ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.213.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 213/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovolání J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 241/2004 ze dne 15. 6. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 282/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 282/2003 ze dne 17. 3. 2004 byl dovolatel uznán vinným v rámci citovaného rozsudku pod bodem ad 12-31), 40-42), 44) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., pod bodem 42) trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem 13), 19), 22-31), 40), 42) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 32) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 33), 34) dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a trest propadnutí věcí v citovaném rozsudku přesně označených, a bylo mu též uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické formou ústavní. Z dalších v citovaném rozsudku označených skutků byl potom obžaloby zproštěn a konečně bylo rozhodnuto též o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. Š. (spolu s dalšími obviněnými) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 10 To 241/2004 ze dne 15. 6. 2004 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celé jeho odsuzující části (i u spoluobviněných), a podle §259 odst. 3 tr. ř. v části týkající se J. Š. rozhodl tak, že jej uznal vinným v rámci citovaného rozsudku pod bodem 10-29), 37-39), 41) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., pod bodem 39) trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem 11), 17), 20-29), 37), 39) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 30) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., a pod bodem 31), 32) dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když i zde je příslušný skutkový děj popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Uložil mu také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku a uložil mu trest propadnutí věcí v citovaném rozsudku přesně označených a uložil mu i ochranné protialkoholní a protitoxikomanické léčení ve formě ústavní. Nakonec rozhodl i o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že co se týče skutku označeného pod bodem ad 39) v rozsudku odvolacího soudu, byl tento oběma soudy nesprávně posouzen, když tyto nerespektovaly zásadu zjištění skutkového stavu tak, aby nebudil pochybnosti. V této souvislosti namítl, že soudy vycházely z jeho výpovědí, které učinil v rámci přípravného řízení (ve kterých se ke spáchání označeného skutku doznal), a nevzaly v úvahu pozdější změnu jeho výpovědi, kterou odůvodnil tím, že při výslechu (prvním) byl stále pod vlivem drog a jeho výpověď se tak zakládala na „zkreslených informacích z druhé ruky a on sám o této věci nic neví ani se jí nijak neúčastnil“. Dodal, že jeho dlouhodobou závislost na drogách potvrdil i příslušný znalecký posudek. Jeho takto učiněné doznání jej bez dalšího důkazu nemohlo usvědčit ze spáchání označeného skutku a ten následně právně kvalifikovat způsobem jakým učinily soudy, když byly také odmítnuty důkazy, které na podporu svého tvrzení navrhoval. Uvedl, že si je vědom toho, že v řízení o dovolání nelze napravit případné vady skutkových zjištění, avšak postup soudu ohledně tohoto skutku považuje za takový, který je v rozporu se zásadou obsaženou v §2 odst. 5 tr. ř., když jeho důsledkem je takto nesprávná právní kvalifikace tohoto skutku vedoucí k jeho odsouzení, když podle jeho názoru měl být v tomto bodě obžaloby zproštěn především proto, že skutková podstata předmětného trestného činu nebyla naplněna po stránce subjektivní. Pokud by však jeho výpověď z přípravného řízení byla „objektivním důkazem“, i tak by jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin porušování (nesprávně uvedeno poškozování) domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím ke skutečné škodě, kterou by tímto jednáním způsobil. V těchto skutečnostech potom dovolatel spatřuje naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro uložení ochranného léčení protialkoholního a protitoxikomanického formou ústavní. To proto, že ze znaleckého posudku psychiatra plyne, že tento znalec navrhl rozšířit léčbu o protitoxikomanickou, když protialkoholní léčení dovolatele v rámci již v minulosti uloženého ochranného léčení ambulantní formou dosud trvá a nebylo zrušeno. S ohledem na další skutečnosti „obsažené ve spise“ (bez bližšího) pokládá rozhodnutí soudu o uložení ústavní formy ochranného léčení za neadekvátní a neúčelné, uložené vedle léčení ambulantního, kdy navíc vzhledem k časovému odstupu od doby, kdy byl jeho zdravotní stav posuzován označeným znalcem by potřebného účelu bylo dosaženo spíše formou ambulantní, a to i s ohledem na jeho více než roční abstinenci v důsledku svého omezení na svobodě. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v části napadené dovoláním a „dále postupoval podle §265l tr. ř. nebo §265m tr. ř.“
K podanému dovolání se písemně představitel Nejvyššího státního zastupitelství České republiky dosud nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (dovolatelem vztažený ke skutku označeným pod bodem ad 39/ napadeného rozsudku) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání soudy učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny právě v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V předmětné věci dovolatel poukázal na to, že v době, kdy se v rámci výslechů provedených v přípravném řízení k příslušnému skutku doznal, byl pod vlivem drogy a tedy nikoli „při smyslech“ a takto měly soudy na jeho výpověď nahlížet. Oba soudy však v důvodech přijatých rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč (z jakých důvodů) příslušným výpovědím dovolatele uvěřily a naopak neuvěřily změně jeho výpovědi v průběhu dalšího trestního řízení vedeného i v tomto směru proti dovolateli. Takto poukázaly na to, že dovolatel se ke spáchání předmětného skutku doznal jak při výslechu před policejním radou, tak (opakovaně) i při výslechu vedeného soudkyní při rozhodování o jeho vazbě za okolností, kdy jím sdělené údaje mu nemohly být známy bez jeho účasti na spáchání označených trestných činů, kterými byl nakonec shledán vinným a to za okolností, které nijak nenasvědčovaly tomu, že by uvedené výpovědi učinil v době, kdy byl pod vlivem drogy. Zejména i soud odvolací se také zabýval návrhem dovolatele na doplnění dokazování a v tomto směru přiléhavě vysvětlil proč navrhované důkazy jako nadbytečné neprovedl. Pokud by tedy námitky dovolatele byly pouze tohoto charakteru, nezbylo by dovolacímu soudu než je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout s tím, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., když lze mít za to, že předmětný skutkový děj byl spolehlivě zjištěn co do svého rozsahu i obsahu a z něj také soudy dovodily adekvátní právní závěr.
Dále uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněný. Soudy při úvaze o uložení ochranného léčení protialkoholního a protitoxikomanického formou ústavní vycházely správně ze znaleckého posudku podaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie v rámci kterého znalec při zkoumání osoby dovolatele dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o osobu závislou na alkoholu a psychotropních látkách (pervitinu), který si dovolatel pravidelně (nitrožilně a to i dvakrát denně) aplikoval. Přitom zákonné podmínky uložení uvedeného ochranného léčení jsou v případě dovolatele splněny (§72 odst. 2 písm. b/ tr. zák.) a takové léčení má svůj účel právě z hlediska osoby dovolatele a jeho budoucnosti. Přitom zákon nevylučuje, aby v nové trestní věci téhož obviněného bylo podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. uloženo ochranné léčení, přestože se ještě nezačalo vykonávat nebo nebylo vykonáno stejné ochranné léčení uložené v dřívější trestní věci.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka