Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2006, sp. zn. 3 Tdo 1583/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1583.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1583.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1583/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2006 o dovolání podaném D. T., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 374/2005 ze dne 16. 6. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 57/2005, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 4 T 57/2005 ze dne 10. 5. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1), 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a také trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. V předmětné věci podal D. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 5 To 374/2005 ze dne 16. 6. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. T. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo vůbec prokázáno, že by se skutků, které mu byly kladeny za vinu dopustil. To s tím, že v kritické době nebylo ani prokázáno, že by se zdržoval na území S. r. N., a již proto se nemohl dopustit trestného činu krádeže a stejně tak ani trestného činu útoku na veřejného činitele vůči německým policistům již na území České republiky. Těmito byl napaden náhle zezadu, nevěděl o koho se jedná a takovému útoku se pouze bránil, když jeho obrana byla této skutečnosti přiměřená. Poukázal i na to, že nebyl vyslechnut zejména jím navrhovaný svědek P. D., který mu měl prodat věci, které byly později označeny za odcizené. V důvodech svého dovolání také odkázal na přesně označené nálezy Ústavního soudu České republiky, ze kterých plyne, že usvědčující důkazy musí být pečlivě hodnoceny a to zejména jsou-li ojedinělé a výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemá být takto příliš restriktivní zejména i z hledisek učiněných skutkových zjištění. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a podle §265m tr. ř. znovu rozhodl tak, že pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jej podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil a stejně tak jej zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. i pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Poškozenou potom aby dovolací soud podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a konečně, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon dovolateli uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolací námitky ohledně skutku popsaného pod body 1-2) ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel tvrdí, že se skutku vůbec nedopustil. Totéž platí i ve vztahu k dalšímu skutku popsaného pod bodem 3) ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu. I když v této části svého dovolání okrajově dovolatel zmiňuje ustanovení §13 tr. zák., těžiště jeho námitek i v tomto případě směřuje proti skutkovým zjištěním vylíčeným v tzv. skutkové větě a rozvedeným v odůvodnění citovaných rozhodnutí soudů. V této souvislosti státní zástupce poukázal na to, že k prvnímu útoku dovolatele došlo prokazatelně již na území S. r. N. a k dalšímu již v době, kdy byl německými policisty pronásledován. Ti byli v té době oblečeni ve služebních stejnokrojích a použili i pro osobu neznalou německého jazyka srozumitelnou výzvu „Halt Polizei“. Z uvedeného nijak neplyne ani existence naznačeného extrémního rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, kdy své námitky ve vztahu k bodu 1) - 2) výroku o vině obsaženého v rozsudku nalézacího soudu nijak nekonkretizuje (mimo výpočtu soudy nevyslechnutých svědků) a ve vztahu k bodu 3) téhož výroku o vině se pouze domáhá toho, aby shledané důkazy soudy hodnotily jinak. V další části podaného vyjádření potom státní zástupce pouze stručně poukázal na to, že fyzický útok dovolatele v předmětné věci směřoval vůči příslušníkům policie S. r. N. a že z tohoto hlediska napadená rozhodnutí postrádají příslušnou argumentaci. Zároveň však poukázal na to, že v tomto směru podané dovolání žádné námitky neobsahuje. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí učiněných dvěma příslušníky policie S. r. N. s tím, že na základě těchto svědectví nelze dovodit trestnou činnost, která mu je kladena soudy za vinu. Má takto za to, že nebylo prokázáno, že spáchal soudy popsané skutky, a proto také soudy nemohly přikročit k jejich právní kvalifikaci. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a objektivně hodnotily všechny důkazy ve věci dovolatele pořízené. V tomto směru nejsou žádné důvody, které by zpochybnily výpovědi německých policistů, plně usvědčující dovolatele ze spáchané trestné činnosti a v jejich světle jsou tvrzení dovolatele zjevně nevěrohodná. Stejně přiléhavě zejména soud prvního stupně vysvětlil i to, proč odmítl provést další důkazy navrhované dovolatelem se správným odkazem na jejich nadbytečnost. Úvaha o postavení německých policistů, jako veřejného činitele a absence této skutečnosti v důvodech napadených rozhodnutí z hlediska vyjádření státního zástupce je redundantní právě i s poukazem na to, že nebyla učiněna předmětem podaného dovolání. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele podle §265o odst. 1 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 11. ledna 2006 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/11/2006
Spisová značka:3 Tdo 1583/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1583.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21