ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1404.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1404/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2006 dovolání obviněné I. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. 6 To 258/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 141/2003, a rozhodl takto:
Dovolání I. R. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 4 T 141/2003, byla obviněná I. R. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byla podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 7. 4. 2003 kolem 19.20 hodin jako řidička osobního vozidla zn. Audi 80 zahájila předjíždění před ní jedoucího osobního vozidla zn. Ford Escort Combi, řízené J. K. nejméně o 42 m blíže k místu střetu, než je potřebná mezní bezpečná vzdálenost pro počátek předjíždění, v místě, kde je rozhled omezen horizontem a v době, kdy vjela do levé poloviny vozovky, přijíždělo v protisměru osobní vozidlo zn. Š Felicia, jehož řidička J. G. ve snaze vyhnout se střetu, začala brzdit, vozidlo se dostalo do smyku, vjelo do levé poloviny vozovky, kde narazilo do protijedoucího nákladního vozidla zn. Tatra 815; při dopravní nehodě utrpěla J. G. zranění – zlomeninu 6. žebra vpravo a 2. žebra vlevo, vykloubení pravé klíční kosti, tržnou ránu kolena vlevo, krvácení do sklivcového prostoru pravého oka, pohmoždění pravého bulbu, krvácení před sítnicí i do sítnicových struktur, s následnou ztrátou vidění pravého oka s dobou léčení od 7. 4. 2003 nejméně do 4. 6. 2003.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 258/2006 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí svého odvolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V převážné části svého dovolání obviněná seznamuje s obsahem trestního spisu, resp. s těmi jeho částmi, které považuje za významné. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se odkazuje ohledně oprávněnosti dovolacího důvodu na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 565/02. Pochybení soudů spatřuje dovolatelka v nesprávné aplikaci principů trestního práva, a to sice zásady „in dubio pro reo“ a zásady presumpce neviny, na správně zjištěný skutkový stav.
Dále spatřuje v postupu soudů obou stupňů porušení ustanovení čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, dále pak čl. 9 odst. 1 věty druhé Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v neposlední řadě i čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Dovolatelka má za to, že ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu nelze v tomto případě dojít k závěru, bez důvodných (podstatných) pochybností, že příčinou havárie poškozené byl její manévr. Toto své přesvědčení vyjádřila i ve svém odvolání. Dle jejího názoru se však odvolací soud s odvoláním vůbec nevypořádal a v podstatě odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že dovolatelku zprostí obžaloby.
K podanému vyjádření se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatuje, že nalézací soud opřel svá skutková zjištění v prvé řadě o závěry revizního znaleckého posudku, z něhož vyplývá, že z technického hlediska mohla poškozená reagovat na nesprávné předjíždění obou vozidel /tedy vozidla dovolatelky a jejího manžela), a že v pořadí druhý znalecký posudek, který možnost reakce na vozidlo dovolatelky vyloučil, vycházel při svém zpracování z nesprávných vstupních údajů. Za této situace pak soud hodnotil další provedené důkazy, zejména výpovědi svědků a učinil skutkové zjištění o vině obviněné. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán.
Státní zástupce považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod nebyl obviněnou v jejím mimořádném opravném prostředku naplněn. Dovolatelka se sice snaží vyvolat dojem, že její opravný prostředek není namířen proti skutkovým zjištěním soudu, opakovaně se zmiňuje o „správně zjištěném skutkovém stavu“, svými námitkami však zcela evidentně právě proti skutkovému zjištění soudu brojí.
Podstatou jejích námitek je totiž zcela zjevně námitka proti hodnocení důkazů v otázce příčinné souvislosti mezi jejím protiprávním jednáním a škodlivým následkem a proti skutkovému závěru soudu v této otázce učiněným. Jelikož obviněná s takovou námitkou neuspěla u soudu druhého stupně, vznáší tutéž námitku proti zmíněnému skutkovému závěru u soudu dovolacího, jako by dovolání mělo charakter druhého odvolání a jakoby dovolací soud byl soudem třetí instance. Ačkoli se dovolatelka formálně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v této souvislosti odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu a uvádí, která všechna její práva měla být napadeným postupem soudu dle jejího názoru porušena, obsah jejího dovolání postrádá námitky sledované zmíněným dovolacím důvodem, tedy námitky proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení. Svá tvrzení o údajném nesprávném právním postupu (nedodržení zásad trestního práva atd.) staví až na základě primárního zpochybnění skutkových závěrů soudu. Takový obsah dovolání však není v souladu jak s formálně uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani se žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že neshledává žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a právním posouzením jednání dovolatelky.
Pokud jde o výše citované stanovisko státního zástupce, nemá sice Nejvyšší soud důvod nesouhlasit s jeho názorem o zjevné neopodstatněnosti podaného dovolání, nicméně jako základní otázku musí při svém rozhodování zkoumat, zda obsah dovolání je či není v souladu se zákonným dovolacím důvodem. Teprve v případě, že shledá soulad s takovým důvodem, zabývá se otázkou opodstatněnosti či neopodstatněnosti. V daném případě, protože Nejvyšší soud shledal nesoulad se zákonným dovolacím důvodem, nevyhověl návrhu státního zástupce na odmítnutí podaného dovolání jako dovolání zjevně neopodstatněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání I. R. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. listopadu 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h