ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1598.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1598/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2006 dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 3 To 157/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 214/2004, a rozhodl takto:
Dovolání R.Š. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 7 T 214/2004, byl obviněný R.Š. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §234 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému Doc. G.D., bytem N., B., škodu ve výši 5.400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Výše uvedeným rozsudkem byl spoluobviněný P. P., podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby z trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal tento obžalovaný.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný R.Š. nejprve společně s obžalovaným P. P., dne 21. 8. 2004, v době kolem 02.10 hodin v B. na ulici P. požadovali po poškozeném Doc. G.D., CSc., vydání finanční hotovosti ve výši 100,- Kč, a když poškozený na jejich výzvu nereagoval a peníze jim nedal, obžalovaný R.Š. jej zezadu fyzicky napadl, a to tím způsobem, že ho udeřil do zad, srazil ho na zem, kde do něho opakovaně kopal, a to do oblasti hrudníku, přičemž poškozený v důsledku napadení utrpěl zranění, a to oděrku nosu, zlomeninu 6 - 8 žebra vpravo a oděrku kolene, když ze soudně lékařského hlediska se jednalo o zranění lehké, které ho citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 4 – 5 týdnů, avšak v daném případě mohlo dojít vzhledem k intenzitě útoku kromě zlomení žeber i k poranění plic úlomkem žebra, příp. poranění sleziny nebo jater.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali jak obviněný, tak i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 157/2005 podle §259 odst. 3 tr. řádu napadený rozsudek ohledně obžalovaného R.Š. doplnil tak, že podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu uložil trest vyhoštění na dobu 8 let. Podle §256 tr. řádu dále odvolání R.Š. zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný R. Š. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně, jakož i výrok soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání. Odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje ve vadě procesního řízení, které spočívá v tom, jakým způsobem bylo postupováno ze strany orgánů činných v trestním řízení z hlediska rekognice obžalovaných ze strany „korunního“ svědka B. Vyslovuje názor, že v daném případě orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu s trestním řádem, kdy zejména vzhledem k podezření ze spáchání závažného trestného činu měl být v souladu s ustanovením §158a tr. řádu učiněn neodkladný a neopakovatelný úkon spočívající v provedení rekognice podezřelých ze strany svědka B. Má tedy za to, že veškerá tvrzení svědka B., o které se soud prvního stupně opírá jako o důkaz o vině dovolatele, jsou ve vztahu k tomuto zmařenému úkonu zcela irelevantní a nelze je v žádném případě použít jako důkaz o vině dovolatele. S odkazem na tuto skutečnost má dovolatel za to, že soud taktéž porušil zákon, a to ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby buď sám rozsudkem vůči němu trestní stíhání zastavil, nebo aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil statní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že ačkoli dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku deklaruje ze strany soudu údajné nesprávné hmotně právní posouzení, vytýká pouze údajnou vadu procesně právního charakteru a nevznáší žádnou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhuje, aby bylo podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší pouze námitku procesního charakteru, což ostatně sám jednoznačně deklaruje, když uvádí, že „nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje ve vadě procesního řízení ….“. To svědčí o tom, že dovolatel nemá zřejmě náležitě ujasněn rozdíl mezi právem hmotným a procesním a svoje námitky uplatnil v rámci dovolacího důvodu, sloužícího k nápravě vad zcela jiného charakteru. Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.
Námitky dovolatele svým charakterem neodpovídají ani žádnému z jiných zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. řádu. Kromě toho je z obsahu dovolání zcela evidentní, že dovolání obviněného sleduje cíl cestou tohoto mimořádného opravného prostředku dosáhnout přezkoumání skutkových zjištění soudu, což ovšem v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku svého druhu přípustné není.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R.Š. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. ledna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h