ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.288.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 288/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2006 o dovolání podaném B. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 1159/2004 ze dne 31. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 235/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 235/2004 ze dne 26. 10. 2004 byl dovolatel uznán vinným pod body ad 1), 2) citovaného rozsudku vždy trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a byl mu též uložen trest propadnutí věci v rozsudku přesně specifikované.
V předmětné věci podal B. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 1159/2004 ze dne 31. 1. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal B. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., a kterým byl nakonec nesprávně shledán vinným. V této souvislosti poukázal na nesprávné vyhodnocení obsahu znaleckých posudků vypracovaných znalkyněmi z oboru psychiatrie a psychologie stran věrohodnosti výpovědí poškozené. Lživost její výpovědi v tom, že vůči ní při souloži užil násilí, dovozuje ze vzájemných nevraživých vztahů, zejména potom z nenávisti jeho manželky B. K., kterou opustil a která se mu snaží mstít. V této souvislosti poukázal i na specifičnost romského prostředí a vzájemných i rodinných vztahů. Má za to, že z obsahu podaných znaleckých posudků nebyla jednoznačně konstatována věrohodnost výpovědí poškozené, kdy některé závěry posudků odvolací soud ignoroval. Při nejednoznačných závěrech těchto posudků měl soud respektovat zásadu in dubio pro reo a z ní také při svém rozhodování vycházet. Poukázal dále na to, že se k opakované souloži s poškozenou doznal, avšak znovu s tím, že k nim došlo i ze strany poškozené dobrovolně, když nijak nebylo prokázáno, že by vůči poškozené v tomto směru užil násilí či jeho pohrůžku. Ke skutku popsanému pod bodem ad 2) ve výroku soudu prvního stupně potom namítl, že tato skutková věta neobsahuje popis násilí, kterého se měl dopustit vůči poškozené a předmětný skutek tak neobsahuje popis objektivní stránky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a také citovaný rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí obsahově na zrušená rozhodnutí navazující.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v posuzované věci je na místě plně souhlasit se závěry odvolacího soudu, který se zabýval totožnou argumentací dovolatele v rámci jím podaného odvolání a především ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie zjistil věrohodnost ve věci učiněných výpovědí poškozenou a její matkou. Obecně potom učiněná skutková zjištění v předmětné věci nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci zejména i odvolací soud poukázal na jednotlivé závěry uvedených znaleckých posudků a podrobně také vysvětlil, co jej vedlo k tomu, že uvěřil výpovědím poškozené a její matky, zabýval se i charakterem užitého násilí a samotnou osobou dovolatele. Přiléhavě tak vysvětlil, z jakých důkazů ve věci provedených vycházel, se zdůrazněním podstatných skutečností plynoucích i právě ze znaleckých posudků, kdy zejména sled událostí lze i podle znalkyň považovat za popis skutečně prožitého a diskutabilní je pouze míra užitého násilí. Nelze tedy přisvědčit námitce dovolatele v tom, že by soudy k závěrům plynoucím ze znaleckých posudků přistoupily nedůsledně, případně je ignorovaly nebo je zkreslily. Pokud by argumentace dovolatele spočívala pouze ve výhradách k věrohodnosti výpovědi poškozené či její matky, musel by dovolací soud za této situace podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Protože však dovolatel u skutku označeného pod bodem 2) citovaného rozsudku soudu prvního stupně namítl, že popis skutku ve výrokové větě tohoto rozsudku neobsahuje vyjádření objektivní stránky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl shledán vinným, zabýval se dovolací soud i touto námitkou. To s tím, že ta byla uplatněna právně relevantně, je však zjevně neopodstatněná. To proto, že ve skutkové větě citovaného rozsudku je výslovně uvedeno, že v kritické chvíli poškozené zakryl ústa a nakonec přes její aktivní odpor na ní vykonal soulož. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se také podává, že poškozená v rozhodné době dovolatele od sebe odháněla, ten si na ní lehl plnou vahou, přičemž poškozená kopala nohama. I přes takto zjevný odpor na ni vykonal soulož. V těchto souvislostech pak tvrzení dovolatele spočívající v tom, že ze skutkové věty ani z odůvodnění rozhodnutí soudů nelze usoudit na jeho násilné jednání, neobstojí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání v souhrnu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka