ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.145.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 145/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2006 dovolání obviněného F. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 14 To 313/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 47/2005, a rozhodl takto:
Dovolání F. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. 7 T 47/2005, byl obviněný F. V. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle §35 odst. 1 tr. zákona a §234 odst. 1 tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks zavíracího nože a 1 ks břitvy s tím, že dle §55 odst. 3 tr. zákona se vlastníkem propadlých věcí stává stát. Rozhodnutí obsahuje i výrok o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 21. 1. 2005 kolem 02.00 hodin v P., v Nonstop Baru „N.“, pod vlivem alkoholu za současné hrozby nožem v ruce požadoval finanční hotovost ve výši 3.500,- Kč po M. J., který jeho ruku s nožem při nápřahu zachytil, a pak mu vydal částku ve výši 200,-Kč,
2) dne 21. 1. 2005 kolem 02.40 hodin v P., v Nonstop Baru „N.“, pod vlivem alkoholu po předchozí slovní rozepři, kterou vyprovokoval, bodl nožem do zad R. B., a způsobil mu bodnou ránu v levé bederní krajině v délce 4 cm a hloubky 4-5 cm s obvyklou dobou léčení kolem 2 týdnů, přičemž hrozilo proniknutí nože do prostoru dutiny břišní s poškozením nervově cévního svazku podél bederní páteře, či se zasažením levé ledviny s bezprostředním ohrožením na životě,
3) dne 21. 1. 2005 kolem 02.45 hodin v P., pod vlivem alkoholu, břitvou a nožem ohrožoval policisty npor. J. T., a pprap. J. K., ve snaze zabránit zakročující hlídce Policie ČR, Obvodního oddělení P. v provedení služebního zákroku vedeného v důsledku jeho předchozího protiprávního jednání, přitom jim opakovaně vyhrožoval podřezáním.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, kterým se zabýval v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Ten svým usnesením sp. zn. 14 To 313/2005 toto odvolání podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako odvolání podané osobou, která se ho výslovně vzdala.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tvrdí, že neměl v úmyslu učinit jakýkoliv úkon, jímž by se zříkal svého práva na opravný prostředek, nebo dokonce odvolání podané obhájcem jakkoliv bral zpět. Naopak trval na tom, aby obhájce odvolání podal a odvolací řízení řádně proběhlo. Pokud učinil úkon, který dle náhledu odvolacího soudu vyzněl jako zpětvzetí odvolání, neměl obviněný úkon s takovými procesními důsledky v úmyslu učinit, jeho úkon byl směřován výlučně a pouze k samotnému zdůvodnění odvolání, které on sám, nezávisle na svém obhájci učinil a v žádném případě jeho úkon neměl mít důsledky ve směru zastavení odvolacího řízení a přijetí odsuzujícího rozsudku. Svůj pravý úmysl dovolatel vyjádřil ve svém podání ze dne 3. 10. 2005, kdy dostatečně stvrdil svůj trvající úmysl se odvolat. Dovolatel je nadto silný epileptik, závislý na pravidelném užívání léků, které ovlivňují jeho psychiku.
Dovolatel dále upozorňuje, že odvolání podané obhájcem je možno dle §250 odst. 3 tr. řádu vzít zpět pouze s výslovným souhlasem obžalovaného, přičemž takový souhlas obžalovaný udělit nezamýšlel, naopak na podaném odvolání trval.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil, jakož i na ně obsahově navazující předcházející usnesení téhož soudu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §254a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti vymezují příslušná ustanovení trestního řádu, a to §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 u odvolání. Z argumentace dovolatele je tedy zřejmé, že obsah jeho dovolání je s použitým dovolacím důvodem v souladu, neboť obviněný v něm tvrdí, že procesní podmínka uvedená v ustanovení §253 odst. 1 tr. řádu nebyla naplněna a přesto soud s odkazem na toto ustanovení jeho odvolání zamítnul.
Na základě věcného obsahu dovolání však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Nemůže obstát tvrzení dovolatele, že neměl v úmyslu učinit jakýkoliv úkon, jímž by se zříkal svého práva na opravný prostředek a že jeho úkon směřoval toliko ke zdůvodnění odvolání. Jeho přípis ze dne 25. 9. 2005 je v tomto ohledu zcela jasný a neumožňuje jiný výklad, než že jde o zcela evidentní zpětvzetí odvolání s jasně vysloveným přáním obviněného, aby rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci. Skutečnosti vyplývající z trestního spisu (č.l. 308) jsou tak ve zjevném rozporu s dodatečnými sděleními obviněného v jeho mimořádném opravném prostředku. Je zcela evidentní, že soud druhého stupně postupoval v souladu se zákonem a nepochybil, když odvolání obviněného zamítl s odkazem na ustanovení §235 odst. 1 tr. řádu, neboť procesní podmínky pro takové rozhodnutí zcela evidentně naplněny byly .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného F. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. března 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h