ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.341.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 341/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 o dovolání podaném obviněným M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 6 To 358/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 144/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 19 T 144/2004, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 13. 4. 2004 v areálu P. l. v O. prodal O. F. za 800,- Kč dávku pervitinu v množství 0,362 g obsahujícího 0,3298 g metamfetaminu, jež je v příloze č. 5 zákona číslo 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů zařazen jako psychotropní látka dle seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách“. Podle §187 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, jehož výkon mu soud podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Výrokem podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věci – plastového sáčku s obsahem 0,336 g bílého prášku uloženého v r. s. P. Č.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 6 To 358/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 9. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, jímž tato rozhodnutí napadl „v celém rozsahu“. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel soudu prvního stupně vytkl, že konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoli se před jednáním telefonicky omluvil a soudu sdělil, že se opozdí vzhledem k technické závadě na vozidle. Tuto skutečnost potvrdil u odvolacího soudu i jeho otec. Rozpory mezi otcovou a svou výpovědí vysvětlil dovolatel časovým odstupem a tím, že sám vozidlo neřídil a před hlavním líčením byl nervózní, takže si mohl trasu splést. Důvod nepřítomnosti dovolatele u hlavního líčení mohla podle něj objasnit i jeho družka, kterou však odvolací soud nevyslechl. Další pochybení odvolacího soudu spatřoval dovolatel v tom, že mu neumožnil ve veřejném zasedání konaném o odvolání k věci vypovídat, přestože jako obviněný toto právo měl. Právo bránit se obžalobě mu proto odvolacím soudem nemělo být upřeno, obzvlášť za situace, kdy soud prvního stupně jednal v dané věci v jeho nepřítomnosti. Podle dovolatele tak v důsledku vadného postupu soudů obou stupňů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Další pochybení odvolacího soudu spatřoval dovolatel v tom, že měl nesprávně vyhodnotit jeho odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 T 42/2005, ze dne 31. 3. 2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 347/2005, ze dne 20. 6. 2005, kdy byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 212/2004, ze dne 28. 2. 2005. Podle názoru dovolatele nebylo vzato v úvahu, že v nyní projednávaném případě mu byl kladen za vinu skutek ze dne 13. 4. 2004, který časově předchází jak rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 T 42/2005, tak i rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 6 T 212/2004. V době rozhodování odvolacího soudu již byly tyto rozsudky v právní moci a bylo tudíž na místě uložit souhrnný trest, popřípadě společný trest, když skutek z rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 T 42/2005, a nyní projednávaný skutek by bylo možno posoudit jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Jelikož odvolací soud nemohl porušit zásadu dvojinstančnosti řízení ani zásadu zákazu reformace in peius, měl podle dovolatele zrušit rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu pak věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí. Pokud odvolací soud naznačeným způsobem nepostupoval je podle dovolatele zřejmé, že ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů rozhodl vadně. S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i napadený rozsudek Okresního soudu v Opavě a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze spojit s námitkou existence vad předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud dovolatel namítá, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. a odvolací soud předmětnou otázku aplikace ustanovení hmotného práva nesprávně posoudil. Dovolatel zde poukázal na to, že odsuzující rozsudek za inkriminovaný čin spáchaný 13. 12. 2004 byl vyhlášen dne 1. 11. 2004, tedy před vyhlášením odsuzujících rozsudků Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 9 T 42/2005, a ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 6 T 212/2004. Podle státní zástupkyně si však zároveň neuvědomil, že z hlediska použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. je rozhodující vždy prvý odsuzující rozsudek bez ohledu na to, byl-li později v řádném nebo mimořádném opravném řízení zrušen, pokud toto opravné řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele. Státní zástupkyně dále poukázala na to, že část námitek dovolatele, týkajících se konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, by mohla naplňovat dovolací důvod pole §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Ten však dovolatel jednak neuplatnil a jednak je podle státní zástupkyně zjevné, že dovolatelem použitá argumentace je z hlediska podmínek konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti podle §202 odst. 2 tr. ř. irelevantní. Bylo totiž zjištěno, že obviněný (dovolatel) byl o konání hlavního líčení řádně a včas vyrozuměn a svou nepřítomnost před jednáním, popř. v jeho průběhu nijak neomluvil. V dovolání konečně ani neuvedl, které konkrétní ustanovení trestního řádu považuje v daném případě ze strany soudu za porušené.
