ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.453.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 453/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 dovolání obviněného J. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 119/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 103/97, a rozhodl takto:
Dovolání J. C. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 3 T 103/97, byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona. Za tento trestný čin a za trestný čin dle §247 odst. 3 tr. zákona, kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 5. 2001, č. j. 2 T 49/2000-265, za použití §35 odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 46 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks nástrčkového klíče s kovovým okem – rukojetí a 5 ks nástrčných křížových šroubováků žluté barvy. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 roků.
Současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců a výrok o propadnutí věci z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 5. 2001, č. j. 2 T 49/2000-265, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 6 To 358/2001 a zrušena též všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené V. K., na způsobené škodě částku 22.295,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění Okresního soudu v Prostějově, že obviněný dne 19. 12. 1993 kolem 16.00 hod. na silnici druhé třídy mezi obcemi P. a K. n. H. na přímém úseku silnice za pravotočivou zatáčkou ve směru od K. n. H. jako řidič osobního vozidla zn. AUDI 100 V8, nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem, kterými byl průjezd pravotočivou zatáčkou, jakož i jízdní vlastnosti vozidla a přítomnost vozidla jedoucího v protisměru a způsobil tak v levém jízdním pruhu střet s protijedoucím vozidlem, přičemž při této dopravné nehodě došlo k usmrcení jeho spolujezdce K. K., a ke způsobení těžkého zranění řidiče protijedoucího vozidla zn. VW Golf, S. K., který utrpěl zlomeninu stehna, vykloubení pravé kyčle, zlomeninu dolní čelisti, otřes mozku třetího stupně, roztržení sleziny a další krvácející oděrky a tržné rány s těžkým traumatickým šokem, přičemž byl citelně omezen ve svých obvyklých životních funkcích nejméně do 15. 7. 1994 a v důsledku utrpěných zranění pak v plném invalidním důchodu od 20. 9. 1994.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2004 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 119/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Z údajů uvedených v trestním spise vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno obhájci obviněného dne 1. 10. 2004, obviněnému pak 11. 10. 2004. Dne 13. 12. 2004 bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, učiněné prostřednictvím obhájce obviněného. V tomto dovolání je pouze uvedeno, že jde o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, že se obviněný domáhá přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadeného výroku odvolacího soudu, jakož i přezkoumání zákonnosti řízení, které napadené části rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo, a zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel sděluje, že rozsah a důvody dovolání obviněný rozvine dodatečně, ve lhůtě stanovené podle ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu. Výzva předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu k doplnění chybějících zákonných náležitostí dovolání byla obhájci obviněného doručena až dne 10. 2. 2005. Dne 24. 2 2005 faxem a poté dne 27. 2. 2005 v písemné podobě bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno doplnění podaného dovolání. V tomto doplnění dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vztahu k ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. řádu, popř. též podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu.
Dovolatel namítá, že nalézací soud nepostupoval podle ustanovení §264 odst. 1 a §219 odst. 3 tr. řádu, nevypořádal se s námitkami obsaženými v odvolání ze dne 13. 6. 2002, a to přesto, že mu to bylo odvolacím soudem původně v jeho dřívějším rozhodnutí(ze dne 15. 10. 2002) uloženo, zejména pak s námitkami vztahujícími se ke znaleckým úkonům. Dále dovolatel konstatuje, že žádný ze svědků, na jejichž výpovědi odkázal již nalézací soud, ho ze spáchání trestného činu přímo neusvědčuje. Dovolatel uvádí, že na procesní vady poukazoval již ve svém odvolání ze dne 18. 6. 2002, na jeho námitky však odvolací soud náležitě nereagoval. Soud se podrobně nezabýval postupy řízení souvisejícími s vypracováním znaleckého posudku z oboru dopravy, splněním podmínek vstupu znalce do jiných prostor a na pozemek při technických prohlídkách apod., přestože šlo o vady obviněným ve vztahu k jím napadaným výrokům rozhodnutí nalézacího soudu vytýkané. Obviněný má za to, že odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost týkající se správnosti postupu předešlého řízení, jak je mu uloženo ustanovením §254 odst. 1 tr. řádu, a tudíž nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro jeho rozhodnutí.
Dále dovolatel vznáší námitku proti nepřiměřené délce řízení, a to s odkazem na čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a také z pohledu judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Dovolatel rovněž vznáší námitku, že v řízení před odvolacím soudem byl odňat svému zákonnému soudci. Upozorňuje na to, že k veřejnému zasedání odvolacího soudu na den 15. 6. 2004 byl předvolán předsedou senátu 5 To JUDr. A. F., dotyčný senát 5 To však zasedal ve složení JUDr. K., JUDr. H. a Mgr. H., přičemž v předchozím řízení je rozhodnutí senátu 5 To podepsáno JUDr. K.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V prvé řadě označuje za zjevné obcházení zákona skutečnost, že obviněný podal ve své trestní věci tzv. „bianco“ dovolání s tím, že jeho obsah doplní až ve lhůtě podle §265h odst. 1 tr. řádu, přičemž dovolání doplnil až dávno po uplynutí lhůty podle §265e odst. 1 tr. řádu. Vzhledem k existenci názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 134/03 státní zástupce však vychází z toho, že doplnění dovolání bylo provedeno relevantně a splňuje tedy náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu.
Pokud jde o samotný obsah dovolání, vyslovuje státní zástupce názor, že dovolání je podáno z jiných než zákonem taxativně vymezených důvodů. Dovolání totiž neobsahuje žádnou námitku, kterou by dovolatel namítal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona nebo nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Dovolací námitky směřují výlučně do oblasti předpisů práva procesního, svým obsahem však neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
Dle názoru státního zástupce není obsahem dovolání naplněn ani dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného podle §256 tr. řádu po meritorním přezkoumání prvostupňového rozhodnutí, přičemž námitky obviněného proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu nelze pod zmíněný dovolací důvod podřadit.
Státní zástupce je názoru, že obsah podaného dovolání není v souladu ani s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť ten je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Dle názoru státního zástupce v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze relevantně vznášet námitky proti tomu, kteří konkrétní soudci zasedali v senátě odvolacího soudu, který jinak svým složením nepochybně odpovídal ustanovení §31 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Jelikož obsah dovolání neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu. V této věci dospěl Nejvyšší soud k názoru, že podané „bianco“ dovolání tyto náležitosti nesplňuje, čehož si je dovolatel evidentně vědom, když tvrdí, že obsah dovolání doplní až ve lhůtě podle §265h odst. 1 tr. řádu. Přestože ustanovení §265f odst. 2 tr. řádu zcela jednoznačně stanoví, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, bylo toto dovolatelem učiněno s výrazným překročením této lhůty. Nejvyšší soud je však i v takovém případě nucen respektovat právní názor Ústavního soudu vyjádřený v rozhodnutí IV. ÚS 134/03, dle kterého „Doplnil-li obhájce ve lhůtě předsedou senátu soudu prvého stupně stanovené dle §265h odst. 1 trestního řádu dovolání o rozsah i důvody, postupoval soud prvého stupně i obhájce v souladu s kogentními ustanoveními trestního řádu. Dovolací soud v takovém případě nemůže aplikovat ustanovení §265f odst. 2 trestního řádu“. Nejvyšší soud z výše uvedeného důvodu proto při posouzení, zda podané dovolání obsahuje zákonné náležitosti, ustanovení §265f odst. 2 tr. řádu v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Ústavního soudu „nepoužil“ a konstatoval, že dovolání, jehož zákonné náležitosti byly doplněny až po výrazném překročení lhůty k podání dovolání, tyto náležitosti přesto splňuje.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu (stejně jako v rámci kteréhokoli jiného ze zákonných dovolacích důvodů) se tedy nelze domáhat revize skutkových zjištění soudu, jakož i postupu, kterým soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl; nelze se tedy cestou dovolání domáhat nápravy údajných vad v rozsahu provedeného dokazování, jakož i hodnocení skutkových okolností vypovídajících o skutkových okolnostech.
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel s odkazem na ryze formálně uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznáší námitky procesního charakteru, který se se zákonnými dovolacími důvody neslučuje, neboť údajné nesprávné právní posouzení skutku staví na zpochybnění skutkových zjištění, procesní validity některých důkazů (znaleckého posudku z oboru dopravy), popřípadě vznáší další procesní námitky vůči postupu soudu. Domáhá se tedy primárně revize skutkových zjištění a nikoli změny právního posouzení.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není k přezkoumávání skutkových zjištění určeno, nemá povahu „druhého odvolání“ a dovolací soud není soudem „třetí instance“, naopak je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán. Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toto dovolání neodpovídá.
Rovněž pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, musí Nejvyšší soud konstatovat, že ani tomuto důvodu podané dovolání neodpovídá. Uvedený dovolací důvod je totiž dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Žádné z okolností takto vyjmenovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu však v daném případě jednak nenastaly, jednak je ani dovolatel nenamítá, povaha jeho námitek obsahu tohoto dovolacího důvodu nekoresponduje.
Nejvyšší soud rovněž shledal nesoulad mezi obsahem dovolání a deklarovaným dovolacím důvodem dle §265l tr. řádu. Dovolatel sám ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že tento dovolací důvod uplatňuje „ve vztahu k ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. řádu, popř. též podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu“. Jak bylo výše uvedeno, pokud jde o vazbu na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu, obsah dovolání těmto ustanovením neodpovídá. Pokud pak jde o vazbu na ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. řádu, pak námitky proti kvalitě přezkumné činnosti soudu s odkazem na zmíněná ustanovení tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v rámci tohoto dovolacího důvodu s poukazem, že nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, je relevantní toliko v případech, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu, popřípadě když bylo odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, nebo jestliže v řízení předcházející napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu (k posouzení této otázky však viz výše).
V posuzovaném případě je zřejmé, že se nejednalo o žádný z případů, který je sledován dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Pokud jde o námitku údajné nepřiměřenosti délky trvání trestního řízení, obsahuje sice podané dovolání odkaz na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod a v obecné podobě judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, nicméně neuvádí, v rámci kterého ze zákonných dovolacích důvodů takovou námitku vznáší.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. C. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h