ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1462.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1462/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2006 o dovolání podaném P. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře sp. zn. 14 To 169/2006 ze dne 15. 6. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 18/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T 18/2006 ze dne 6. 3. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců a výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
V předmětné věci podal P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením sp. zn. 14 To 169/2006 ze dne 15. 6. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. H. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se ani odvolací soud dostatečně nevypořádal s jeho námitkami směřujícími vůči posouzení „materiální stránky předmětného jednání“. To s tím, že dle jeho názoru vulgární a výhružné telefonické zprávy, které zasílal poškozené, u ní ve skutečnosti nemohly vzbudit obavu, že své výhrůžky uskuteční. Za dobu, kdy jí výhrůžky zasílal se nic nestalo, přičemž také poukázal na dlouhodobý a intenzivní vztah s poškozenou, která také žádné obavy neprojevila a nezměnila ani svá telefonní čísla. Věděla tedy, že předmětné výhrůžky nejsou míněny vážně a sama mu v té době telefonovala. S ohledem na okolnosti případu, zejména vztahu mezi nimi, na jeho délce a délce vyhrožování a přes hrubý obsah některých SMS zpráv má dovolatel za to, že důvodná obava u poškozené, že by své výhrůžky splnil, nevznikla. Proto také navrhl, aby dovolací soud citované usnesení soudu odvolacího zrušil a „vrátil mu věc k dalšímu řízení“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolací důvod ve věci uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen (materiálně a nikoli pouze formálně) a také odůvodněn poukazem na konkrétní vady spatřované v nesprávném právním posouzení skutku vymezeném v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i případná nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být ve věci užita. Nelze však postupovat opačně tím, že v uplatněném dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění učiněných soudy, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další nebo jinak hodnotit důkazy již provedené. Takto ve skutečnosti není uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm.g) tr. ř., ale důvod jiný, vyjadřující pochybnosti o správnosti učiněných skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. obsažen není. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou tak přípustné pouze námitky právní, nikoli skutkové. V podaném dovolání je polemizováno s hodnocením před soudy provedených důkazů, když tyto shodně dospěly k závěru, že výhrůžky dovolatele zasílané poškozené prostřednictvím SMS zpráv byly způsobilé vyvolat u poškozené obavu z jejich uskutečnění. Takto v zásadě dovolatel předkládá vlastní hodnocení některých skutkových okolností a namítá tak vlastně porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., což rovněž neodpovídá obsahu jím zvoleného dovolacího důvodu, když z hlediska učiněných skutkových zjištění nelze mít ani za to, že došlo k extrémnímu rozporu mezi nimi a soudy následně z nich dovozenými právními závěry. To i s ohledem na důvody obsažené v napadeném rozhodnutí, protože i z nich plyne, že oba soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jednotlivostech, ale i ve vzájemných souvislostech. Proto také státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se tak nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědi poškozené a ve věci slyšených svědků s tím, že podle jeho názoru nemohla v mysli poškozené vůbec vzniknout důvodná obava, že by své výhrůžky mohl splnit. Jiným způsobem tak interpretuje soudy zjištěný skutkový děj, když ty vycházely z jednoznačné výpovědi poškozené i označených svědků a ze kterých také nepochybně plyne důvodnost obav z uskutečnění oněch výhrůžek a to i s poukazem na jejich stupňování, snahu poškozené jim zabránit a konečně i z toho, že důrazně dopadaly na její psychiku. Za daných okolností tak soudům nelze vyčítat způsob hodnocení provedených důkazů, když ten je adekvátní k učiněným skutkovým zjištěním a přiléhavě rozveden i v důvodech obsažených v jimi přijatých rozhodnutí.
S poukazem na uvedené i s ohledem na argumentaci vedenou v rámci podaného dovolání tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka