ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1625.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1625/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 o dovolání J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 251/2005 ze dne 29. 6. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 64/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 64/2004 ze dne 25. 2. 2005 byl dovolatel podle §226 písm. e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku.
Proti uvedenému rozsudku podal J. S. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 251/2005 ze dne 29. 6. 2005 a to tak, že podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku namítl, že dotčená skutková podstata trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle §147 odst. 1 tr. zák. je řazena k tzv. trestným činům úmyslným. To předpokládá jednoznačné zjištění, že obviněný měl objektivně možnost příslušné platby uskutečnit a pouze v případě takového zjištění lze uvažovat o jeho zavinění. Ze skutkové věty obsažené ve výroku citovaného rozsudku to nevyplývá, stejně tak ani z odůvodnění tohoto rozsudku, když soud prvního stupně se nezabýval otázkou platebních poměrů obviněného a jeho schopností platby v rozhodné době poskytnout. Poukázal na svou výpověď, ve které uvedl, že v kritické době došlo k nepředvídanému poklesu výtěžnosti zaváděné výroby v důsledku chování obchodních řetězců a také na nedostatky v externě vedeném účetnictví firmy i na svou snahu, kdy bezprostředně po zjištění nedostatků situaci řešil, včetně ukončení činnosti firmy. Poukázal i na to, že soud prvního stupně se v citovaném rozsudku nezabýval tím, na které platby a v jaké výši se vědomost dovolatele vztahovala, bez čehož nelze usuzovat na zavinění dovolatele ve vztahu k jednání vymezeného ve skutkové větě citovaného rozsudku. Z uvedených důvodů proto měl být dovolatel pro popsaný skutek zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Proto také navrhl, aby dovolací soud „zrušil dovoláním napadená rozhodnutí a poté přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí“. Předmětnou věc potom, aby „přikázal až do řízení před soud nalézací“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který v něm nejdříve uvedl, že pod zvolený dovolací důvod nelze podřadit tu část dovolacích námitek, v rámci kterých dovolatel na podkladě vlastního hodnocení důkazů zpochybnil závěr nalézacího soudu o tom, že dovolatel měl vědomost o neodváděných platbách. Za relevantní námitku lze však považovat tu, podle které v tzv. skutkové větě chybí údaje o objektivní možnosti dovolatele odvádět povinné platby. To s tím, že trestnost jednání spočívající v neodvedení plateb vymezených v ustanovení §147 tr. zák. je podmíněna zjištěním, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tedy příslušné částky z hrubé mzdy svých zaměstnanců skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům. Státní zástupce uvedl, že skutečně tzv. skutková věta ani odůvodnění citovaného rozsudku okolnosti týkající se objektivní možnosti dovolatele odvádět povinné platby neobsahuje, kdy se zdá, že nalézací soud postupoval příliš „pragmaticky“ a další důvody svého rozhodnutí považoval za nadbytečné vzhledem k tomu, že dovolatel byl obžaloby podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn. Na tento dílčí nedostatek však reagoval odvolací soud, který v důvodech svého rozhodnutí poukázal na to, že obviněný „ve všech rozhodných obdobích uváděných v obžalobě měl ve své firmě dostatek finančních prostředků na to, aby oprávněným subjektům uhradil zákonné platby“ a v tomto směru také doplnil dokazování poukazem na výši účetních zůstatků za léta 2000-2002 ve firmě vedené dovolatelem. Státní zástupce pak s ohledem na uvedené, že popsaný nedostatek byl napraven a citované pochybení je pouze formálního rázu a nejde tak o stav, kdy by skutková zjištění odpovídající skutkové podstatě souzeného trestného činu vůbec nebyla učiněna. Nelze proto dospět k závěru, že by souzený skutek nebyl trestným činem a že by tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože takto nebyl v předcházejícím řízení dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze úspěšně rozhodnutí soudů napadnout ani z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen takto pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanovením hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od těch, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Ani z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není dovolací soud povolán k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. V posuzované věci z uvedených hledisek lze jistě mít za to, že soud prvního stupně v rámci svého rozhodnutí důsledně neoznačil okolnosti týkající se právě objektivní možnosti dovolatele odvádět povinné platby za své zaměstnance, kdy takto postupoval zjevně s ohledem na to, že dovolatele nakonec obžaloby podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil. Uvedené pochybení však svým rozhodnutím napravil odvolací soud doplněním vedeného dokazování (poukazem na výši účetních zůstatků ve firmě dovolatele za léta 2000 až 2002), když z takto doplněného dokazování zjevně vyplynula vědomost dovolatele o svých platebních povinnostech a také jejich nerespektování. Jinými slovy, z provedeného dokazování, podrobně popsaného v rozhodnutí odvolacího soudu (včetně reakce na jeho obhajobu) bylo prokázáno i naplnění subjektivní stránky (úmyslné zavinění) posuzovaného trestného činu. Za daného stavu věci se potom uvedené pochybení soudu prvního stupně jeví jako formální a zrušení navrhovaných rozhodnutí by se jevilo jako samoúčelné. To znovu s tím, že příslušná skutková zjištění odpovídající všem znakům skutkové podstaty trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zák. byla v předmětné věci učiněna. Přestože tedy námitky dovolatele v uvedeném směru lze mít za právně relevantní, nejsou tyto současně zjevně opodstatněné.
K dovolacímu důvodu uplatněném podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze ve stručnosti uvést, že pokud v druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu (prvá zjevně nepřichází v úvahu) by tento mohl být úspěšně uplatněn, tak i v posuzované věci pouze za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami obsahově předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka