ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.305.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 305/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2006 o dovolání podaném O. G., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 367/2005 ze dne 4. 10. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 157/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 157/2004 ze dne 18. 8. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem I. citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod bodem II. citovaného rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal O. G. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 367/2005 ze dne 4. 10. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal O. G. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy přijatá rozhodnutí v jeho věci spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku z hlediska tzv. speciální dlouhotrvající recidivy, což bylo hlavním kriteriem pro soud prvního stupně při úvaze o druhu a výměře trestu. Poukázal přitom na to, že tento termín trestní řád nezná a soudy se tak na něj nemohou odvolávat případně jej aplikovat. Trest mu byl takto uložen s odkazem na to, že v jeho případě jde o trvalou a dlouhodobou recidivu, aniž by tento termín soud prvního stupně nějak ve vztahu k osobě dovolatele charakterizoval. Na základě těchto obecných úvah je tak uložený trest v rozporu s jeho výchovným účelem. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení soudu odvolacího, stejně tak i jemu předcházející rozsudek a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v dané věci je třeba plně souhlasit se závěry soudů obou stupňů, které při úvaze o uložení trestu správně dospěly k závěru, že s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti obviněným v předchozí době bylo na místě z hlediska ustanovení §34 písm. l) tr. ř. přihlédnout k jeho předchozím jedenácti odsouzením. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud dovolatel vznesl námitku, že soudy nesprávně hmotně právně kvalifikovaly jeho jednání jako jednání speciálně dlouhotrvající recidivy a tuto skutečnost promítly do uložení trestu, jde o námitku právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti je na místě uvést, že termín speciálně dlouhotrvající recidivy soudy v důvodech svých rozhodnutí uvedly ve spojitosti s předchozí trestnou činností dovolatele, kdy je nepochybné, že ten byl v minulosti mnohokráte soudně trestán, a to i pro majetkovou trestnou činnost, naposledy v roce 2003 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody. Z důvodů obsažených v citovaných rozhodnutí soudů potom plyne, že k uvedeným skutečnostem soudy správně přihlížely při úvaze o uložení trestu a to z hlediska přitěžujících okolností ve smyslu ustanovení §34 písm. l) tr. zák., podle kterého se při výměře trestu, jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel byl již pro trestný čin odsouzen. V tomto smyslu soudy respektovaly obsah ustanovení §34 písm. l) tr. zák. v celém jeho rozsahu s poukazem na to, že dovolatel byl právě v minulosti mnohokráte soudně trestán a to i pro trestné činy obdobného charakteru, pro který byl v předmětné věci také uznán vinným. Nelze tedy akceptovat námitku dovolatele v tom, že soudy samy o sobě vytvořily trestnímu zákonu neznámý (nový) termín, nýbrž namítaného slovního spojení užily právě ve snaze vyjádřit bohatou kriminální minulost dovolatele s oním poukazem na jeho četná a konkrétní odsouzení v minulosti, ke které jistě oprávněně, jako k přitěžující okolnosti z hlediska ustanovení §34 písm. l) tr. zák. také přihlédly. Takto zároveň vyjádřily stupeň nebezpečnosti činu spáchaného dovolatelem pro společnost i v rámci tzv. materiálního znaku trestného činu z hlediska ustanovení §3 odst. 4 tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka