ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1391.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1391/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2006 dovolání obviněného I. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 67 To 176/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 65/2006, a rozhodl takto:
Dovolání I. K. se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 43 T 65/2006, byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, za které byl podle §241 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, a dále k trestu vyhoštění na dobu neurčitou podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 14. 12. 2005 v době kolem 05.00 hodin v P., napadl poškozenou A. D. zezadu strčením do těla, v důsledku čehož upadla na zem, za ruku ji odtáhl do přilehlého křoví, vyhrožoval jí zabitím, když poškozená volala o pomoc, bil ji pěstí do obličeje a hlavy a nastříkal jí do očí pepřový sprej, který vzal poškozené z kapsy společně s mobilním telefonem v hodnotě 3.500,- Kč, který si ponechal, následně povalil poškozenou na zem, sundal jí boty, kalhoty, spodní prádlo, držel ji a po celou dobu jí rukou zacpával ústa a přes jí kladený odpor na ní vykonal soulož.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 67 T 176/2006 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. s tím, že dle jeho názoru výrok usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že v době spáchání trestného činu byl pod silným vlivem omamných látek (alkohol a drogy), které vylučují úmyslné jednání. Je přesvědčen, že předmětný skutek nemůže být kvalifikován jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona, jelikož nejsou naplněny všechny formální znaky, které zákon pro kvalifikaci tohoto trestného činu požaduje. Domnívá se, že posouzení jeho jednání ve výroku soudu nemá oporu v provedených důkazech popsaných v odůvodnění rozsudku a je tedy nesprávně právně posouzeno.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že v předchozím řízení nebyla porušena žádná ustanovení zabezpečující náležité objasnění věci, že v odůvodnění rozhodnutí soudu je velmi pečlivě rozebráno, že s ohledem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo jednoznačně konstatováno, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného vzhledem ke stíhané trestné činnosti byly zcela zachovány, dále že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Má však za to, že jednání posouzené jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona mělo být správně posouzeno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, s ohledem na zákaz reformace in peius však toto pochybení nelze napravit. Navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř.
V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, který rozhodoval jako soud prvního stupně, Byť formálně uvádí, že napadá i výrok soudu odvolacího. Ten se však zabýval odvoláním, ve kterém byl napadán toliko výrok o trestu. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Z obsahu dovolání, jakož i konečného návrhu obviněného je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že dovolání obviněného I. K. směřuje proti výše citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, který je rozsudkem soudu prvního stupně, ačkoli z ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni. Odvoláním řešeným soudem prvního stupně však obviněný napadal pouze výrok soudu prvního stupně o trestu, nikoli výrok o vině. To činí až v rámci svého mimořádného opravného prostředku. Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku svěřený do rozhodovací působnosti Nejvyššího soudu však nemá povahu jiného (druhého, dalšího) odvolání; jestliže obviněný nevyužije svého práva uplatnit proti některému výroku soudu prvního stupně řádný opravný prostředek u soudu odvolacího, nemůže se domáhat (de facto) druhoinstančního přezkoumání v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku u soudu dovolacího.
Nejvyšší soud navíc považuje za užitečné uvést, že i přesto, že dovolání bylo podáno prostřednictvím advokáta, vykazuje i další vady. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že i kdyby se jednalo o dovolání přípustné, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť argumentace v dovolání použitá směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu, jako by dovolací soud byl jakýmsi obecným soudem třetí instance, přičemž ovšem právní úprava dovolání není zcela zjevně koncipována tak, že by v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku svého druhu bylo možno požadovat revizi skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím, event. soudem odvolacím.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li toto dovolání přípustné. Jelikož v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání není z výše uvedeného důvodu přípustné, rozhodl v souladu s citovaným ustanovením tr. řádu tak, že se dovolání I. K. odmítá.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. listopadu 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h