ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1378.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1378/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 dovolání obviněného F. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 12 To 10/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 122/2005, a rozhodl takto:
Dovolání F. S. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 2 T 122/2005 byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1 tr. zákona (ad 1. a/ výroku o vině), trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona (ad 1. b/ výroku o vině), trestným činem loupeže dle §234 odst. 1 tr. zákona (ad 2./ až 3./ výroku o vině), a konečně trestným činem týrání osoby žijící ve společném domě nebo bytě dle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona (ad 4./ výroku o vině).
Podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 7. 1. 2005 v době kolem 17.00 hod v K. n. O., ve stavu po požití alkoholu zabouchal na dveře domu, kde trvale bydlí jeho matka M. S., poté co mu otevřela dveře, vstoupil proti její vůli do domu a setrval zde i přesto, že jej opakovaně z domácnosti vykazovala, na její výzvu k opuštění domu reagoval hrubě urážlivými výroky, svoji matku urážel slovy „...svině, krávo...“, následně pak vzal do ruky kuchyňský nůž o velikosti 20 cm s ostřím o délce 10 cm a s tímto nožem začal M. S. šermovat před obličejem s tím, že ji zabije, přičemž s ohledem na předchozí obdobné jednání, kdy svoji matku opakovaně slovně i fyzicky napadl a jednal tak i pod vlivem alkoholu, vzbudilo toto jednání v M. S. důvodnou obavu, že své výhrůžky vyplní;
2) dne 22. 4. 2005 v odpoledních hodinách v K. n. O., kde trvale bydlí jeho matka M. S., požadoval po ní vydání peněz na cigarety a na pivo tak, že požadoval okamžité vydání peněz a současně jí spílal slovy „... Němko zkurvená, kurvo, děvko...“ a slovně jí vyhrožoval zabitím a ačkoli M. S. neměla v úmyslu mu peníze vydat, z obav z těchto výhrůžek a jeho předchozího násilného jednání vůči ní, mu vydala přesně nezjištěnou finanční částku nepřevyšující 50,- Kč;
3) dne 23. 4. 2005 v dopoledních hodinách v K. n. O., požadoval vydání peněz na nákup cigaret od své matky M. S., tak, že žádal okamžité vydání peněz, hrubě ji urážel, slovně vyhrožoval, že ji zabije, a když chtěla z okna zavolat o pomoc, chytil ji rukou pod krkem a druhou rukou jí zacpal ústa a řekl „.... já tě tady uškrtím a bude od tebe pokoj ...“, pustil ji teprve poté, co začala ztrácet dech, přičemž s ohledem na obavu z jednání obviněného z předchozího dne, ze strachu o svůj život a zdraví mu M. S. vydala přesně nezjištěnou finanční částku nepřevyšující 50,- Kč;
4) v době nejméně od 1. 6. 2004 do 16. 7. 2005 v K. n. O., ve společně obývaném domě, ve střízlivém stavu i pod vlivem alkoholu, dlouhodobě týral svoji matku M. S., tak, že ji urážel hrubě vulgárními výrazy, opakovaně jí vyhrožoval zabitím a fyzicky ji napadal, když jeho zlé nakládání s matkou se vyznačovalo vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a faktickou trvalostí, které M. S. pociťovala jako těžké příkoří, naposledy ji slovně i fyzicky napadl dne 16. 7. 2005 v době kolem 16.00 hod., když jí kroutil rukama, škrtil ji se slovy, že ji zabije a hodil po ní francouzské hole, kterými ji zasáhl do kotníku pravé nohy a způsobil jí zranění spočívající v hematomech na obou pažích a hematomu na pravé noze, uvedené poranění si vyžádalo lékařské ošetření s dobou léčení cca 3 dny, tohoto jednání se dopouštěl přesto, že byl pro obdobné jednání vůči své matce M. S. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 12. 2004, sp. zn. 10 T 181/2004, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu do 7. 9. 2006.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2006 Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým rozsudkem sp. zn. 12 To 10/2006 zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pouze trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona spočívající v tom, že obviněný
dne 7. 1. 2005 v době kolem 17.00 hod v K. n. O., ve stavu po požití alkoholu zabouchal na dveře domu, kde trvale bydlí jeho matka M. S., poté co mu otevřela dveře, vstoupil proti její vůli do domu a setrval zde i přesto, že jej opakovaně z domácnosti vykazovala, na její výzvu k opuštění domu reagoval hrubě urážlivými výroky, svoji matku urážel slovy „...svině, krávo...“, následně pak vzal do ruky kuchyňský nůž o velikosti 20 cm s ostřím o délce 10 cm a s tímto nožem začal M. S. šermovat před obličejem s tím, že ji zabije, přičemž s ohledem na předchozí obdobné jednání, kdy svoji matku opakovaně slovně i fyzicky napadl a jednal tak i pod vlivem alkoholu, vzbudilo toto jeho jednání v M. S. důvodnou obavu, že své výhrůžky vyplní.
Za tento trestný čin a dále za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 2), 3), 4) nedotčen, odvolací soud uložil obviněnému podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovolání, ve kterém napadá zejména výrok o vině pod bodem 4 rozsudku a v návaznosti na tom i výrok o trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že výrok pod bodem 4) nebyl ve své prvé části dostatečně a přesně popsán ve smyslu §120 odst. 3 tr. řádu, zejména co do uvedení všech zákonných znaků.
Je toho názoru, že bez konkrétního a přesného popsání „urážení hrubě vulgárními výrazy“, „vyhrožování zabitím“ a „fyzického napadání“, které z důkazů nevyplynuly, měl odvolací soud ve výroku o vině obžalovaného skutkem ad 4) pominout první nekonkrétní a neprokázanou část skutku a redukovat podle toho i dobu spáchání tohoto skutku pouze na jeho druhou část spáchanou dne 16. 7. 2005 kolem 16.00 hod. jednáním v této části dostatečně přesně popsaným. Pokud by tak odvolací soud i soud prvního stupně učinily, pak by při úvaze o právní kvalifikaci takto upřesněného skutku ad 4) s určitostí dospěly k závěru, že skutkem dne 16. 7. 2005 byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci dle §197a odst. 1 tr. zákona, který je dílčím skutkem tohoto trestného činu pokračujícího charakteru spáchaného skutky pod bodem 1) a bodem 4). Naopak jestliže i odvolací soud má za to, že pod výše uvedenými nejasnými pojmy je míněno stejné jednání, které je přesně popsáno v ostatních bodech výroku o vině, pak měl dle názoru dovolatele soud druhého stupně zrušit rozsudek soudu nalézacího a rozhodnout tak, že skutky ad 1), 2), 3), a 4) spáchal obviněný od 1. 6. 2004 do 16. 7. 2005 jako jeden pokračující trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě dle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Pak měl také zcela nově rozhodnout o mírnějším trestu v rámci sankce obsažené v ustanovení §215a odst. 2 tr. zákona. Dovolatel konstatuje, že jednočinný souběh trestného činu týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě dle §215a tr. zákona s trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci dle §197a tr. zákona a s trestným činem loupeže dle §234 tr. zákona je vyloučen.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Vyslovuje názor, že pokud jednání obviněného v době od 1. 6. 2004 do 16. 7. 2005 spočívající v dlouhodobém týrání poškozené charakteristické stupňováním agresivity (od zakazování sledování televizních pořadů – viz svědek L. S., po hrubé slovní urážky a fyzické napadání zejména v době, kdy byl obviněný pod vlivem alkoholu) soud posoudil jako pokračující trestný čin podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, nelze v takovém postupu spatřovat žádné pochybení, jelikož jednání obviněného vykazuje typické znaky tzv. domácího násilí ve smyslu této skutkové podstaty, přičemž ochrana je tu poskytována objektu odlišnému od objektu chráněnému v ustanovení §234 tr. zákona. Státní zástupce je tedy toho názoru, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu.
Státní zástupce považuje podané dovolání ze zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že převážná část podaného dovolání je s uplatněným dovolacím důvodem v souladu, neboť podstatou námitek dovolatele je údajné nesprávné právní posouzení zjištěného skutku uvedeného pod bodem 4) výroku o vině a námitky dovolatele proti výroku o trestu (které jinak lze vznášet jen s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h/ tr. řádu) vznáší právě ve vazbě k tomuto právnímu posouzení skutku.
Na podkladě věcného přezkumu postupu soudů prvního a druhého stupně se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
V prvé řadě se Nejvyšší soud neztotožňuje se stanoviskem dovolatele, že popis skutku pod bodem 4) je v rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. řádu, resp. že prvá část popisu skutku není dostatečně přesná a určitá tak, aby opravňovala přijatou právní kvalifikaci.
Pokud by Nejvyšší soud přistoupil k takto formulované námitce ryze formálně, pak by musel konstatovat, že dovolatel neuvedl odkaz na správný dovolací důvod, kterým by byl dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který lze uplatnit tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V daném případě – z ryze formálního hlediska – obviněný S. tvrdí, že výrok je neúplný, neboť dle jeho názoru nedostatečně vystihuje znaky skutkové podstaty. Zmíněný ryze formální přístup se však Nejvyšší soud rozhodl neuplatnit, neboť má za to, že dovolatel se primárně domáhá změny právní kvalifikace s tím, že údajnou neúplnost výroku namítá jako vadu právního posouzení.
S názorem dovolatele se však Nejvyšší soud nemůže ztotožnit. Je sice teoreticky možné, že i v tzv. skutkové větě výroku lze zajít v míře konkrétnosti až ad absurdum a jednání pachatele popisovat do naprostých detailů. Nejvyšší soud je toho názoru, že takový postup jistě nebyl úmyslem zákonodárce při formulaci ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu, na který dovolatel odkazuje. Je totiž naprosto zjevné, že míra konkrétnosti popisu trestného činu je dána (nic víc a nic méně) potřebou popsat spáchaný skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu včetně těch, které odůvodňují užití konkrétní trestní sazby. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutek pod bodem 4) tak, jak je popsán v napadených rozhodnutích, by sice na jedné straně mohl být ještě detailnější, nicméně i v té míře konkrétnosti (a současně obecnosti) dostatečně odpovídá jak učiněným skutkovým zjištěním, tak i zákonným požadavkům na obsah rozsudku. Na rozdíl od názoru dovolatele dospěl Nejvyšší soud k přesvědčení, že tento skutek tak, jak je popsán (dlouhodobé týrání poškozené se stupňováním agresivity obviněného, zahrnující jak zakazování sledování televizních pořadů, přes hrubé slovní urážky až po fyzické napadání) dostatečně umožňuje jeho právní posouzení z hlediska všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Je totiž nepochybné, že v tomto případě šlo o typické domácí násilí ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení.
Závěry soudů obou stupňů, pokud jde o skutky pod body 2) a 3) výroku o vině napadeného rozsudku Nejvyšší soud považuje rovněž za správné. Násilnické jednání obžalovaného a jeho výhružky, v případě ad 3) i použití přímého násilí ve dnech 22. 4. a 23. 4. 2005, kdy požadoval po poškozené okamžité vydání byť menších finančních částek, což poškozená ze strachu z obviněného proti své vůli učinila, bylo v souladu se zákonem právně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona.
V souladu s výše uvedeným stanoviskem státního zástupce tedy ani Nejvyšší soud neshledal v předchozím postupu soudů obou stupňů takové pochybení, které by vedlo k závěru o důvodnosti podaného dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je dovoláním zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání F. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h