ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1592.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1592/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2006 dovolání obviněného Z. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 9 To 154/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 3/2004, a rozhodl takto:
Dovolání Z. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 15 T 3/2004, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v souběhu s trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem porušování služebních povinností podle §288a odst. 1, 2 tr. zákona. Za to byl podle §160 odst. 3 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 3,5 roku. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 1 měsíc. Konečně podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání v P.ČR, vojenské policii, u armády ČR a výkonu strážníka u městské nebo obecní policie na dobu 5 roků.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené v uvedeném rozsudku.
Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 154/2005 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného Z. S. uznal vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona a přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl obviněný Z. S. soudem druhého stupně odsouzen podle §160 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 2,5 roku. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 týdne. Podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u P.ČR, vojenské policie, armády ČR a strážníka u městské nebo obecní policie na 3 roky.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný Z. S. dne 21. 10. 2003 kolem 00.30 hod. v P., ul. P. K., v uniformě policisty ČR v hodnosti nadpraporčíka ve funkci zástupce 1. skupiny 2. oddělení PMJ Správy hl. m. Prahy P. ČR provedl orientační dechovou zkoušku u řidiče motorového vozidla tov. zn. Peugeot 205 L. K., podezřelého ze spáchání přestupku v silničním provozu a účastníka dopravní nehody, jemuž oznámil, že tato zkouška je pozitivní, avšak když mu dá 10.000,- Kč, nebude přestupek řešit, a protože L. K. u sebe požadovanou částku neměl, obžalovaný mu navrhl, aby ji dovezl dne 24. 10. 2003 kolem 22.00 hod. k benzinovému čerpadlu v N. ul. v P., kde od něho tuto částku také téhož dne přijal.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 dovolání, ve kterém napadá výrok o vině i o trestu v celém rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním (zejména hmotně právním) posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku napadá zejména podstatnou část tzv. skutkové věty výroku o vině z rozsudku soudu druhého stupně a tvrdí, že skutkový závěr v této větě obsažený nevyplývá z provedeného dokazování a že hmotně právní posouzení na tento skutkový závěr navazující nemá oporu v hmotně právních ustanoveních trestního zákona. V další části odůvodnění svého dovolání se obviněný věnuje jednotlivým skutkovým závěrům soudu a zpochybňuje je, jako např. že orientační dechovou zkoušku neprováděl obviněný, nýbrž jeho kolega, dále vznáší námitky proti hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, míry solventnosti svědka K. aj. Dochází k závěru, že mu vina nebyla prokázána a již vůbec ne, že jednal tak, jak je uvedeno ve výroku o vině a že soudy pominuly zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že hmotně právní povahu nemají ty námitky dovolatele, které předkládají jinou verzi skutkového děje, než ke které dospěl soud, jakož i námitky, ve kterých dovolatel zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků. Protože s ohledem na charakter použitých námitek není v dovolání naplněn použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani některý jiný ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství doporučuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší pouze námitky proti skutkovým zjištěním soudu, především proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí v souladu s dikcí zákona, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení, na druhé straně však vůbec nespecifikuje, v čem by nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení mělo spočívat a cestou dovolání se ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.
Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Z. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. ledna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h