ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1371.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1371/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2006 dovolání Nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 6 To 198/2005 v neprospěch obviněného B. H., v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 111/2004, a rozhodl takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 6 To 198/2005, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 3 T 111/2004, se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušují v celém rozsahu.
Současně se podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-město se podle §265 l tr. řádu p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. řádu se obviněný B. H. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 3 T 111/2004, byl obviněný B. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona a podle §35 odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni z 9. 9. 2004, sp. zn. 6 To 422/2004, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň – město z 19. 7. 2004, sp. zn. 3 T 55/2004, a jímž byl obžalovaný pro trestný čin podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona a §197a odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku do věznice s ostrahou, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněný odsouzen i k trestu propadnutí věci – revolver v provedení dětské hračky na akustické tablety, kterou obžalovaný vydal dne 8. 2. 2004.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v P., dne 7. 2. 2004 v době kolem 17. 30 hod. na A. ulici v tržnici u obchodního domu T., poté co obtěžoval vietnamskou obchodnici P. T. N., jednak slovně a jednak tím, že jí bral ze stánku zboží a opět je vracel, která následně přivolala nočního hlídače tržiště J. V., který ho vyzval k opuštění prostoru u stánku, reagoval obžalovaný vůči poškozenému V. slovy, aby se do toho nepletl, že mu jinak „uřízne hlavu nebo ustřelí makovici“, přičemž v ruce držel revolver v provedení dětské hračky na použití akustických tablet vyrobenou ze zinkové slitiny, načež poškozený V., který revolver považoval za skutečnou zbraň a z obavy z uskutečnění výhrůžek, přivolal hlídku městské policie, která obžalovaného zadržela.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal jak státní zástupce, tak i obviněný odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2005 Krajský soudu v Plzni, který svým usnesením sp. zn. 6 To 198/2005 podle §256 tr. řádu zamítl.
Nejvyšší státní zástupkyně podala ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město dovolání v neprospěch obviněného. Tímto dovoláním napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání státního zástupce, a to z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, když tvrdí, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §256a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupkyně v prvé řadě označuje za povrchní a zcela nepřípadnou argumentaci ustanovením §88 tr. zákona ze strany Krajského soudu v Plzni. Dle jejího názoru unikla tomuto soudu skutečnost, že ustanovení §235 tr. zákona, jehož aplikace se domáhal státní zástupce, není kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zákona. Dále vyslovuje názor, že soudy obou stupňů se náležitě nezabývaly zjišťováním, jaké znaky skutkové podstaty charakterizují oba delikty. V posuzovaném případě má za to, že v jednání obviněného dle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je zřetelně patrný záměr pachatele odradit zasahujícího poškozeného J. V. od další obrany vietnamské trhovkyně, tedy snaha přinutit ho, aby se zdržel jednání, k němuž se jmenovaný v postavení nočního hlídače tržiště rozhodl. Tento významný rys charakterizující jednání obviněného není pokryt znaky skutkové podstaty trestného činu podle §197a tr. zákona a naopak je zřejmé, že zjištěný skutkový stav vyhovuje znakům definovaným v ustanovení §235 tr. zákona. Nejvyšší státní zástupkyně rovněž připomíná, že v daném případě i dětskou maketu revolveru je nutno považovat za zbraň ve smyslu §89 odst. 5 tr. zákona, takže jednání obviněného z formálního hlediska nepochybně naplňuje znaky trestného činu podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, přičemž posouzení míry, v níž užití této zbraně za dané situace zvyšovalo společenskou nebezpečnost jednání pachatele (§88 odst. 1 tr. zákona), by vyžadovalo daleko preciznější rozbor důkazní situace, než doposud nabízí rozhodnutí soudů obou stupňů.
S ohledem na to, že nejvyšší státní zástupkyně shledává pochybení v právní kvalifikaci skutku u obou soudů, navrhuje v petitu svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i další výroky na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí.
Ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nebylo k podanému dovolání podáno vyjádření obviněného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce. Nejvyšší státní zástupkyně je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je podané dovolání v souladu, neboť dovolatelka namítá, že soud druhého stupně zamítnul řádný opravný prostředek státního zástupce proti rozsudku uvedenému v §256a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v tom, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Na základě věcného posouzení námitek obsažených v dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je důvodné.
Nejvyšší státní zástupkyni je nutno především přisvědčit v tom, že Krajský soud v Plzni nesprávně zvažoval aplikaci ustanovení §88 tr. zákona, pokud měl za to, že „ … nebyly v činnosti obžalovaného shledány okolnosti podstatně zvyšující stupeň společenské nebezpečnosti tak, aby mohla být použita kvalifikovaná skutková podstata trestného činu, zejména pak trestného činu vydírání podle §235 trestního zákona.“ Tento názor odvolacího soudu je nutno označit za právně vadný. Ustanovení §235 tr. zákona za kvalifikovanou skutkovou podstatu tr. činu dle §197a odst. 1 tr. zákona považovati nelze. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné upozornit, že §88 odst. 1 tr. zákona upravuje okolnosti použití vyšší trestní sazby, což zajisté není totéž, jako uznání obviněného vinným jiným trestným činem , třebas i přísněji trestným.