Své vyjádření státní zástupkyně shrnula tak, že rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí dovolatelem vytýkanými vadami a navrhla, aby dovolací soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než které je specifikováno v §265r odst. 1 písm. a/ nebo b/ tr. ř.
Obviněný M. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další skutečnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za právně relevantní pouze ty námitky dovolatele, že v předmětné věci byly splněny podmínky předpokládané ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu. Pokud jde o opodstatněnost uvedených námitek, považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat především na to, že uložení souhrnného trestu přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to za předpokladu, že pachatel byl za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li zároveň k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. zásadně rozumí prvý odsuzující rozsudek o jiném trestném činu. V posuzovaném případě se dovolatel dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. dne 13. 4. 2004 a dne 1. 11. 2004 vyhlásil Okresní soud v Opavě ve věci vedené pod sp. zn. 19 T 144/2004 ohledně tohoto činu (skutku) odsuzující rozsudek. Dovolatelem zmiňované rozsudky Okresního soudu v Karviné měly být ovšem vyhlášeny až pod tomto datu (28. 2. 2005 a 31. 3. 2005), což znamená, že uložení souhrnného trestu výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě (ani rozhodnutím odvolacího soudu) nebylo možné. Vztah souhrnnosti (tj. vícečinného souběhu) podle §35 odst. 2 tr. zák. namítaný dovolatelem by eventuálně bylo možno řešit v řízení před Okresnímu soudem v Karviné, a to tehdy, že by některý z trestných činů, o kterých následně tento soud rozhodoval, byl spáchán před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Opavě, tzn. před 1. 11. 2004, anebo vzhledem k ustanovení §37a tr. zák. o společném trestu též po jeho vyhlášení, jestliže by se jednalo o pokračování v trestném činu. Je však nutno zdůraznit, že jde toliko o hypotetické úvahy, které Nejvyšší soud v rámci posuzované problematiky uvádí jen pro úplnost, neboť dovolání obviněného proti žádnému z rozsudků Okresního soudu v Karviné nesměřuje a Nejvyšší soud tato rozhodnutí nemohl nijak přezkoumávat.
Pokud jde o další část podaného dovolání, v níž dovolatel soudu prvního stupně vytkl, že neměl konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti a odvolacímu soudu pak to, že uvedené pochybení nenapravil, je třeba přisvědčit státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství, že uvedené námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. V úvahu by přicházel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jež je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Dovolatel však tento dovolací důvod nepoužil a v dovolání ani neuvedl, která ustanovení měla být porušena. Své námitky zaměřil výlučně vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu týkajících se důvodů, jež mu údajně bránily zúčastnit se hlavního líčení u soudu prvního stupně. Z napadeného usnesení odvolacího soudu vyplývá (str. 2), že se s výše naznačenými otázkami vypořádal, když předtím sám doplnil dokazování k obviněným (dovolatelem) tvrzeným důvodům jeho neúčasti u hlavního líčení. Současně ve svém rozhodnutí stručně vyložil, jak hodnotil výpovědi obviněného (dovolatele) a jeho otce (srov. §2 odst. 6 tr. ř.) a proč dospěl k závěru, že nebyly shledány takové okolnosti, jež by bránily konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. To ostatně ve svém rozhodnutí obdobně učinil též soud prvního stupně (str. 2). Námitka dovolatele, že neměl možnost se ve veřejném zasedání před odvolacím soudem vyjádřit k obžalobě, nespadá pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto jen na okraj poznamenává, že dovolatel ve veřejném zasedání vyslechnut byl, byť k jiným otázkám, přičemž k dotazu soudu nad projednávaný rámec výslovně uvedl, že nechce nic dalšího dodat (str. 6 protokolu o veřejném zasedání).
Za konstatovaného stavu věci proto Nejvyšší soud neshledal podané dovolání jakkoliv opodstatněným, a to ani ve vztahu k relevantně uplatněným námitkám.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona pak bylo rozhodnuto, že se dovolání obviněného M. S. odmítá, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler