Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2006, sp. zn. 3 Tdo 1377/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1377.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1377.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1377/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2006 o dovolání podaném Ing. P. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 180/2005 ze dne 16. 5. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 45/2002, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 45/2002 ze dne 3. 12. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy křivého obvinění podle §174 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen. V předmětné věci podal Ing. P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 6 To 180/2005 ze dne 16. 5. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. H. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy v rámci vedeného dokazování vycházely zejména z úředního záznamu pořízeného P.ČR obvodní oddělení P.-s. dne 14. 11. 2000 o podaném vysvětlení v rámci kterého dovolatel pouze popsal co se mu ve služebním vozidle M. p. P. stalo, avšak neoznačil osobu, která jej v tomto vozidle udeřila. Teprve v rámci veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem zjistil, že k tomuto záznamu byl konstatován dodatek, který nikdy neviděl a tudíž ani nepodepsal. V tomto dodatku bylo uvedeno, že dovolatele udeřil ve služebním vozidle strážník městské policie, který byl označen číslem. V této souvislosti poukázal na odlišnost jednotlivých podpisů na tomto dodatku od podpisů na samotném úředním záznamu (ty by měly být podrobeny grafologickému zkoumání) s tím, že pravdivé zůstává pouze tvrzení dovolatele, že v rozhodné době byl ve služebním vozidle městské policie P. fyzicky napaden jedním úderem, aniž by označil osobu útočníka. Nikdy takto neuvedl žádná tvrzení, ve kterých by obvinil konkrétní osobu, anebo v procesním postavení svědka úmyslně uváděl nepravdu. Za těchto okolností nemůže být takové jeho jednání kvalifikováno jako trestné činy, kterými byl nakonec shledán vinným. Má za to, že výrok o vině byl postaven takto na důkazu, který byl získán nezákonně. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud obě shora označená rozhodnutí soudů zrušil a přikázal věc Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Přestože v úvodu svého vyjádření rekapituluje důvody dovolání jak je uvedl sám dovolatel, v další části svého vyjádření k nim státní zástupce již zásadně nepřihlédl a má je za bezpředmětné v souvislosti s argumentací, kterou dále uplatnil on sám. Nad rámec dovolacích důvodů uplatněných dovolatelem (mimo ně) však potom státní zástupce sám v rámci vlastní obsáhlé argumentace (beze vztahu k rozsahu a důvodům uplatněného dovolání) k jiným závěrům a to z důvodů, které podané dovolání neobsahuje. Za daného stavu věci tak vytkl oběma soudům, že zmiňované trestné činy měly posoudit na základě svých vlastních zjištění a nikoli postupovat tak, že za základ skutkových zjištění pouze vzaly usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město sp. zn. 3 Zt 543/2001 ze dne 31. 8. 2001 ze dne 31. 8. 2001, jímž bylo podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného P. S. pro skutek právně kvalifikovaný, jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se měl dopustit napadením Ing. P. H. . Oba soudy v důvodech svých rozhodnutí potom vycházely z citovaného usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a takto nečinily vlastní závěry a přebraly závěry jiného orgánu činného v trestním řízení z jiné trestní věci, byť související. V této souvislosti potom státní zástupce polemizuje s postupem obou soudů v rámci posouzení předběžné otázky z hlediska ustanovení §9 odst. 1 tr. ř. s tím, že v důsledku její nesprávné aplikace nemohou obě napadená (citovaná) rozhodnutí soudů obstát, neboť jde o rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K vlastním (skutečně uplatněným námitkám dovolatel) potom státní zástupce uvedl (že s ohledem na závěry ke kterým takto státní zástupce dospěl) jsou námitky dovolatele bezpředmětné. Pouze poukázal na to, že v rámci zmíněného úředního záznamu se dovolatel (stejně jako v procesním postavení svědka) vyjadřoval tak, že inkasoval úder do levého nadočnicového oblouku, aniž by věděl, jak (čím) se tak stalo. Doplnil ovšem, že je technicky nemožné, aby jej udeřil policista, který v té době služební vozidlo městské policie v P. řídil a vyloučil, že by se o něco udeřil sám. Státní zástupce tak má za to, že bude zapotřebí posoudit to, zda dovolatel takto jiného křivě obvinil, popř. v procesním postavení svědka uvedl nepravdu. Dále poukázal na nejasné okolnosti, za kterých byl pořízen tzv. dodatek k již zmíněnému úřednímu záznamu. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud citovaná rozhodnutí obou uvedených soudů zrušil a přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci dovolatel v rámci podaného dovolání vznesl výlučně námitky proti dodatku pořízeného k úřednímu záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 4 tr. ř. ze dne 14. 11. 2000 s tím, že větu „S. MP, který mě udeřil ve vozidle MP na křižovatce ul. D. a n. R. měl znak MP s číslem“ neuvedl a také zmíněný dodatek nepodepsal. Takto tedy (ani nikdy jindy) neuvedl žádná tvrzení ve kterých by jakoukoliv konkrétní osobu křivě obvinil, anebo by v procesním postavení svědka úmyslně uváděl nepravdivé skutečnosti. Z protokolu o výslechu dovolatele jako obviněného ze dne 23. 1. 2002 však plyne, že v jeho rámci dovolatel uvedl, že v kritické době ve služebním vozidle městské policie P. seděl na zadním sedadle vedle strážníka P. S. , obdržel úder do hlavy s tím, že s největší pravděpodobností jej udeřil právě tento strážník, a proto ve vztahu k němu a k popsané události podal trestní oznámení. Dále potvrdil, že opakovaně vypověděl jako svědek po poučení před vyšetřovatelem a opětovně uvedl, že byl napaden S. , „protože to byla pravda, nemohl jsem uvést ani nic jiného“. Tato výpověď byla také soudem prvního stupně za splnění příslušných procesních podmínek také v hlavním líčení dne 3. 12. 2004 přečtena, stejně tak byl konstatován i obsah vyšetřovacího spisu Městského úřadu vyšetřování v P. sp. zn. ČVS: MVPM-2714/01-JK. Dokazování následně doplnil v rámci veřejného zasedání konaného o odvolání Ing. P. H. dne 16. 5. 2005 i Krajský soud v Plzni a to obsáhlým výslechem P. S. , v jehož rámci svědek absolutně vyloučil, že mezi ním a dovolatelem došlo k fyzickému kontaktu, když dovolatel se k této výpovědi nevyjádřil s tím, že tak již učinil dříve. Na základě takto vedeného dokazování potom odvolací soud dopěl k závěru, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkových podstat označených trestných činů a podané odvolání zamítl. S tímto závěrem souhlasí i dovolací soud, když z hlediska důvodů uplatněných v podaném dovolání je dovolatelem kladen důraz pouze na zmíněný úřední záznam o podaném vysvětlení z hlediska zjišťování příslušného skutkového stavu, a to bez ohledu na další provedené důkazy. Z pohledu již řečeného je na místě uzavřít, že dovolatel své výhrady takto směřoval výlučně do otázek skutkových zjištění, kdy poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění či procesních postupů za jakých byl důkaz získán. Jenom jako obiter dictum je na místě dodat, že nelze vycházet při rozhodování o vině výlučně pouze z výsledků řízení vedeného před jiným orgánem (a to i orgánem činným v trestním řízení) a v tomto směru nelze k části argumentace vedené v důvodech rozhodnutí obou soudů přihlédnout. Tyto důvody však zejména v rozhodnutí soudu odvolacího nejsou osamoceny a jenom na nich také citované usnesení není založeno. To navíc s tím, že postup soudů v tomto směru není předmětem podaného dovolání a pokud je tímto předmětem učinil státní zástupce v rámci svého vyjádření k podanému dovolání, tak je zjevné, že obsah podaného dovolání sám rozšířil a to mimo rámec argumentace vedené dovolatelem, když nevyužil možnosti dané mu zákonem, aby sám ve prospěch dovolatele v posuzované věci, s ohledem na své přesvědčení, podal dovolání. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 11. ledna 2006 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:01/11/2006
Spisová značka:3 Tdo 1377/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1377.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 407/06
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13