. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 29/2006 ze dne 25. 5. 2006 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 7/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 7/2004 ze dne 29. 7. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (ad 1/, dále jen tr. zák.), zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. (ad 2/-11/) a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (ad 12/), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal A. A. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 4 To 29/2006 ze dne 25. 5. 2006 tak, že napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) ve výrocích o vině trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. (ad 2/-11/), ve výroku o trestu a o náhradě škody kromě výroku o povinnosti obviněného zaplatit škodu poškozenému A. A. v. D. (ad 12/). Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř jej v rozsahu zrušené části rozsudku soudu prvního stupně znovu uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. (ad 1/ - 8/) a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Znovu rozhodl též o nárocích na náhradu škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně útoku trestného činu zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. pod bodem ad 5/ napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně a dle §260 tr. ř. věc pod bodem ad 11/ napadeného rozsudku vrátil státnímu zástupci k došetření.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. A. H. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl nejprve ohledně svých podnikatelských aktivit v České republice, že se v první polovině devadesátých let minulého století velice zběžně seznámil s podnikatelským prostředím zde, a to realitní činností, neboť jeho krajané měli zájem o nabytí nemovitostí v České republice. Vzhledem k tomu, že neovládal český jazyk dostatečně, považoval za dostačující spolupráci s jednatelkou své obchodní společnosti S. B. D. T., s. r. o., pí. L. B. Až v průběhu trestního řízení shledal, že tato osoba, která byla jediná odpovědná za činnost firmy, a za plnění závazků a všech povinností nejenom vůči smluvním partnerům a klientům, ale také vůči subjektům exekutivy, vykonávala současně s činností pro něj i činnost jednatele pro obchodní firmy další (E., s. r. o., E.-A. T., s. r. o., C. a C. N., s. r. o., A. V. C., s. r. o., R., s. r. o.). Podle něj došlo k jednání, a to proti jeho vůli, bez jeho přičinění způsobeného, ať již úmyslem přímým či nepřímým, dokonce i bez zanedbání jeho povinností, neboť jednatelka firmy S. B. D. T., s. r. o., vystupovala současně jako smluvní strana povinná (zavázaná) z titulu uzavřené smlouvy s obchodní společností D. O. P., s. r. o., (skutek ad/ 4 soudu krajského a skutek ad/ 3 soudu vrchního), ve stejném rozsahu a období pak současně i jako jednatelka obchodní firmy G., s. r. o., (skutek ad/ 7 krajského a ad/ 5 vrchního soudu), tedy v rozhodném období činila i projev vůle za smluvní stranu oprávněnou z titulu uzavřené smlouvy a přijatých závazků. Její činností, a to bez úmyslu, pokynu a nařízení odsouzeného, docházelo ke zvýhodňování jiné osoby, tedy možnému naplnění trestného činu zvýhodňování věřitele dle §256a tr. zák., ač za skutky výše označené byl trestně stíhán a odsouzen pouze A. A. H. Je ovšem rovněž otázkou, zda jednatelka nespáchala, pokud bude nadále liberována její činnost výše popsaná, trestný čin předlužení. Z důvodu jazykové bariéry a rovněž znalostí tuzemského podnikatelského prostředí, spoléhal kromě L. B. také při svých podnikatelských aktivitách na erudici p. J. D., syna jeho manželky z předchozího svazku. Právě díky dispozici J. D. jednak s finančními prostředky odsouzeného a zejména smluvních klientů obchodní firmy S. B. D. T., s. r. o., jakož i vystavenými směnkami, bylo znemožněno dovolateli