ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.606.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 606/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2006 dovolání obviněného Ing. M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 374/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu Brno pod sp. zn. 11 T 233/2004, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. M. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Mětského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 11 T 233/2004, byl obviněný Ing. M. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §250 odst. 1 za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 a §54 odst. 1 tr. zákona odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 5.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 týdnů.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 8. 10. 2002 na poště B. za použití platební karty vybral ze svého postžirového účtu, vedeného u Č., a. s., částku ve výši 15.000,- Kč, ačkoliv věděl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků, neboť zůstatek finančních prostředků na účtu v době výběru činil 836,76 Kč, a zároveň věděl, že s finančními prostředky na účtu může disponovat pouze do výše minimálního zůstatku 200,- Kč a debetní přečerpání účtu není povoleno, kdy seznámení se s těmito podmínkami stvrdil svým podpisem při založení postžirového účtu, na výzvy banky k zaplacení nereagoval, a tímto svým jednáním způsobil poškozené Č. o. b., a. s., škodu ve výši 14.163,24 Kč, kterou následně zaplatil až ke dni 26. 5. 2004.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 374/2005 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §264e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu s tím, že se odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že soudům obou stupňů se nepodařilo prokázat, že jednal v přímém úmyslu. Tento závěr soudu zpochybňuje svým tvrzením, že není pravdou, že věděl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků. Tento argument dokládá detailnějšími skutkovými údaji obsaženými již v jeho předchozí obhajobě.
Dále dovolatel tvrdí, že kromě neprokázané subjektivní stránky trestného činu nebyl naplněn ani znak skutkové podstaty vzniku škody, neboť bance splatil celou výši dluhu, včetně příslušenství ve výši 14 % sankčního úroku z prodlení za celé období splácení, a bance tedy nejen že nevznikla řádná škoda, ale finanční prostředky dokonce zhodnotila nad obecnou míru zisku z bankovních investic.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby buď věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
K podanému dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje názor, že podanému dovolacímu důvodu neodpovídá ta část dovolání, ve které obviněný zpochybňuje závěry soudu ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť tento závěr obviněný staví na zpochybnění skutkových zjištění soudu. V souladu s použitým zákonným dovolacím důvodem tedy státní zástupkyně shledává pouze tu část dovolání, kde obviněný namítá nesprávné právní posouzení v otázce naplnění znaku skutkové podstaty vzniku škody. Tuto část dovolání však státní zástupkyně označuje za zjevně neopodstatněnou, neboť má za to, že pro posouzení otázky vzniku škody soud správně vycházel z okamžiku spáchání činu, tedy neoprávněného výběru hotovosti, přičemž dodatečné splacení dluhu není z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty již relevantní a hraje roli toliko jako otázka náhrady škody.
S ohledem na výše uvedené závěry státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem není v souladu ta část podaného dovolání, v níž dovolatel napadá skutková zjištění soudu rozhodná pro posouzení subjektivní stránky jeho jednání. Námitky proti posouzení této věci dovolatel staví ryze na zpochybnění skutkových zjištění soudů, tedy rozsahu a způsobu dokazování a hodnocení důkazů. Takový obsah dovolání a takový charakter námitek dovolatele však není v souladu nejen s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k revizi učiněných skutkových zjištění, kterými je naopak dovolací soud vázán. Pokud by se tedy dovolání Ing. M. V. svým obsahem omezovalo pouze na zmíněné námitky, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v souladu se zákonným dovolacím důvodem a tedy přezkoumatelná je ta část podaného dovolání, kde obviněný vznáší námitku proti právnímu posouzení otázky vzniku způsobené škody jako naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona. V této otázce dospěl Nejvyšší soud k přesvědčení, že zmíněná námitka je zjevně neopodstatněná. Z dikce i smyslu §250 tr. zákona je totiž zřejmé, že prvek obohacení, resp. vzniku škody, je nutno posuzovat vždy z hlediska okamžiku spáchání činu, přičemž z hlediska naplnění tohoto znaku skutkové podstaty pak již není relevantní, zda škoda, způsobená při spáchání činu, byla později zcela nebo zčásti pachatelem uhrazena. V tomto ohledu je nutno přisvědčit výše uvedenému názoru státní zástupkyně, že chování pachatele po spáchání trestného činu může hrát roli toliko v úvahách o náhradě škody, popřípadě i v úvaze o trestu, nikoli však v právním posouzení jeho jednání z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byl odsouzen.
V projednávaném případě je zcela zjevné, že námitka dovolatele nemůže obstát, neboť skutková zjištění soudu byla i z hlediska okamžiku vzniku škody jako znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §250 tr. zákona posouzena zcela správně.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které formálně odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. M. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h