ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1532.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1532/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2006 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podaném v neprospěch obviněného Ing. K. S., v neprospěch obviněné E. T. a v neprospěch obviněného M. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 31/2005 ze dne 20. 4. 2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 26/2002, takto:
1.Podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 8 To 31/2005, jímž byla podle §256 trestního řádu zamítnuta odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, směřující proti výrokům o trestech odnětí svobody uložených obviněným Ing. K. S., E. T. a E. T., se zrušuje.
2. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Podle §265l odst. 4 trestního řádu se odsouzení Ing. K. S., E. T. a M. N. berou do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Odůvodnění:
Obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. byli, spolu s dalšími obviněnými P. V. a J. S., rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, uznáni vinnými, že:
I. obvinění Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V.
obvinění Ing. K. S. v měsíci květnu 2002 v úmyslu zabránit redaktorce deníku M. f. D. S. S. publikovat články odhalující nelegální způsob nabytí jeho majetku, v úmyslu zakrýt, že majetek byl získán trestnou činností, zabránit ztrátě majetku nahromaděného nezákonným způsobem, požádal obžalovanou E. T. o kontaktování osoby schopné poškozenou S. S. odstranit, poskytl jí fotografii, adresu poškozené, zálohu 50.000,- Kč a přislíbil za vykonanou vraždu vyplatit 500.000,- Kč;
obviněná E. T. se stejným záměrem z podnětu obviněného Ing. K. S. jednala s obviněným M. N. za přítomnosti obžalovaného P. V. a za odstranění poškozené nabídla 500.000,- Kč, předala fotografii, adresu poškozené a zálohu ve výši 50.000,- Kč obviněnému E. T., společně s ním také opatřila od J. S. 922 g plastické trhaviny Semtex 10 a 4 průmyslové elektrické rozbušky, které M. N. převzal a poté předal k ukrytí P. V., a pro vykonavatele slíbila obstarat padělaný pas;
obviněný M. N. počátkem měsíce června 2002, za slíbenou odměnu, domluvil ve V. s K. R., zavraždění poškozené za odměnu 100.000,- Kč, předal mu její fotografii, adresu jejího bydliště a zálohu 3.000,- Kč, dne 8. 7. 2002 ve V., okres P. mu předal 177 g trhaviny Semtex 10 a jednu rozbušku k vykonání vraždy;
obviněný P.V. za slíbenou odměnu 100.000,- Kč aktivně se zapojil do přípravy vraždy, uschoval trhavinu Semtex 10 a 4 rozbušky, které převzal od obviněného M. N., a dne 8. 7. 2002 předal 177 g trhaviny Semtex 10 a jednu rozbušku k vykonání vraždy a také zajišťoval kontakty obviněného M. N. s K. R., který měl vraždu vykonat;
K. R. se o vykonání vraždy nepokusil a podal dne 9. 7. 2002 oznámení na P. Č. r., O. ř., P.
II. obviněný Ing. K. S.
od neznámé osoby v přesně nezjištěné době opatřil si a bez povolení přechovával ve svém bydlišti ve S. - H. , okres K., až do 19. 7. 2002
a) samonabíjecí pistoli AP, ráže 9 mm, maďarské výroby se zásobníkem a sedm nábojů ráže 9 mm Browning Court
b) tři jednoranné palné zbraně – střílející tužky s přímoběžným úderníkem bez výrobních čísel s nábojovou komorou uzpůsobenou pro náboje ráže 6,35 Browning a tři náhradní hlavně k těmto tužkám bez výrobních čísel s nábojovou komorou uzpůsobenou pro náboje ráže 8 mm Blanc nebo ráže 320 Short, 25 kusů nábojů ráže 6,35 Browning a tři kusy plynových nábojů ráže 8 mm Blanc.
III. obviněný J. S.
na žádost obviněné E. T. po vzájemné domluvě opatřil za úplatu 25.000,- Kč celkem 922 g plastické trhaviny Semtex 10 a čtyři průmyslové elektrické rozbušky a tuto trhavinu a rozbušky dne 5. 7. 2002 v H., okres P., předal v její přítomnosti obviněnému E. T.
Podle soudu prvního stupně uvedeným jednáním obvinění naplnili zákonné znaky skutkových podstat trestných činů:
obviněný Ing. K. S. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.) (ad I.), trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. (ad II./a) a trestného činu vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle §185a odst. 1 tr. zák. (ad II./b),
obviněná E. T. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.) (ad I.),
obviněný M. N. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále jen tr. zák.) (ad I.),
obviněný P.V. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a
obviněný J. S. trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. (ad III.).
Obviněný Ing. K. S. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole AP ráže 9 mm maďarské výroby, zásobníku, tří střílejících tužek bez výrobních čísel ráže 6,35 mm, tří náhradních hlavní ke střílejícím tužkám bez výrobních čísel ráže 8 mm, 22 kusů nábojů ráže 6,35 mm Browning.
Obviněná E. T. byla odsouzena podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Obviněný M. N. byl odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen rovněž do věznice s dozorem, jednak podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční částky 14.500,- Kč.
Obviněnému P. V. byl podle §219 odst. 1 za použití §40 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný J. S. byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu dvou let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. K. S., E. T., M. N., P.V. a J. S. odvolání, a v neprospěch všech obviněných podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byl obviněnému Ing. K. S. uložen trest propadnutí věci. Podle §259 odst. 3 tr. ř. následně sám rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil zabrání samonabíjecí pistole AP ráže 9 mm, maďarské výroby se zásobníkem a sedmi nábojů ráže 9 mm Browning Court, tří jednoranných palných zbraní – střílejících tužek bez výrobních čísel a tří náhradních hlavní k těmto tužkám, dvacetipěti kusů nábojů ráže 6,35 mm Browning a tří kusů plynových nábojů ráže 8 mm Blanc. U obviněného J. S. doplnil výrok o trestu tak, že podle §53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč; pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Odvolání obviněných E. T., M. N., P. V. a J. S. podle §256 tr. ř. zamítl.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze dovolali prostřednictvím svých obhájců obvinění Ing. K. S. a E. T. V jejich prospěch i neprospěch, jakož i M. N. a P. V. podala dovolání také nejvyšší státní zástupkyně.
Tímto svým v pořadí prvním dovoláním ze dne 8. 1. 2004 napadla nejvyšší státní zástupkyně uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí chyběl výrok, kterým by odvolací soud rozhodl o odvoláních státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaném v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N., a sice jen proti výrokům o trestech uložených jim rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, jímž byli odsouzeni k trestům jak uvedeno shora.
Dovolací soud, jemuž napadla i dovolání Ing. K. S. a E. T., rozhodl z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně dne 11. 3. 2004, pod sp. zn. 6 Tdo 212/2004 usnesením v neveřejném zasedání, že se podle §265l odst. 2 tr. ř. přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, doplnil chybějící výroky, kterými rozhodne o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V. O zbývajících dovoláních Ing. K. S. a E. T. zmíněný senát nerozhodoval.
Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004 soud dovolací zjišťuje, že tímto rozhodnutím byla doplněna výroková část rozsudku téhož soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, o bod V. tohoto znění: “Podle §256 trestního řádu se zamítají odvolání krajského státního zástupce v Českých Budějovicích, podaná v neprospěch obžalovaných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V.”
Rozsudek odvolacího soudu v této podobě, konkrétně jeho doplněný výrok, napadla svým v pořadí druhým dovoláním ze dne 11. 5. 2004 opět nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N., z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku státního zástupce směřujícího výlučně proti výrokům o trestech odnětí svobody, které byly obviněným uloženy rozsudkem soudu prvního stupně. Přitom rozhodnutím obou uvedených soudů byly podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. uloženy jmenovaným obviněným tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestné činy, jejichž přípravou byli tito obvinění uznáni vinnými, v čemž spatřuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Proti témuž rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, si podali dovolání též odsouzení Ing. K. S. (dále i dovolatel) a E. T. (dále i dovolatelka).
Třetí senát svým usnesením sp. zn. 3 Tdo 449/2004, ze dne 7. 12. 2004, rozhodl podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených níže, o postoupení věci obviněných Ing. K. S., M. N. a E. T. velkému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně a dovolatelky namítají, že ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. bylo při ukládání trestu odnětí svobody jmenovaným odsouzeným aplikováno v rozporu se zákonem.
