ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1491.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1491/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2006 dovolání obviněných L. B. a S. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 229/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 508/2001, a rozhodl takto:
Dovolání L. B. a S. Z. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 3 T 508/2001, byli obvinění L. B. a S. Z. uznáni vinnými trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zákona. Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §249a odst. 1, odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců každý. Výkon tohoto trestu jim byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že L. B. a S. Z. počínaje dobou od 23. 7. 1994 nejméně do 10. 9. 1999 bez stavebního povolení a souhlasu dalších osob obývajících dům v ulici K. v L., přestavěli a upravili sklepní prostory v domě v K. ulici, L., kde si vybudovali bytové prostory užívané jimi a dalšími osobami, čímž zamezili dalším osobám obývajícím dům v ulici K. v L. v užívání sklepních prostor.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2005 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. 31 To 229/2005 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podali oba obvinění ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že směřuje proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku i proti zamítnutí řádného opravného prostředku, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelé vyslovují názor, že okresní soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy a dospěl k nesprávným právním závěrům. Tento svůj názor dokládají některými skutkovými tvrzeními odlišnými od skutkových zjištění soudu, zejména zpochybňují zjištění soudu ve vztahu k souhlasu (resp. nesouhlasu) dalších osob obývajících předmětný dům se stavebními úpravami sklepních prostor. Dovolatelé tvrdí, že jednak i oni byli oprávněni užívat společné prostory a jestliže se stali podílovými spoluvlastníky, pak se nemohli dopustit trestného činu. Dále vycházejí z toho, že spoluvlastníci vyslovili k užívání společných prostor souhlas, nikdo z podílových spoluvlastníků jejich práva u soudu nenapadl. Ve vazbě na výše uvedená tvrzení dovolatelé namítají, že soud nedostatečně zhodnotil i stupeň společenské nebezpečnosti, neboť k jednání, které je jim kladeno za vinu, došlo již v roce 1994 a v následujícím období se již jednalo o setrvalý stav, který všichni akceptovali, včetně Magistrátu města L. S ohledem na to, že k jednání došlo již v roce 1994, dovolatelé namítají, že toto jednání již bylo promlčeno.
Vadné hodnocení důkazů dovolatelé vytýkají i odvolacímu soudu s tím, že právní názor tohoto soudu neodpovídá ustanovením práva občanského a že z tohoto důvodu soud dospěl i k mylnému výkladu §238 tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Ke dni rozhodnutí o dovolání nebylo k jeho obsahu předloženo písemné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obvinění v něm sice formálně uplatňují zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti skutkovému závěru soudu, že ke stavebním úpravám došlo bez stavebního povolení a souhlasu dalších osob obývajících předmětný dům. Veškerá podrobnější argumentace obsažená v dovolání směřuje právě ke zpochybnění těchto skutkových závěrů a teprve v návaznosti na to je uvedena i námitka nesprávného právního hodnocení skutku.
Tento závěr se týká i námitek vztahujících se ke konkrétnímu stupni nebezpečnosti činu pro společnost, jakož i námitky údajného promlčení, kdy dovolatelé tvrdí, že ke spáchání činu došlo v roce 1994, zatímco skutkový závěr soudu ohledně doby spáchání trestného činu je doba od 23. 7. 1994 nejméně do 10. 9. 1999. Navíc k namítané otázce promlčení je pak nutno dále dodat, že tuto otázku by bylo možno relevantně řešit pouze v případě, kdy dovolatelé by uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, což však neučinili.
Nejvyšší soud dále považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.
Námitky dovolatelů svým charakterem tedy neodpovídají jak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani žádnému z jiných zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelů uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných L. B. a S. Z. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. ledna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h