dosáhnout konsensu a alespoň částečně vyrovnat závazky a pohledávky. Jednáním J. D. a jeho následujícím rozhodnutím o ukončení spolupráce s dovolatelem, avšak bez vypořádání povinností a závazků, došlo k tomu, že nemohl být dokončen obchodní případ popsaný jako skutek ad/ 3 soudu prvé instance (ad/ 2 soudu odvolacího), jakož i případ popsaný jako skutek ad/ 5 soudu prvé instance (kdy trestní stíhání bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 6 T 7/2004 zastaveno). I přes zastavení trestního stíhání dovolatele je nepochybné, že právě nakládání s aktivy obchodní firmy S. B. D. T., s. r. o., a to ze strany J. D., přivodilo nejen nedodržení smluvního závazku, ale bylo ve svém důsledku příčinou pro další omezení plnění povinností jmenované obchodní firmy a dovolatele jako jediného společníka. Dovolatel je přesvědčen, že soud při hodnocení důkazů pochybil, když na jedné straně zdůraznil společenskou nebezpečnost předmětného jednání, na straně druhé liberoval spoluzodpovědnost L. B. a J. D., v jeho případě pak upustil od provedení důkazů způsobem zajištění svědecké výpovědi jmenovaného před soudem a akceptoval pouze sdělení jeho matky týkající se toliko dočasného ztížení jeho účasti na soudním jednání. Oba jmenovaní se ovšem podíleli na dokonání skutků jemu kladených za vinu podstatnou měrou srovnatelnou s jeho pochybením, kdy v případě, že by bylo pokračováno v řízení výslechem svědka J. D., konfrontace jeho výpovědi a svědkyně B., příp. odsouzeného, bylo by možné prokázat, že alespoň co do skutků jemu kladených za vinu, byla jeho účast, resp. možnost zamezení dokonání předmětného skutku minimální. Takové rozhodnutí by příp. mohlo vést alespoň k částečné liberaci trestní odpovědnosti dovolatele. Má tak za to, že nesprávné hmotně právní posouzení včetně pochybení procesního bylo způsobeno tím, že byla zdůrazněna explicitně pouze společenská nebezpečnost na straně jedné s tím, že jediný společník obchodní firmy, tedy odsouzený, byl označen jako jediná odpovědná osoba, která mohla nakládat a nakládala s finančními prostředky smluvních klientů, ač důkazní situaci alespoň nelze objektivně hodnotit jako jednoznačnou a nezpochybnitelnou, když v minimálně stejném rozsahu mohli na vzniku škody participovat ve svůj osobní prospěch i L. B. a J. D. Vzhledem k tomu navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a přikázal krajskému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně), dle níž použitá dovolací argumentace je založena především na požadavku snížení rozsahu dovolatelovy trestní odpovědnosti o podíl připadající na dvě další s ním v rámci jeho podnikatelské činnosti spolupracující osoby, vystupující v roli svědků a v popisu rozhodných skutkových zjištění nikterak nefigurující. Proto je zřejmé, že jeho výtky nelze spojovat s kvalifikovaným způsobem naplnění použitého důvodu dovolání. Je taktéž evidentní, že jeho námitky nejsou podřaditelné ani pod některý z jiných důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Nejsou proto splněny obecné předpoklady obsahového přezkoumání uvedeného dovolání. K námitkám v dovolání uplatněným pak uvedla, že v dané věci bylo nade vší pochybnost zjištěno, že to byl sám dovolatel, kdo od občanů N. k. nejprve přebíral finanční prostředky určené ke zprostředkování založení společností s. r. o., za účelem vložení vkladu jejich budoucích společníků do základního kapitálu těchto obchodních společností a za účelem zprostředkování koupě nemovitostí a na úhradu jejich kupní ceny. Přitom je zřejmé, že dovolatel jednal na jejich úkor, pokud tvrzený účel jejich použití buď zcela či částečně ignoroval a takto svěřené peníze poškozeným nevrátil. Pokud se tyto prostředky zaslané na soukromý účet dovolatele ani později nedostaly na účet jeho společnosti S. B. D. T., s. r. o., ani do dispozice jednatelky této společnosti L. B. (jež ji vykonávala jen formálně a bez možnosti zasahovat do popsané „obchodní činnosti“ dovolatele), nelze se ztotožnit s jeho názorem o možném vyvození její trestní odpovědnosti, zvláště pak v nabízeném směru (§256a tr. zák.), který ani nebyl patřičně zdůvodněn. Ohledně dispozice s těmito finančními prostředky svědkem J. D. poukázala na skutečnost, že ani sám dovolatel nenamítl, že by ze strany tohoto svědka (ani další osoby) došlo ke zpronevěření peněz. Další výhrady ve vztahu k uvedenému svědkovi se netýkají takového jednání, o kterém by dovolatel buď nevěděl a nebo jde o jednání svědka, které spadá až do fáze po dokonání trestné činnosti ve smyslu §248 tr. zák. z dovolatelovy strany. Nelze proto dovozovat závěr o podílu svědka na trestné činnosti, jež byla přisouzena výlučně dovolateli. Lze též plně akceptovat závěr odvolacího soudu o takové povaze a okolnostech dovolatelova jednání, že v přisouzení právní kvalifikace spojené s jeho podvodným záměrem, zabránil jen nezbytný respekt k zákazu reformace in peius. Má tudíž za to, že dovolání není přezkoumatelné ani na podkladě výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, k němuž by bylo možno přikročit až za splnění podmínky jeho zřejmého nesouladu se způsobem jeho právního posouzení. Navrhla tedy, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s tím, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž s tímto souhlasila též pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Je na místě zdůraznit, že dovolatel vadu rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených a provedených důkazů s tím, že jejich obsah soudy vyhodnotily nesprávně a v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal trestné činy, za něž byl soudy odsouzen. Hlavní důvod pak spatřuje v tom, že jednatelkou své obchodní společnosti S. B. D. T., s. r. o., ustavil L. B. vzhledem ke své neznalosti českého jazyka a k tomu, že se neorientoval jako cizinec v právním a podnikatelském prostředí České republiky, a dále ve své firmě spolupracoval též s p. J. D. Oba dva dle něj tak měli také podíl na způsobeném trestném jednání, a proto by se měly soudy zabývat i jejich působením v předmětné společnosti. Takovéto dovolací argumentaci ovšem nelze přisvědčit. Především jím takto uvedené dovolací důvody nespadají pod uplatněný dovolací důvod, když směřují proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, jakož i způsobu provedení a hodnocení důkazů. Ze soudy učiněných skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že dovolatel si od počátku nechával jemu svěřené peníze poškozenými posílat na svůj soukromý účet u banky A.B.N. A. B. N. V. v Praze, když tyto posléze ani nepřeváděl na účet jeho společnosti S. B. D. T., s. r. o. L. B. přitom jako jednatelka společnosti S. B. D. T., s. r. o., měla přístup k účtu společnosti vedenému u K. b., a. s., na němž se ovšem téměř žádné peněžní prostředky nenacházely, neboť i dle výpovědi svědka J. K., který vedl společnosti účetnictví, byla ze soukromého účtu dovolatele na účet S. B. D. T., s. r. o., převedena jen velmi malá část jemu svěřených peněz. Ze skutkových zjištění navíc je zcela evidentní, že společnost byla stále ve ztrátě. Jednatelka L. B. od dovolatele dostávala finanční prostředky pouze v případě, kdy bylo nutno uhradit za společnost nájem, elektřinu či výplaty klientům, přičemž J. D. mohl vybírat peníze z účtu u A.B.N.A.M.R.O.B.N.V., jen s jeho předchozím souhlasem, když v několika případech mu dovolatel dal i prostředky v hotovosti, pokud bylo třeba zaplatit českým prodejcům nemovitostí. V dané věci tak z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že to byl výhradně dovolatel sám, kdo od počátku s holandskými zájemci o dané nemovitosti jednal, kdo jim sliboval založení obchodních společností a následné převody nemovitostí, k čemuž mu poškození vždy poskytli značné peněžité částky, které ovšem směřovaly výlučně na jeho soukromý účet. Ve většině případů pak svým závazkům nedostál, když k založení obchodních společností nedošlo a na tyto tak nebyly zájemci vybrané nemovitosti nikdy převedeny, přičemž poskytnuté peníze poškozeným nebyly nikdy vráceny. O naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu svědčí tak vedle těchto skutkových zjištění i počet útoků, doba, po kterou v protiprávním jednání pokračoval (únor 2000 – prosinec 2001), ale také konečná výše škody, již tímto svým jednáním způsobil (více jak 14 miliónů Kč). Na základě takto učiněných skutkových zjištění pak nutno uzavřít, že A. A. H. měl od počátku v úmyslu jemu svěřené peníze nepoužít k účelu, k němuž mu svěřeny byly, když je shromažďoval toliko na svém soukromém účtu a nikoli na účtu své společnosti S. B. D. T., s. r. o., skrze níž závazky vůči holandským zájemcům dle jeho tvrzení měly být splněny. Dovolatel se navíc poté, co toto nesplnil, nikterak nesnažil o nápravu vzniklého stavu a vyrovnání vzniklých dluhů, když ze skutkových zjištění je patrné, že poškozené na základě jejich urgencí o vrácení svěřených prostředků pouze ubezpečoval, že jim peníze vrátí, toto dokládal dokonce i příkazy k úhradě, ovšem k takovým transakcím ve skutečnosti nakonec téměř nikdy nedošlo. Dovolatelovy námitky týkající se podílu L. B. a J. D. na jeho trestném jednání tak nelze subsumovat pod jím zvolený dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když ostatně pro jeho závěry nijak nesvědčí ani žádné z důkazů ve věci provedené. Soudy bylo totiž zcela nepochybně zjištěno, že L. B. ani J. D. se zájemci o koupi předmětných nemovitostí vůbec nejednali, když tato činnost spadala výlučně do kompetence dovolatele, a pokud již s někým jednal J. D., šlo jen o české prodejce daných nemovitostí, kterým jmenovaný svědek pouze předával peníze. Jeho námitky směřující proti postavení L. B. ve funkci jednatelky ve více společnostech a z toho plynoucímu podílu její osoby na trestné činnosti jsou vyvráceny skutkovými zjištěními, k nimž soudy ve věci dospěly, z nichž vyšlo najevo, že tato vůbec nevěděla o probíhajících obchodech A. A. H. a z větší části se o nich dozvěděla dodatečně (viz s. 31 rozsudku soudu I. stupně), když navíc tato skutečnost jej nikterak nemůže zbavit odpovědnosti za předmětné trestné činy, jichž se v rozsudku zejména odvolacího soudu popsaným způsobem dopustil. Jeho námitky uplatněné v rámci jím podaného dovolání jsou tak z uvedených důvodů, z hlediska řízení o dovolání, právně irelevantní. K jeho tvrzení, že soudy neprovedly důkaz výslechem svědka J. D., dovolací soud poukazuje na to, že tento byl vyslechnut za splnění všech podmínek stanovených zákonem v přípravném řízení a protokoly o jeho výpovědi byly v hlavním líčení čteny v souladu s ustanovením §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., protože se nacházel v době jeho konání mimo území ČR, když dle vyjádření Vrchního soudu v odůvodnění jeho rozsudku (viz str. 20-21 cit. rozsudku), opakovaný výslech tohoto svědka by s ohledem na dosud zjištěné skutečnosti nemohl přinést žádné nové poznatky z hlediska závěrů o dovolatelově vině.
Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že námitky dovolatele směřují takto výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním, jakož i způsobu provedení a hodnocení důkazů, jímž se ovšem tomuto soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku zabývat nepřísluší. Za daného stavu věci tak je nepochybné, že dovolatel napadeným rozhodnutím, jakož ani řízení, které jejich vydání předcházelo, nevytkl vadu, která by zakládala některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (§265b odst. 1 tr. ř.)
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka