ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1521.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1521/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2006 dovolání obviněného J. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 To 179/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 135/2005, a rozhodl takto:
Dovolání J. O. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 12 T 135/2005, byl obviněný J. O. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, a byl podle §234 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 10. 12. 2004 okolo 12.00 hod. v O., v kanceláři administrativní budovy, uchopil pravou rukou za bundu v oblasti hrudníku poškozeného S. P. a vytáhl jej z kanceláře na chodbu budovy, kde jej opakovaně, nejméně 2x, udeřil pěstí do nosu, načež mu přetáhl přes hlavu bundu, kterou mu stáhl, a poté, co bunda upadla na zem, poškozenému z bundy odcizil finanční hotovost ve výši 95.200,- Kč, kterou měl jmenovaný v bundě uschovánu a jež patřila M. P., přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému tržnou ránu v oblasti kořene nosu.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 179/2006 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku opakuje argumenty ze své předchozí obhajoby, tedy především že se žalovaného trestného činu nedopustil. K tomu uvádí vlastní verzi skutkového děje, vyslovuje nesouhlas s rozsahem dokazování a hodnocením provedených důkazů (svědeckých výpovědí) soudem a zpochybňuje věrohodnost svědků. Má za to, že v dané věci jsou důvodné pochybnosti o jeho vině a že soud dospěl ke svému závěru na základě nesprávného právního posouzení skutku, když nebylo prokázáno, že by se obviněný dopustil trestného činu loupeže.
V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že podané dovolání napadá výlučně skutková zjištění soudu, což se neslučuje s uplatněným dovolacím důvodem. Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal.
Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti rozsahu dokazování a především proti způsobu hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Jejich revize se v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku svého druhu nelze domáhat s odkazem na žádný ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání J. O. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h