Zatímco dovolání nejvyšší státní zástupkyně v aplikaci moderačního práva soudu vidí pochybení a mimo jiné dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatelka tu poukazuje na nesprávnou aplikaci §40 odst. 2 tr. zák., namísto §40 odst. 1 tr. zák., tedy nepoužití moderačního práva soudu, ač podmínky pro to podle odst. 1 byly, což hodnotí jako dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Právě v návaznosti na pohled dovolatelky zjistil senát 3 Tdo rozdílný přístup v dosavadním rozhodování Nejvyššího soudu, pokud se jedná o přípustnost nesprávné aplikace §40 odst. 2 tr. zák. jako dovolacího důvodu, s nímž počítá §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zmíněný dovolací důvod spatřuje senát 3 Tdo v situaci, kdy podle dovolání podmínky pro aplikaci §40 odst. 1, popř. 2 tr. zák. dány byly, avšak soud moderační právo nepoužil. Naproti tomu v případě, kdy aplikační podmínky §40 odst. 1, popř. 2 tr. zák. splněny nebyly, přičemž soud moderační právo použil, by byl namístě dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Vlastní podstatu sporného problému vidí senát 3 Tdo v tom, zda v případě uznání viny podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu lze za něj uložit trest odnětí svobody za využití moderačního práva soudu ve smyslu §40 odst. 2 tr. zák., to s přihlédnutím nejen k poměrům pachatele, ale zejména s ohledem na okolnosti případu (viz rozhodnutí 5 Tdo 411/2003-I, II, které vztahuje své závěry stran aplikace §40 odst. 2 tr. zák. i na ustanovení §40 odst. 1 tr. zák.). K samotné nekonzistentnosti judikatury k této otázce upozorňuje třetí senát na rozhodnutí následujících senátů Nejvyššího soudu 7 Tdo a 3 Tdo:
Sedmý senát Nejvyššího soudu ve svém usnesení 7 Tdo 356/2002 konstatoval:
I. Námitka, že trest nebyl uložen podle §40 odst. 1 trestního zákona, obsahově nenaplňuje dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu.
II. Námitkou týkající se ustanovení §40 odst. 1 trestního zákona však není obsahově naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť namítané nepoužití ustanovení §40 odst. 1 trestního zákona zjevně není otázkou právního posouzení skutku, protože nemá žádný vztah k tomu, jak byl kvalifikován skutek, jímž byl obviněný uznán vinným.
Třetí senát Nejvyššího soudu ve svém usnesení 3 Tdo 1416/2003 naopak konstatoval:
I. Námitku dovolatele, že nebylo aplikováno při ukládání trestu ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., přestože byly splněny všechny okolnosti a podmínky tímto ustanovením vyžadované, naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za relevantní.
Třetí senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc dovolatele a dovolatelky nyní podle rozvrhu práce přidělena, se kloní ke stanovisku, které uvádí usnesení 3 Tdo 1416/2003. Zastává tedy právní názor, včetně jeho zdůvodnění v citovaném usnesení, který je odlišný od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí sedmého senátu Nejvyššího soudu (v usnesení 7 Tdo 356/2002). Domnívá se, že „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ je třeba rozumět pochybení i stran aplikace ustanovení o ukládání trestů, tedy např. §40 odst. 1, 2 tr. zák. ve výše uvedeném smyslu. V opačném případě by nesprávnosti tohoto typu nebylo možno napravovat cestou dovolání, když jediné dva specifické dovolací důvody týkající se trestů na uvedený problém nemíří; srov. §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř.
Proto v souladu s ustanovením §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, postoupil třetí senát věc dovolatele a zejména dovolatelky k rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu o tom, zda neaplikování §40 odst. 2 tr. zák. v návaznosti na uznání viny podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu lze považovat za přípustný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jiné nesprávné hmotně právní posouzení), to za předpokladu, že zákonné podmínky pro užití moderačního práva soudu splněny byly.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě trestního kolegia v neveřejném zasedání dne 12. 1. 2005 v trestní věci postoupené mu třetím senátem tak, že přikázal tomuto senátu, aby věc znovu projednal a rozhodl, protože podmínky §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny. Poté, co neshledal procesní podmínky pro řízení před ním, nerozhodoval ve věci všech dovolatelů ani meritorně.
Respektuje jeho usnesení, Nejvyšší soud (senát 3 Tdo) věc znovu projednal a rozhodl.
Učinil tak usnesením ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 3 Tdo 162/2005, kterým k druhému dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004, ve výroku, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích v části směřující proti výrokům o trestech odnětí svobody uložených obviněným Ing. K. S., E. T. a E. T. Zároveň zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných Ing. K. S. a E. T., které podle §265l odst. 4 tr. ř., z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., vzal do vazby.
Dne 20. 4. 2005 Vrchní soud v Praze projednal v návaznosti na toto kasační usnesení Nejvyššího soudu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích uplatněná proti výrokům o trestech odnětí svobody uloženým obviněným Ing. K. S., E. T. a E. T. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, a vyhlásil usnesení sp. zn. 8 To 31/2005, jímž podle §256 tr. ř. zamítl takto podaná odvolání jmenovaného státního zástupce.
Toto naposledy uvedené rozhodnutí odvolacího soudu opět napadla nejvyšší státní zástupkyně svým řádně a včas podaným dovoláním ze dne 23. 6. 2005, č.j. 1 NZO 5027/2005-8.
Učinila tak proto, že jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a to i přesto, že v řízení předcházejícím uvedenému usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože již rozhodnutím soudu prvního stupně byly v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 tr. zák. uloženy obviněným Ing. K. S., E. T. a E. T. tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestné činy, jejichž přípravou byli obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. uznáni vinnými, což znamená, že rozhodnutím soudu druhého stupně byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř.
Vrchní soud v Praze se svým dovolaným usnesením ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 8 To 31/2005, stejně jako v případě svých rozsudků ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, a ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004, zcela ztotožnil s právní kvalifikací jednání obviněných Ing. K. S., E. T., M. N., P. V. a J. S. s tím, že s výjimkou naposledy jmenovaného všichni zbývající obvinění věděli, že se jedná o nájemnou vraždu.
Pokud se jedná o tresty uložené obviněným Ing. K. S., E. T. a E. T., a to podle §219 odst. 2 tr. zák., za použití §40 odst. 2 tr. zák., odvolací soud opět nevyhověl odvolání státního zástupce, který namítal, že byli-li tito obvinění uznáni vinnými přípravou k trestnému činu za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby ve smyslu materiálního kritéria uvedeného v §88 odst. 1 tr. zák., nemohl jim být uložen trest odnětí svobody pod dolní hranici takto vymezené trestní sazby za použití §40 odst. 2 tr. zák. Soud druhého stupně opakovaně zaujal stanovisko, že ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. lze i za této situace použít.
Tento názor soudu druhého stupně však nelze podle názoru nejvyšší státní zástupkyně považovat za opodstatněný, jelikož obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. byli v dané věci uznáni vinnými přípravou k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., tj. přípravou trestného činu v tzv. kvalifikované skutkové podstatě. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu trestného činu se uplatní tehdy, jestliže příprava nedosahuje v konkrétním případě takového stupně společenské nebezpečnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin. Použití ust. §40 odst. 2 tr. zák. sice není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to požaduje odstavec první tohoto ustanovení, ovšem bez jejich zhodnocení, jak připomíná podané dovolání, by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen splnit účel trestu a jaká výměra tohoto trestu by byla pro pachatele přípravy trestného činu nepřiměřeně přísná. Je třeba vzít v potaz, uvádí nejvyšší státní zástupkyně, že české trestní právo hmotné je dosud ovládáno materiální zásadou, v důsledku čehož je pojmově vyloučena současná aplikace jednoho materiálního kritéria, podmiňujícího použití kvalifikované skutkové podstaty, a dalšího materiálního kritéria, umožňujícího moderaci trestu. Tomu odpovídá i zmíněná standardní judikatura.
Proto nelze považovat za principiálně správnou základní tezi, na níž Vrchní soud v Praze postavil své poslední rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 To 31/2005, ze dne 20. 4. 2005, a podle níž (citováno ze str. 10 dovolaného rozhodnutí): „Soud prvního stupně správně oddělil společenskou nebezpečnost činu, který byl připravován, od otázky závažnosti přípravy tohoto činu.“ Jestliže Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí akceptoval závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích, že obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. se dopustili za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. přípravy trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., nemohl současně souhlasit se snížením trestů odnětí svobody vyměřených obviněným Ing. K. S., E. T. a E. T. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, pod dolní hranici vyšší trestní sazby podle §40 odst. 2 tr. zák.
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 8 To 31/2005 plyne, že odvolací soud nyní věc projednal v rozsahu kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 3 Tdo 162/2005. Přitom základní, a fakticky jedinou, otázkou, jež byla v této souvislosti řešena, je to, zda je možno zároveň (ve výroku o vině) aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, jejíž použití je limitováno materiálním kritériem zakotveným v ust. §88 odst. 1 tr. zák., a (ve výroku o trestu) moderační ustanovení §40 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně dále poukazuje na nejednoznačnost zatím posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci (sp. zn. 3 Tdo 162/2005, ze dne 3. 3. 2005), když tento na jedné straně vyhověl jejímu předposlednímu dovolání a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zároveň konstatoval, že současná aplikace kvalifikované skutkové podstaty (vina) a moderačního práva soudu ve smyslu §40 odst. 2 tr. zák. (trest) není zásadně vyloučena. Má-li k tomu však dojít akceptovatelným způsobem, musí takovýto postup příslušný soud náležitě odůvodnit. K tomu ovšem podle jeho názoru ve věci této nedošlo, proto rozhodl o zrušení dovolaného rozhodnutí. Této dvojznačnosti korespondují podle názoru nejvyšší státní zástupkyně i slova Vrchního soudu v Praze v odůvodnění jeho dovolaného usnesení, kde říká, „… že ani opakovaným a podrobným čtením usnesení Nejvyššího soudu neshledal, že by soud prvního stupně aplikací ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. pochybil. Pokud tedy soud prvního stupně nepochybil a pokud odvolací soud převzal jeho závěr, není příliš jasné, z jakého důvodu byl rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušen.“
Za situace, kdy výrok usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 8 To 31/2005, není akceptovatelný z hlediska zásadního cíle každého soudního procesu, tedy zákonného a spravedlivého rozhodnutí, nelze na něj vztáhnout ani závěr usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004, podle něhož: „… právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího je podle §265s tr. ř. v téže věci závazný nejen pro orgán, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, ale i pro další orgány, které budou v průběhu dalšího řízení v téže věci rozhodovat včetně Nejvyššího soudu, pokud by v téže věci rozhodoval …“ A to ani za situace, že by toto usnesení vycházelo z právních názorů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 3 Tdo 162/2005, a plně akceptovalo jeho požadavky na řádné odůvodnění postupu podle §40 odst. 2 tr. zák., což se však nestalo, jak uvádí naposledy citované rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému a s odkazem na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. navrhuje nejvyšší státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. b/ tr. ř.) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 8 To 31/2005, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl; stejně tak i podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně k vyjádření obviněným. Ti však svého práva v tomto smyslu nevyužili (viz č. l. 1647 pv přílohového trestního spisu).
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti podle §265a tr. ř.
Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud konstatoval, že v pořadí třetí dovolání nejvyšší státní zástupkyně je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, jelikož napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný státním zástupcem proti odsuzujícímu rozsudku.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda v pořadí třetí dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podané jí z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř., je opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit především tehdy, pokud nebyly splněny zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, přičemž je tím myšleno rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání ve smyslu §253 odst. 1, 3 tr. ř. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. proto nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku z hlediska ust. §256 tr. ř. bez dalšího, tzn. shledá-li odvolací soud, že odvolání není věcně důvodné, neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 tr. ř., tj. teprve tehdy, neshledal-li tento soud formální důvody k zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1, nebo k jeho odmítnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. Ovšem i za této situace lze dovolání opírat o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak jen tehdy, jestliže byl v řízení předcházejícím věcnému rozhodnutí o řádném opravném prostředku, podaném proti některému rozhodnutí podle §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Co se týká dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten přichází v úvahu, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z obsahu podání nejvyšší státní zástupkyně vyplývá, že důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v tomto směru opírá o výtku odvolacímu soudu, který zamítl podané odvolání státního zástupce, ačkoliv v řízení předcházejícím rozhodnutí o takovém opravném prostředku byly dány podmínky, jejichž porušení založilo dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (§265b odst. 1 písm. a/ až k/ tr. ř.). V tomto směru potom dovolací soud nedospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti takto podaného dovolání (§265i odst. 1 písm. e/ tr. ř.).
V pořadí třetí dovolání nejvyšší státní zástupkyně v napadané trestní věci připomíná, že citovaným rozsudkem krajského soudu, potvrzeným odvolacím soudem, byli obvinění Ing. K. S., E. T. a M. N. uznáni vinnými přípravou trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. Za to jim byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody podle §219 odst. 2 tr. zák., za použití moderačního práva soudu, opřeného o §40 odst. 2 tr. zák.
Podle naposledy citovaného zákonného ustanovení soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Požadavek vyváženosti viny a trestu, vyjádřený zásadou adekvátnosti trestu, povaze a závažnosti spáchaného činu, jakož i osobnosti jeho pachatele, se promítá do moderačního práva diferencovaným způsobem, který je vyjádřen právě v §40, v jeho odstavcích 1 až 3 tr. zák., když uplatněný dovolací důvod míří na odst. 2.
V té souvislosti zdůraznilo již usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 411/2003, že použití §40 odst. 2 tr. zák. není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., ovšem zároveň dodává, že bez jejich zhodnocení (tj. okolností případu a poměrů pachatele) by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen splnit účel trestu a jaká výměra tohoto trestu by byla pro pachatele pokusu trestného činu nepřiměřeně přísná. Jinými slovy řečeno, i při aplikaci §40 odst. 2 tr. zák., je nutno brát v potaz jak okolnosti případu, tj. konkrétní stupeň materiální stránky spáchané trestné činnosti, např. přípravy, přípustně zvažované při úvaze o trestu za ni, tak i poměry pachatele v době, kdy se mu trest ukládá.
Podle rozhodnutí staršího data (Rt č. 26/85-III a podobně i dalších, např. Rt č. 48/98, sp. zn. 9 Tzn 31/98) však naopak platí, že byl-li obžalovaný uznán vinným přípravou směřující k trestnému činu spáchanému za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a tato vyšší trestní sazba byla použita, nelze současně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici vyšší trestní sazby podle §40 odst. 2 tr. zák. Citovaný judikát, jak má Nejvyšší soud za to, vychází zřetelně z logiky, podle níž konkrétní charakter a stupeň materiální stránky spáchané přípravy je odvozován jak z hlediska viny, tak z hlediska trestu ze stejného rozsahu kritérií materiální stránky a tím i její konkrétní míry (tj. jejího charakteru a stupně). Takový přístup se však jeví jako zjednodušený, schematický, opomíjející diferencovanou funkci materiální stránky trestného činu právě z hlediska viny a z hlediska trestu.
Moderační právo soudu ve smyslu §40 odst. 1, 2 tr. zák. je institut funkční výlučně v oblasti ukládání trestů. Soud zde bere v potaz jak materiální stránku trestného činu (okolnosti případu), za nějž se trest ukládá, tak i poměry jeho pachatele v době ukládání tohoto trestu. Problém nečiní zmírnění trestu vzhledem k poměrům pachatele, tedy ani v případě uznání jeho viny v rámci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Pokud se však moderace konkrétně ukládaného trestu opírá o konkrétní míru materiální stránky, danou (mimořádnými) okolnostmi případu, je nezbytné důsledně odlišovat její stupeň z hlediska ustálení viny pachatele a její stupeň z hlediska ukládání trestu.
Materiální stránka trestného činu coby konkrétního základu trestní odpovědnosti (tj. viny) může být opírána jen o (materiální) naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, o který jde. Naproti tomu materiální stránka trestného činu, hodnocená při úvaze o trestu za tento trestný čin, se opírá o další, tedy mimo hranice (znaky) příslušné skutkové podstaty stojící skutečnosti (okolnosti případu), ovlivňující její míru, a to jak v neprospěch obžalovaného (obecné okolnosti přitěžující), tak i v jeho prospěch (obecné okolnosti polehčující), a to i s ohledem též na kritéria soudní individualizace trestu uvedená v §31 odst. 2 písm. c) tr. zák. Z toho vyplývá, že v rámci formálních znaků skutkové podstaty trestného činu ustálená konkrétní míra materiální stránky, podmiňující tak formální a materiální naplnění příslušné skutkové podstaty z hlediska viny, může doznat a zpravidla i doznává změn při soudní individualizaci trestu. Tento závěr platí nejen pro trestání pachatele činu naplňujícího znaky skutkové podstaty základní, nýbrž i skutkové podstaty kvalifikované. Není tu tedy nic, co by takový závěr vylučovalo, jak naopak plyne z rozhodnutí č. 11/1963, č. 26/85-III Sb. rozh. trest. a č. 9 Tzn 150/98, neboť souhrn kritérií konkrétní míry materiální stránky trestného činu je, jak řečeno, diferencovaný, tedy jiného rozsahu (objemu) z aspektu viny a jiného z aspektu trestu.
Jinými slovy řečeno, Nejvyšší soud, setrvávaje na svém dosavadním stanovisku (sp. zn. 3 Tdo 162/2005; sp. zn. 15 Tdo 44/2004), zásadně nevylučuje možnost užití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., i když z hlediska viny soud aplikoval ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., ve spojení s příslušným ustanovením zvláštní části trestního zákona. Daný postup musí být ovšem v té které trestní věci náležitě odůvodněn, tedy takovým způsobem, který by konkrétně odpovídal výše obecně formulovaným tezím o podstatě materiální stránky trestného činu, nezbytně různě posuzované jednak z pohledu viny, jednak z hlediska trestání. A to soud nalézací ani soud odvolací nevzal v úvahu ani v rozhodnutí dovolávaném nyní, neboť to se co do způsobu argumentace neliší od rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003. Jejich argumentace ve prospěch aplikace §40 odst. 2 tr. zák. při ukládání trestu za přípravu kvalifikované vraždy (§88 odst. 1 tr. zák.) nerespektuje výše uvedené závěry Nejvyššího soudu stran materiální stránky trestného činu, posuzované z hlediska viny a trestu.
