ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.260.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 260/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2006 dovolání obviněné M. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. 11 To 259/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 62/2005, a rozhodl takto:
Dovolání M. Ž. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 6 T 62/2005, byla obviněná M. Ž. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byla podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 5. 11. 2004 v 11.00 hod. v H. K. řídila osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf, ve směru od II. silničního okruhu na T., přičemž v km 17,1 před křižovatkou ve tvaru „T“ porušila ustanovení §5 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, když nedala na řádně vyznačeném přechodu pro chodce přednost zprava přecházející chodkyni K. M., kterou pravou přední částí svého vozidla srazila, v důsledku čehož chodkyně utrpěla smrtelná zranění, kterým na místě podlehla.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2005 Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým usnesením sp. zn. 11 To 259/2005 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu ve vazbě na výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatelka se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že odvolací soud se řádně nezabýval a nevypořádal s důvody a na jejich podporu doloženými listinnými důkazy a že stejně jako soud prvního stupně se řádně nezabýval otázkou jednoty skutku – zaviněním poškozené a v té souvislosti s použitím přísnější právní kvalifikace i výší škody způsobené spáchaným trestným činem. Dovolatelka vytýká soudu nesprávné právní posouzení skutku a vyslovuje názor, že pokud by odvolací soud přihlédnul k předloženému listinnému důkazu, nemohl by dojít k závěru, že příčinou dopravní nehody bylo pouze chování obžalované a zejména jí uložené povinnosti ve smyslu ustanovení §224 odst. 1, 2 tr. zákona a že současně by soud nemohl toto jednání posoudit dle druhého odstavce §224 tr. zákona, neb toto ustanovení je co do charakteru nepoměrně přísnější a spáchaný skutek posouzený podle tohoto ustanovení vyžaduje zvýšenou nebezpečnost chování dovolatele jako řidiče.
Dovolatelka zejména připomíná konstatování znaleckého posudku (jí samou v průběhu řízení vyžádaného), dle kterého se na vzniku dopravní nehody podílel způsob chování chodkyně, která se do místa následného střetu dostala za dobu zcela srovnatelnou s dobou reakce řidičů a vytvořila tak řidičce osobního automobilu VW Golf náhlou překážku, před kterou nebyla schopna nejen zastavit, ale ani pro řadu technicky přijatelných hodnot snížit výchozí rychlost své jízdy před dosažením úrovně místa střetu. Dle názoru dovolatelky nebyla v daném případě naplněna ustanovení §3 a §5 tr. zákona. Pro úplnost i odkazuje na část rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 TZ 9/89 týkající se nevědomé nedbalosti podle §5 písm. b) tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky v souladu s ustanovením §265o tr. řádu odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí z titulu náhrady škody.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitky dovolatelky fakticky směřující proti porušení ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, resp. §254 odst. 1, která nemají hmotněprávní povahu vyžadovanou ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je jako taková pod uvedený dovolací důvod subsumovat. Dále konstatuje, že závěry o formě zavinění (§4, §5 tr. zákona) jsou sice závěry právními, které však vycházejí ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze domáhat. Dovolatelka zaměřila dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění ve formě nedbalosti. S ohledem na výše uvedené státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby bylo podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z obsahu podaného dovolání je však zcela zjevné, že veškerá argumentace obviněné obsažená v jejím mimořádném opravném prostředku směřuje k revizi učiněných skutkových zjištění. Dovolatelka sice vznáší námitku proti právnímu posouzení jejího zavinění (resp. spoluzavinění poškozené), nicméně údajně nesprávné právní posouzení této otázky staví na primárním zpochybnění skutkových zjištění soudu, nedostatečného rozsahu dokazování, resp. údajně nesprávného hodnocení důkazů, především vyžádaného znaleckého posudku. Takový obsah dovolání, kdy je sice formálně vznesena námitka proti právnímu posouzení, ale až ve vazbě na primárně zpochybněné skutkové zjištění soudu, však nelze akceptovat, neboť není v souladu nejen s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani s žádným jiným z dovolacích důvodů taxativně v trestním řádu vymezených.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jakož ani postupu při provádění či hodnocení důkazů, dovolání není možno považovat za „druhé odvolání“ a dovolací soud nemá charakter soudu třetí instance. Nejvyšší soud je skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně vázán.
Je tedy zcela zjevné, že obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší de facto námitky a argumenty, které by směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž že pod záminkou formálně uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela evidentně žádá toliko další revizi samotných skutkových zjištění soudu.
Nejvyšší soud navíc považuje za vhodné uvést, že jestliže se dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje i na část znaleckého posudku, který sama v průběhu řízení vyžádala, pak právě ta část zmíněného posudku, kterou ve svém dovolání cituje, by nemohla být posouzena v její prospěch, když je zcela evidentní, že ve prospěch řidiče motorového vozidla by mohla být argumentace znalce eventuálně posouzena při jiných skutkových okolnostech, než o které se v daném případě jedná, tzn. za situace, kdy se v daném případě jedná o porušení povinnosti řidiče dle ustanovení §5 odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu. I v této souvislosti je zjevné, že námitka dovolatelky je směřována ke zpochybnění skutkového zjištění soudu, nikoli k právnímu posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné M. Ž. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
S ohledem na výše uvedené rozhodnutí a termín rozhodování Nejvyššího soudu o tomto dovolání nebylo nutno rozhodovat o odkladu výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. března 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h