Zcela zjevné právní pochybení je pak nutno spatřovat již v postupu soudu prvního stupně, který se dostatečně nezabýval všemi zákonnými znaky skutkových podstat, charakterizujících trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a dost. 1 tr. zákona a trestného činu vydírání podle §235 dost. 21 tr. zákona.
Zatím co u trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zákona je objektivní stránka charakterizována tím, že pachatel vyhrožuje poškozenému usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou bez dalšího (postačí vystrašení, uvedení do nejistoty, navození obavy z dalšího jednání), u trestného činu podle §235 odst. 1 tr. zákona je užití či pohrůžka násilí nebo pohrůžka způsobením jiné těžké újmy prostředkem k tomu, aby pachatel přinutil poškozeného něco konat, něčeho se zdržet či něco strpět. Z toho lze dovodit, že cílem pachatele je přinutit poškozeného aby něco konal, něčeho se zdržel či něco strpěl. Jinými slovy je cílem pachatele vnutit poškozenému takové jednání, ke kterému by se dobrovolně bez pohrůžky či přímého násilí sám neuchýlil.
V projednávané věci Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně uvedl tzv. právní větu svého rozhodnutí do zjevného rozporu s tzv. větou skutkovou. jejíž obsah odpovídá právní kvalifikaci trestného činu vydírání dle §235 odst.1, odst. 2 písm. c) tr. zákona. Za upřesňující tohoto zjevného rozporu nelze považovat ani obsah odůvodnění zmíněného rozsudku, ve kterém se soud prvního stupně ne zcela relevantně zabývá úvahami ohledně toho, zda byl poškozený J. V. v civilu, či úvahami v tom směru, že obviněný „…neměl ani motiv k takovému donucování, jelikož ve vztahu k trhovkyni se žádného protizákonného jednání nedopouštěl“. Již vůbec pak jako jeden z argumentů ve zdůvodnění ohledně použité právní kvalifikace nelze akceptovat názor soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, že pokud se obžalovaný na poškozeného zhurta obořil, lze s ohledem na s ním společný pobyt ve věznici i častý pobyt obžalovaného v této instituci a jeho jistou míru ovlivnění alkoholem, určité porušení pravidel slušného chování při pouze verbálním kontaktu, na rozdíl od hrozby zbraní vůči němu, pochopit“. Ostatně i kdyby takovou nepřípadnou argumentaci soudu bylo možno připustit, pak pouze jako úvahu v rámci rozhodování o trestu, rozhodně však nikoli jako úvahu o právní kvalifikaci. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že oba soudy náležitě nezvážily tu podstatnou skutečnost, že poškozený V. nezasahoval do konfliktu mezi obviněným a obchodnicí jako pouhý kolemjdoucí občan, ale jako noční hlídač tržiště, který zasahoval na její výzvu proto, aby obviněnému zabránil v dalším jednání. K otázce postavení poškozeného V. jako hlídače tržiště, ani jeho pravomocemi s tímto postavením spojenými se oba soudy ani důkazně nezabývaly.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že k odstranění zmíněné právní vady je zapotřebí zrušit nejméně rozhodnutí soudu druhého stupně. Jelikož se však Nejvyšší soud rovněž ztotožnil s názorem dovolatelky, že jednání obviněného z formálního hlediska nepochybně naplňuje znaky trestného činu podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, přičemž posouzení míry, v níž užití této zbraně za dané situace zvyšovalo společenskou nebezpečnost jednání pachatele (§88 odst. 1 tr. zákona), by vyžadovalo daleko preciznější rozbor důkazní situace, než doposud nabízí rozhodnutí soudů obou stupňů, rozhodl o zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů s tím, že věc bude z tohoto důvodu přikázána k novému projednání soudu prvního stupně, tedy Okresnímu soudu Plzeň – město.
Při tomto novém rozhodnutí bude tento soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu.
Obviněný B. H. v současné době vykonává úhrnný trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Plzni – město ze dne 31.1. 2005, sp. zn. 3T 111/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 6 To 198/2005, ve výši 3 roky. V řízení o dovolání Nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného byla obě citovaná rozhodnutí zrušena, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu Plzeň-město bylo přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Ve svých důsledcích to znamená, že projednávaná věc se vrací do stadia po podání obžaloby.
Z obsahu spisu a ze zprávy Ústřední evidence vězňů vyplývá, že obviněný B. H. má současně nařízen výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 7 T 5/2003 v trvání 10 měsíců, který dosud nevykonal.
Za této situace bylo na Nejvyšším soudu, aby ve smyslu §265l odst. 4 tr. řádu rozhodl zároveň o vazbě obviněného tak, že se do vazby nebere.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o tomto dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. ledna 2006
Předseda senátu:
Mgr. J. H e n d r y c h