V tomto ohledu soud nalézací odůvodnil užití moderačního práva ve smyslu §40 odst. 2 tr. zák. poukazem v prvé řadě na nepřijatelnou nadbytečnost tohoto ustanovení, to za předpokladu, že by se povahou a závažností spáchané přípravy rozuměla jen její materiální stránka; i zde by totiž stačilo k moderaci konkrétně ukládaného trestu užití §40 odst. 1 tr. zák., takže odst. 2 by byl jaksi navíc. Ovšem vedle materiální stránky tu je i hledisko poměrů pachatele, které spatřuje nalézací soud i v dikci §40 odst. 2 tr. zák.
Soud odvolací rovněž konstatoval, že vedle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, k němuž příprava směřovala, lze užít ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. při trestání této přípravy samotné. Dal za pravdu soudu nalézacímu v tom, že správně oddělil společenskou nebezpečnost činu, který byl připravován, od závažnosti přípravy tohoto činu, i když, dodává tu Nejvyšší soud, závažností “cílového” deliktu je též ovlivňována závažnost jeho přípravy. Ohledně mimořádného snížení materiální stránky podniknuté přípravy pouze soud odvolací výslovně v napadeném rozhodnutí upozorňuje, že jednání obžalovaných bylo od faktického usmrcení poškozené natolik vzdálené, že by bylo užití nezměněné trestní sazby, která v jejich případě činí dvanáct až patnáct let, skutečně nepřiměřeně přísné. Přílišnou vzdálenost podniknuté přípravy trestného činu od jeho dokonání, jak ji tento soud rekapituluje v odůvodnění svého rozhodnutí, považuje tak za mimořádnou okolnost snižující společenskou nebezpečnost předmětné přípravy a tudíž odůvodňující užití §40 odst. 2 tr. zák. Odvolací soud s ohledem na judikaturu (srov. např. R 14/1965, NS 2/2001-T40, jež uvádí co nelze považovat z hlediska povahy a závažnosti přípravy ve vazbě na posuzování přiměřenosti trestu za okolnost tuto povahu a závažnost ovlivňující), kladl důraz právě a jen na konkrétní vzdálenost přípravy a zamýšleného (dokonaného) trestného činu.
Jestliže tato okolnost neovlivnila ve prospěch obviněných svou intenzitou materiální stránku přípravy kvalifikované vraždy posuzované z hlediska jejich viny, tedy tak, že by po materiální stránce o přípravu kvalifikované vraždy nešlo (bránily tomu totiž jiné skutkové okolnosti naplňující materiálně znaky “skutkové podstaty” spáchané přípravy), projevila se zmíněná vzdálenost přípravy od připravovaného deliktu nutně při úvaze o trestu (§31 odst. 2 písm. c) tr. zák. “… do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo …”).
Jednalo se však pouze o jediný moment, který materiální stránku spáchané přípravy z hlediska jejího potrestání objektivně snižoval. Další okolnosti působily spíše naopak. Odsouzení Ing. K. S. a E. T. např. nevěděli, jak skutečně jimi iniciovaná příprava vraždy probíhala. Měli za to, že věci mají jimi předpokládaný “spád”, což bylo dokumentováno jejich reakcí na zprávu o výsledku, který sledovali. Subjektivně tedy počítali s tím, že učinili vše pro “zdar” věci. Skutečnost, díky jisté náhodě, byla jiná, přičemž z této náhody by odsouzení těžit neměli. V této souvislosti je na místě dodat, že soudy převzaté tvrzení obhajoby o tom, že způsob organizace vraždy je třeba mít za „amatérský a vesnický“, nemůže obstát především s ohledem na to, že se současně dostatečně nezabývaly vnitřním přesvědčením jednotlivých obviněných (obžalovaných) o tom, že de facto učinili pro usmrcení poškozené vše, co pokládali za potřebné s přesvědčením, že k usmrcení poškozené z tohoto důvodu dojde, když soudy právě tyto skutečnosti také zdůraznily ve svých úvahách, aniž by zároveň rozpor z toho plynoucí vysvětlily též z hlediska uložených trestů. Z doposud zjištěného skutkového stavu totiž nijak nevyplývá, že by obvinění vůbec věděli o tom, že příprava k uvedenému trestnému činu se postupně v důsledku činnosti, resp. nečinnosti dalších osob, vzdaluje (a do jaké míry) jeho uskutečnění.
Takovéto hodnocení jinak úplně zjištěného skutkového stavu věci Nejvyšší soud v úvahách soudů nižších stupňů postrádal. Jednak při zdůvodňování aplikace §40 odst. 2 tr. zák. v této konkrétní trestní věci, což výslovně naznačil již ve svém usnesení z 3. 3. 2005, sp. zn. 3 Tdo 162/2005, či naopak při eventuálním nepoužití tohoto ustanovení, pokud by to úroveň argumentů konkrétně neumožňovala. To výslovně dodává nyní, ačkoliv to implicitně plyne už z dříve řečeného.
Při opakovaném a podrobném čtení tohoto usnesení proto mohl a tím spíše musel Vrchní soud v Praze dojít ke zjištění, co se od něj v tomto smyslu očekává a v intencích téhož pak znovu projednat odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Pokud se oba soudy přesto domnívaly, že požadavku náležité argumentace ve prospěch aplikace §40 odst. 2 tr. zák. dostály, v důsledku čehož soud odvolací i ve svém nyní dovolávaném rozhodnutí setrval na původním závěru, zaměnily tak i jinak Nejvyšším soudem obecně přípustnou možnost aplikace ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., v návaznosti na vinu uznanou za podmínek §88 odst. 1 tr. zák., s požadavkem na zcela konkrétní odůvodnění takovéhoto postupu ve věci naposledy podaného dovolání.
S ohledem na opakovaně vedenou argumentaci odvolacího soudu i nejvyšší státní zástupkyně je na místě znovu zdůraznit, že nelze apriori vyloučit užití §40 odst. 2 tr. zák. v souvislosti s uložením trestu při přípravě trestného činu a to ani tehdy, jestliže jde v konkrétní věci o jeho tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu s vyšším typovým stupněm nebezpečnosti činu pro společnost. Na druhé straně však bude na místě takový postup (užití moderace při trestání) důsledně, vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem odůvodnit tak, aby o jeho oprávněném použití nebylo pochyb. To se v posuzované věci nestalo, když soudy se s ohledem na již uvedené (tedy povahou a závažností přípravy označeného trestného činu a to v souvislosti s mimořádným snížením trestu odnětí svobody) zabývaly pouze povrchně a okrajově. V této části je potom dovolání nejvyšší státní zástupkyně (byť s minimální argumentací) důvodné.
Lze tedy uzavřít, že v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N. mimořádným opravným prostředkem nejvyšší státní zástupkyně napadené rozhodnutí odvolacího soudu, pokud zamítlo odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích v neprospěch jmenovaných a tím potvrdilo výroky rozhodnutí soudu nalézacího stran trestů uložených jim za použití §40 odst. 2 tr. zák., vedlo k uložení těchto trestů mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestné činy, jejichž přípravou byli všichni uznáni vinnými, neboť citovaný §40 odst. 2 tr. zák. nebyl v tomto případě použit v souladu s náležitou vyčerpávající argumentací, která by jeho aplikaci odůvodnila, jak naznačil shora Nejvyšší soud.
S ohledem na zřejmou podmíněnost dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. existencí některého z dovolacích důvodů uvedených v písm. a) až k) citovaného zákonného ustanovení výrok Nejvyššího soudu o zrušení rozsudku odvolacího soudu, zohledňující dovolací důvod opřený o §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zahrnuje i reakci na dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané též z důvodu, jejž uvádí §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Ing. K. S., E. T. i M. N. byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody uloženým pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. I v takto stanovené konkrétní výměře (tj. osm a šest roků) se jedná o tresty nepochybně vysoké, které jim hrozí přinejmenším znovu, budou-li uznáni vinnými a pokud odvolací soud užití §40 odst. 2 tr. zák. náležitě odůvodní. V opačném případě tu může být hrozba tresty konkrétně ještě vyššími. Samotná reálná hrozba takto konkrétně vysokými tresty ve spojení s další konkrétní skutečností, za niž Nejvyšší soud považuje i vlastní argumentaci obsaženou v odůvodnění dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní, tak zakládají vazební důvod uvedený v §67 písm. a) tr. ř. Proto mu nezbylo než rozhodnout, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Vzhledem k tomu, že bylo podle §265k tr. ř. rozhodnuto o zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž zároveň Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, neboť s přihlédnutím k povaze uplatněných důvodů dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo zřejmé, že vadu napadeného rozhodnutí nelze odstranit ve veřejném zasedání, bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v zasedání neveřejném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka