ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.367.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 367/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 o dovolání obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 14 To 162/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 52/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 2 T 52/2005, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku. Podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon jej soud podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 14 To 162/2005, jímž rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám znovu ve věci rozhodl, že se obviněný uznává vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., které spáchal skutkem spočívajícím v tom, že „v obci S., okr. S., dne 16. 9. 2004 v domě, kde bydlí jeho otec J. Š., kam měl volný přístup, se neoprávněně a bez vědomí J. Š. zmocnil jeho lovecké dvouhlavňové brokové zbraně zn. ČZ ráže 16/16, která je na jmenovaného evidována na základě platného zbrojního průkazu, a to přesto, že bylo pravomocně rozhodnuto o zajištění jeho zbrojního průkazu a poté s touto zbraní odjel do obce Č. H., okr. Ú. n. O., kde v noční době z 16. 9. 2004 na 17. 9. 2004 použil loveckou zbraň na soukromé farmě majitele L. J., kde podáváním přineseného krmiva přivolal zvěř, a pak zastřelil 2 ks chovaných dančích samců, kterým na místě oddělil hlavy s parožím, paroží odcizil a těla daňků ponechal na místě a dále zastřelil 1 ks dančího mláděte, které odcizil a odvezl osobním vozidlem zn. Peugeot 205, maso použil pro svoji potřebu a tímto jednáním způsobil L. J. na odcizených věcech škodu ve výši 28.145,- Kč a poškozením (zastřelením dvou dančích samců ponechaných na místě) škodu ve výši 48.897,50 Kč, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl dne 28.6.2004 rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č. j. 1 T 163/2003-98 odsouzen pro tr. činy pytláctví podle §178a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem do 22. 4. 2007 a zákazu činnosti výkonu myslivosti na dobu 3 roků.“ Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dohledem. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24. 8. 2005 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. V uvedené souvislosti vyslovil přesvědčení, že ve vztahu k tomuto trestu dospěly soudy obou stupňů k nesprávným závěrům, neboť dostatečně nevzaly v úvahu, že se k činu doznal a rovněž uvedl důvody, které byly příčinou jeho jednání a jež – vyjma neoprávněného použití zbraně – považoval za určitým způsobem povolené. Bylo totiž nutno vzít v úvahu, že mezi ním a svědkem J. zůstaly i nadále dobré vztahy a že inkriminované jednání de facto představovalo vyrovnání vzájemných závazků bez toho, aby došlo k „praktickému předání peněz“. Od výše uvedeného je podle dovolatele nutno posuzovat jeho vědomí o dovolenosti činu z hlediska zavinění. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že přiměřenost důvodů, ze kterých spoléhal na to, že neohrozí chráněný zájem, je třeba posuzovat podle situace, jak se mu jevila v době činu, nikoliv podle toho, co nastalo později. Na tomto základě dovolatel dospěl k závěru, že „míra zavinění z hlediska vůle by měla být i určujícím při stanovení výše trestu“. Způsobený následek nebyl podle dovolatele v žádném případě jeho přímým cílem ani nevyhnutelným prostředkem. Podle něj byla celá záležitost posuzována v rovině trestního práva pouze s ohledem na to, že svůj záměr včas nesdělil poškozenému J. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem má dovolatel za to, že v posuzované věci existují důvody pro to, aby mu byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu podle §58 odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby byl „rozsudek Krajského soudu v Pardubicích čj. 14 To 162/20041 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí čj. 2 T 52/2005 zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení“.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že argumenty uplatněné v dovolání, pokud se jimi dovolatel domáhá uložení podmíněného trestu, jsou z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu irelevantní. Státní zástupce zdůraznil, že výrok o trestu (jeho druh, výměru, resp. též způsob výkonu) lze napadat pouze speciálním dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil, když navíc tento dovolací důvod pro daný případ ani důvodně uplatněn být nemohl. Podle státního zástupce mohl být použitý dovolací důvod naplněn námitkou nedostatku subjektivní stránky trestného činu, jež je v dovolání – byť poněkud nejasně a zmateně – zmiňována. V tomto směru však podle státního zástupce dovolání nelze přisvědčit z důvodů, které dostatečně srozumitelně vyložil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, v jehož rámci se obdobnou námitkou zabýval na podkladě podaného řádného opravného prostředku (odvolání). Nepovolené usmrcení lesní zvěře chované v uzavřeném prostoru, jehož se dovolatel dopustil v noční době a v podstatě pytláckým způsobem, nelze v žádném případě považovat za vyrovnání imaginárních vzájemných závazků mezi dovolatelem a majitelem zvěře. Jestliže si dovolatel počínal tak, jak soud zjistil v napadeném rozsudku, je podle státního zástupce zřejmé, že jednal v přímém úmyslu a zpochybňování subjektivní stránky předmětné trestné činnosti je tudíž zjevně neopodstatněné. Státní zástupce konstatoval, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Z těchto důvodů pak navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyslovil státní zástupce ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí (rozsudek) soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Obviněný J. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.). K otázce zda podané dovolání zároveň splňuje povinné obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. učinil Nejvyšší soud následující závěry:
Podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř.
V posuzovaném případě bylo dovolání obviněného J. Š. se spisem předloženo Nejvyššímu soudu poprvé 11. 1. 2006. Podle zjištění Nejvyššího soudu dovolatel v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání neuvedl, které výroky rozsudku odvolacího soudu s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vlastně napadá, když předmětný rozsudek obsahuje výrok o vině třemi trestnými činy (krádeže podle §247 odst. 1 písm. e/, odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.) a výrok o trestu. Z odůvodnění podaného dovolání lze toliko za použití ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. dovodit, že dovolatel napadá výrok o trestu a neurčitě též výrok o vině. Ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. o povinných náležitostech dovolání je zde ovšem (v procesním smyslu) speciálním ustanovením vůči ustanovení §59 odst. 1 tr. ř., neboť přesné označení napadených výroků zásadně vymezuje rozsah budoucího dovolacího přezkumu (srov. §265i odst. 3 tr. ř.). Za výše konstatovaného stavu věci bylo proto povinností předsedy senátu soudu prvního stupně postupovat v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř. a vyzvat dovolatele, aby ve lhůtě dvou týdnů doplnil náležitosti obsahu dovolání a upozornit jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Poněvadž v posuzovaném případě tento postup dodržen nebyl, vrátil Nejvyšší soud dovolání obviněného, včetně spisu bez meritorního rozhodnutí, zpět soudu prvního stupně (přípisem pod sp. zn. 3 Tdo 43/2006 ze dne 27. 1. 2006) s tím, že řízení před soudem prvního stupně, jehož konání předchází předložení věci Nejvyššímu soudu, bude zapotřebí shora naznačeným způsobem doplnit.
Dovolání obviněného bylo Nejvyššímu soudu opětovně předloženo dne 23. 3. 2006. Z procesního spisu je přitom zřejmé, že soud prvního stupně v souladu s pokyny dovolacího soudu řízení konané podle §265h tr. ř. řádně doplnil. Výzva ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. k odstranění vad dovolání byla doručena dovolateli i jeho obhájci (č. l. 195, 196 spisu), přičemž v jejím rámci byli výslovně upozorněni, že nedojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění vad specifikovaných předsedou senátu, bude dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto. Po marném uplynutí dvoutýdenní lhůty, kdy obviněný J. Š. zastoupený obhájcem JUDr. V. U. na výzvu předsedy senátu nereagoval, byl spis předložen Nejvyšší soudu, aby o dovolání obviněného rozhodl (§265c tr. ř.)
Ve shora uvedených souvislostech považuje Nejvyšší soud za nezbytné poznamenat, že zákonodárce si byl nepochybně vědom zvýšených nároků, jež na dovolatele klade obsah a poměrně úzké vymezení jednotlivých dovolacích důvodů. Proto je v §265d odst. 2 tr. ř. stanoveno, že dovolání může být podáno zásadně jen prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku kladoucího zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti limitující mimo jiné přezkumnou činnost Nejvyššího soudu (tzv. omezený revizní princip). Obhájce jako osoba znalá práva (resp. jako osoba, u níž se znalost práva předpokládá) by měl zaručovat, aby právní složitost spojená s podáním dovolání nebyla na újmu možnosti využití tohoto mimořádného opravného prostředku obviněným, který zpravidla potřebné právní znalosti nemá. V posuzovaném případě dovolatele J. Š. byla podmínka uvedená v §265d odst. 2 tr. ř. splněna. Přes tuto skutečnost podané dovolání postrádalo obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., ačkoliv napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje příslušné poučení (§125 odst. 3 tr. ř.) a soud prvního stupně dovolatele v rámci výzvy k odstranění obsahových vad dovolání (§265h odst. 1 tr. ř.) zároveň výslovně upozornil na obligatorní postup podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (tj. odmítnutí dovolání), nebudou-li náležitosti dovolání ve stanovené lhůtě doplněny. Tato výzva byla přitom doručena dovolateli i jeho obhájci.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Poněvadž v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. Š. postrádá povinné náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., rozhodl o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Toto své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler