ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.181.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 181/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2006 o dovolání podaném M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 90/2005 ze dne 22. 11. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 3/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 3/2005 ze dne 22. 9. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy jednak paděláním a pozměňováním peněz podle §140 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a jednak podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. [pod bodem ad I.) citovaného rozsudku], dále jednak paděláním a pozměňováním peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. a jednak podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. [pod bodem ad II.) citovaného rozsudku], dále nedovoleným ozbrojováním podle §185 odst. 1 tr. zák. [pod bodem III.) citovaného rozsudku] a konečně paděláním a pozměňováním peněz podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. [pod bodem ad IV.) citovaného rozsudku]. Příslušný skutkový děj vztahující se k uvedeným trestným činům je potom podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí v citovaném rozsudku přesně popsaných a rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradě škody. Pro další přesně popsané skutky a s nimi spojené trestné činy byl obžaloby podle §226 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn.
V předmětné věci podal M. K. proti odsuzující části označeného rozsudku odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 90/2005 ze dne 22. 11. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že skutek uvedený pod bodem ad I. rozsudku soudu prvního stupně tak, jak byl popsán nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. V této souvislosti uvedl, že v rozhodné době se obchodní transakce mezi K. Z. a D. B. účastnil pouze jako prostředník a nečinil tak v úmyslu za nabízené zboží udávat falešné bankovky v přesvědčení, že jde o běžnou koupi. Zboží také byl ochoten vrátit, proti vrácení všech bankovek. Všechny zákonné znaky potom nevykazuje ani skutek popsaný pod bodem ad IV. rozsudku nalézacího soudu, který by musel spáchat z vlastní iniciativy a ve značném rozsahu. Falešné bankovky však nikdy neměl ve větším množství, ale ty opatřil až na žádost policejního agenta. Proto měl být tento skutek soudy kvalifikován pouze jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Vrchního soudu v Praze a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení. Dále učinil alternativní návrh, aby poté dovolací soud podle §265l odst. 1 přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby znovu věc projednal a rozhodl ve shora uvedeném smyslu, nebo podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu rozhodl a uložil mu mírnější trest.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně (dne 11.1.2006). Nejvyšší soud České republiky k dnešnímu dni neobdržel podání, jímž by nejvyšší státní zástupkyně formou písemného vyjádření k dovolání obviněného využila svého práva vyplývajícího z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., popř. též ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který v podaném dovolání poukázal. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Poukazem na uvedený dovolací důvod se však, jak již řečeno, nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry.
V posuzované věci namítl dovolatel u skutku pod bodem ad I. výroku citovaného rozsudku absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že nevěděl, že za zboží platí falešnými bankovkami. K tomu však zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že jeho vědomost, že šlo o bankovky falešné byla zřejmá. To proto, že bylo provedeným dokazováním zjištěno, že falešné bankovky mu předal svědek B. a obviněný v této souvislosti sám uvedl, že v létě roku 2003 byla u B. provedena domovní prohlídka, v rámci které byly zajištěny padělané bankovky v částce okolo 700.000,- Kč. O této skutečnosti tak věděl a když mu v tomto období svědek B. předal bez jakékoliv protislužby větší množství pětitisícových bankovek, musel vědět, že tyto jsou falešné. Podle svého tvrzení také v době, kdy ke skutku došlo věděl, že D. B. je stíhán v souvislosti s padělanými penězi. Subjektivní stránka skutkových podstat označených trestných činů tak nepochybně byla dána minimálně formou nepřímého úmyslu a to i přes poněkud neobratně formulovanou skutkovou větu v rozsudku nalézacího soudu. Ke skutku uvedeného pod bodem ad IV. výroku citovaného rozsudku potom dovolatel uvedl, že neměl falešné bankovky ve větším množství, ale tyto opatřil až na základě žádosti policejního agenta. Ani toto jeho tvrzení není provedeným dokazováním podloženo, když z výpovědí samotného dovolatele plyne, že měl u sebe celkem 1.590 ks padělaných bankovek, které si měl u něj schovat svědek B. prostřednictvím osoby, kterou dovolatel označil jako P. odněkud z P. Svědek R. (policejní agent) potom ve své výpovědi podrobně popsal za jakých okolností koupil prvních deset falešných bankovek s tím, že mu dovolatel nabízel, že mu může obstarat mnohem vyšší počet takových bankovek, když jich má asi za 9,5 milionu Kč. Bylo také prokázáno, že falešné bankovky v hodnotě 5.010.000,- Kč také skutečně svědku R. předal (1.002 ks padělaných pětitisícových bankovek za částku 500.000,- Kč), přičemž zbývající padělané bankovky v počtu 596 ks a v nominální hodnotě 2.980.000,- Kč byly nalezeny při domovní prohlídce konané v místě bydliště dovolatele. Z uvedených skutečností je tak zřejmé, že i v tomto případě jednal dovolatel v úmyslu přímém, když přechovával padělané peníze a spáchal takový čin ve značném rozsahu. Tyto skutečnosti potom zjevně plynou i z důvodů uvedených v citovaných rozhodnutích soudů a jeho úmysl plyne i z konstrukce tzv. skutkové věty obsažené ve výroku soudu prvního stupně. Konečně soudy poukázaly i na to, že bylo prokázáno, že to byl sám dovolatel, který svědkovi R. poté, co mu prodal prvních deset falešných bankovek, mu nabízel, že mu předá i další část takových bankovek v hodnotě kolem 5 milionů Kč s tím, že jich má celkově asi za 8 milionů Kč. Takto v době jednání se svědkem R., přechovával již dovolatel padělané peníze ve značném rozsahu. Nelze než uzavřít, že takto vznesené námitky dovolatelem se vztahují ke skutkovým okolnostem případu, kdy on sám nabízí jinak vystavěný skutkový děj. Přitom dokazování vedenému v posuzované věci nelze co do jeho obsahu i rozsahu zásadně něco vytýkat a stejně tak i právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, když se zjevně nejedná ani o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich právním hodnocením. Pokud by tedy předmětné dovolání bylo podáno pouze s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nezbylo by dovolacímu soudu než je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného projednání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o první alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání uvedených v 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svojí povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal a jehož existenci dovolací soud neshledal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v souhrnu odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka