ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.150.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 150/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání podaném M. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 146/2005 ze dne 17. 5. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 110/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 110/2004 ze dne 12. 1. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem lichvy podle §253 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k peněžitému trestu 70.000,- Kč a současně pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
V předmětné věci podal M. Ř. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 146/2005 ze dne 17. 5. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení podal M. Ř. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal na to, že již v přípravném řízení došlo k závažným procesním vadám, kdy byla měněna právní kvalifikace skutku, pro který byl nakonec shledán vinným. Trestní stíhání bylo zahájeno pro trestný čin „krácení daně a poplatku“ podle §148 tr. zák. a takto vydané rozhodnutí k jeho stížnosti bylo zrušeno označeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové s tím, aby ve věci bylo dále jednáno s tím, že v jeho důvodech bylo uvedeno, že případný postih dovolatele pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin podle §148 odst. 1 tr. zák., by vylučoval jeho postih pro tento skutek kvalifikovaný jako trestný čin lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák., neboť by dovolateli nevznikla povinnost odvést daň z příjmu získaného trestněprávním jednáním. Následně mu bylo označeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003 sděleno obvinění právě pro trestný čin lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že mu byla Finančním úřadem v P. vyměřena daň z příjmu, kterou také uhradil. V této souvislosti poukázal na to, že s uvedenými skutečnostmi se soudy nevypořádaly a nezabývaly se tedy tím, zda je dovolatel vůbec stíhán ze zákonných důvodů. Odvolací soud potom nesprávně odmítl jím navrhované doplnění dokazování a spokojil se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, které také převzal. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom kritizoval ve věci podaný znalecký posudek, týkající se zdravotního stavu F. H., který prý vykazuje zřejmé nesprávnosti, a v této souvislosti poukázal i na svědeckou výpověď notářského tajemníka M. Š., který v rozhodné době ověřoval podpis F. H. K výpovědím jednotlivých svědků učiněných před soudy potom uvedl, že soudy ve svých rozhodnutích tyto svědky pouze zmínily výčtem, aniž by tyto výpovědi jakkoli hodnotily a současně vznesl výhrady proti věrohodnosti výpovědi svědkyně Ing. J. K. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil včetně rozhodnutí na zrušené rozhodnutí navazující“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Po rekapitulaci námitek vznesených dovolatelem státní zástupce k dovolacímu důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že tento není opodstatněný, protože se nejedná o situaci, kdy trestní stíhání nemělo být vůbec zahájeno nebo v něm nemělo být pokračováno, když nebyl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, které jsou taxativně vypočteny v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. Dovolatel totiž na žádný z takto zákonem vymezených důvodů neodkázal a neuvedl ani žádné konkrétní okolnosti, které by některému z těchto důvodů korespondovaly. Námitky uvedené dovolatelem a týkající se průběhu jeho trestního stíhání (zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a následné zahájení jeho trestního stíhání pro jiný trestný čin, údajné vady usnesení o zahájení trestního stíhání, týkající se navíc jen jeho odůvodnění) jsou z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. K námitce týkající se odvedení daně z příjmů dovolatelem uvedl, že zatajení příjmu získaného trestnou činností zásadně není zkrácením daně ve smyslu trestného činu podle §148 odst. 1 tr. zák. a pokud pachatel z takového příjmu daň odvede, nejde o okolnost, která by vytvářela nepřípustnost trestního stíhání nebo vedla k zániku trestného činu, kterým byl příjem získán. Jestliže pachatel (navíc pod vlivem hrozby trestního stíhání) odvede daň z majetkového prospěchu získaného trestným činem, je tato okolnost z hlediska jeho trestní odpovědnosti bez významu. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost učiněných skutkových zjištění resp. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. V tomto směru podané dovolání neobsahuje žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými okolnostmi popsanými ve skutkové větě a zákonnými znaky trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák., popř. nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Jeho námitky, zejména ve vztahu k závěrům týkajícím se duševního stavu F. H. a směřující i vůči neúplnosti provedeného dokazování, se týkají výlučně oblasti učiněných skutkových zjištění. Proto také státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V dané věci takto uplatněný dovolací důvod je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněný. To proto, že v posuzované věci nejde o stav, kdy trestní stíhání nemělo být vůbec zahájeno nebo v něm nemělo být pokračováno, protože byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání tak, jak jsou tyto vymezeny (taxativně) v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. Mezi takové důvody nepatří skutečnost, že trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno pro skutek, ve kterém byl zprvu spatřován jiný trestný čin, než pro který byl nakonec obžalován. Z uvedeného pohledu jsou dovolatelovy námitky vztahující se k postupu orgánů činných v trestním řízení v jeho přípravné fázi bezpředmětné, když v rámci podaného dovolání není ani odkázáno na žádný ze stanovených důvodů zakazujících trestní stíhání nebo pokračování v něm (§11 odst. 1 tr. ř.).
K námitce týkající se daně z příjmu v daných souvislostech odvedených dovolatelem lze plně odkázat na argumentaci vedenou v tomto směru státním zástupcem, když s uvedenou argumentací se shoduje i dovolací soud.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Oba soudy v posuzované věci se podrobně zabývaly skutečnostmi týkající se duševního stavu F. H. v rozhodné době a vycházely oprávněně jak z podaného znaleckého posudku v tomto směru, tak z řady výpovědí označených svědků, které také odpovídajícím způsobem hodnotily a zaujaly k nim přiléhavé stanovisko. V důvodech přijatých rozhodnutí tedy přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a vysvětlily i to, proč odmítly provést další důkazy navrhované dovolatelem se správným odkazem na jejich nadbytečnost. Pokud by tedy bylo dovolání podáno pouze z tohoto dovolacího důvodu, nezbylo by dovolacímu soudu než ho podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka