ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.687.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 687/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2006 o dovoláních podaných obviněnými M. M. a H. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 117/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ze změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 5 T 117/2004, byli M. M. a H. T. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č. - B., o. H. K., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71,111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1,920 gramů čisté psychoaktivní látky THC, přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“ Za tento trestný čin byl obviněný M. M. podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Obviněná H. T. byla podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle „§55a odst. 1 písm. a), b) tr. zák.“ byl obviněné H. T. uložen trest propadnutí věci, a to „věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 6. 9. 2002 v místě jejího bydliště v obci B., uvedených v seznamu na č. l. 68 - 69 pod body 1- 41, spisu Okresního soudu v Hradci Králové, 5 T 117/2004.“
O odvoláních obou obviněných a matky obviněné H. T. M. V. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 11. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali obvinění M. M. a H. T. následně dovolání, kterým napadli výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), a v tomto rozsahu jejich dovolání zároveň směřují i proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný M. M. uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a obviněná H. T. dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel M. M. poukázal především na to, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je podle jeho názoru popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění tak, že rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jak byl právně kvalifikován soudy obou stupňů. Nesprávnost jejich závěrů spatřoval dovolatel především v tom, že se soudy dostatečně nezabývaly otázkou, zda pěstování rostlin lze skutečně postavit na roveň výrobě návykových látek. Podle dovolatele tyto dva pojmy zahrnují dvě naprosto rozdílné činnosti, které v podstatě nelze považovat za synonymum, neboť v samotném pěstování rostlin nelze implicitně spatřovat i záměr výroby návykových látek, tzn. vyloučit i jiné možnosti užití vypěstovaných rostlin (např. ke zdravotním účelům). V tomto směru považoval dovolatel zjištění soudů za neúplná, neboť nebyla objasněna skutečnost, zda v posuzovaném případě mělo pěstování rostlin opravdu za cíl právě a jedině výrobu omamných látek. Dovolatel zároveň vyslovil pochybnosti o tom, zda pod pojem „výroba“ uvedeným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. lze pěstování, stejně jako následné sklizení a sušení konopí podřadit tak zjednodušeně, jak to v napadeném rozhodnutí učinil odvolací soud, aniž by blíže posoudil individuální skutečnosti daného případu. V uvedené souvislosti dovolatel namítl rovněž to, že výše zmiňovanou odlišnost pojmů lze dovodit rovněž ze zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, kde pojem výroba se považuje za jednu z více forem činností, které jsou zahrnuty pod ustanovení o zacházení s návykovými látkami, avšak pojem pěstování nelze v tomto výčtu objevit. To je upraveno zcela samostatně a odlišně. Při objasňování věci pak bylo zapotřebí zvážit i obsah podaného znaleckého posudku z oboru chemie, pokud jde o naměřené hodnoty psychotropních látek v nalezených rostlinách. Provedená analýza totiž podle dovolatele nevzala dostatečně v úvahu skutečnost, že obsah 9-THC v konopí velmi závisí jak na odebírané části rostliny tak na době odběru. Odvolacímu soudu dovolatel s ohledem na namítané důvody současně vytkl, že konstatované vady v řízení o podaném řádném opravném prostředku neodstranil, ačkoliv tak měl a mohl učinit, když naopak důvodně podané odvolání zamítl. V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, a poté aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci.
Obviněná H. T. v odůvodnění svého mimořádného prostředku - shodně jako spoluobviněný M. M. - především namítla, že soudy obou stupňů se při právním posouzení skutku dostatečně nezabývaly otázkou, zda pěstování rostlin lze opravdu postavit na roveň výrobě návykových látek. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. je podle dovolatelky opírána v podstatě o to, že soud mylně ztotožnil pěstování a výrobu. Tyto pojmy podle dovolatelky představují dvě naprosto rozdílné činnosti, které je sotva možno považovat za synonymum, neboť v samotném pěstování rostlin nelze spatřovat jen záměr výroby návykových látek a jednoznačně tak vyloučit i jiné možnosti užití vypěstovaných rostlin. Výroba je přitom jednou z více forem činností, které spadají pod zacházení s návykovými látkami podle zákona č. 167/1998 Sb., přičemž mezi těmito činnostmi není uvedeno pěstování. To znamená, že pěstování nelze ztotožňovat s výrobou ani s jinou formou zacházení s návykovými látkami. Z těchto důvodů lze podle dovolatelky pochybovat o správnosti názoru odvolacího soudu, že pod pojem výroba je možno jednoznačně zahrnout pěstování, popř. též následné sklízení a sušení konopí. Odkaz odvolacího soudu na to, že tak činí obecná praxe soudů, se dovolatelce nejeví jako relevantní, když např. Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sp. zn.¨ 5 Tdo 1238/2003 uvádí, že pěstování některých rostlin není výrobou výše uvedených látek. I když se Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí o konopí výslovně nezmiňuje, je podle dovolatelky v daném kontextu zřejmé, že měl na mysli právě tuto rostlinu. Na základě této argumentace dospěla dovolatelka k jednoznačnému závěru, že pojem výroby nelze ztotožnit s pojmem pěstování, což dále znamená, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatelka uvedla, že výrok o trestu propadnutí věci je nutno považovat za neúplný, neboť je v něm uveden pouze odkaz na seznam předmětných věcí, aniž by ve výroku rozsudku byly označeny věci konkrétní. Dovolatelka současně připomněla, že trest propadnutí věci podle §55 tr. zák. lze uložit jen pokud věc náleží pachateli, přičemž v posuzovaném případě nebylo soudem spolehlivě zjištěno, komu věci patří, nehledě na to, že vlastnictví inkriminovaných věcí je s ohledem na jejich povahu z hlediska občanského práva přinejmenším problematické. Podle dovolatelky je též výrok podle §60a tr. zák. o uložení „ochranného dohledu“ neúplný, protože v něm chybí vymezení jeho konkrétního obsahu.
S ohledem na shora uvedené důvody obviněná v závěru dovolání navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a podle §265k tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citované usnesení obsahově navazující. Dále navrhla, aby dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí ve věci.
K dovoláním obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a konstatovala, že dovolatelé opřeli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o totožnou námitku, že jejich jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv nebyl naplněn zákonný znak výroby, neboť pěstování konopí nelze pod tento zákonný pojem podřadit. Tato námitka je podle státní zástupkyně z hlediska uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní. Ve svém vyjádření poukázala státní zástupkyně nejprve na to, že předmět trestné činnosti obviněných (dovolatelů) představovalo pěstování konopí setého (Cannabis sativa) a zároveň vyložila důvody, pro které je třeba tuto rostlinu zařadit mezi omamné látky. V uvedeném směru připomněla zejména to, že podle §24 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, se mj. zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. V posuzované věci bylo přitom provedeným dokazováním jednoznačně zjištěno, že rostliny konopí, které byly pěstovány na předmětném pozemku, obsahovaly více než 0,3 % výše uvedených látek. Těžiště posouzení důvodnosti podaných dovolání pak podle státní zástupkyně spočívá ve vyřešení otázky, zda pěstování rostliny konopí lze považovat za neoprávněnou výrobu. Pod pojmem „neoprávněné výroby“ se podle státní zástupkyně rozumí jakékoliv zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, popř. přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekurzoru nebo jedu neoprávněným subjektem. Státní zástupkyně zdůraznila, že v podstatě může jít o jakýkoliv proces kromě produkce, tedy pěstování, jež umožňuje získání některé z uvedených látek, přičemž zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné takové látky. To znamená, že pouhé vypěstování rostlin, které slouží k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, je toliko opatřením předmětu určeného k jejich nedovolené výrobě ve smyslu ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., pokud již samotná vypěstovaná rostlina není takovou látkou, neboť v tomto případě by vypěstování bylo třeba podřadit pod pojem opatření podle §187 odst. 1 tr. zák. a její držení za přechovávání podle §187 odst. 1 tr. zák. či podle §187a odst. 1 tr. zák. Státní zástupkyně zdůraznila, že vypěstování takové rostliny by bylo třeba považovat za opatření ve smyslu ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. pouze za předpokladu, pokud by inkriminovaná látka byla opatřena pro jiného. S ohledem na skutečnost, že v trestní věci dovolatelů nebylo žádným způsobem prokázáno, že by rostlinu konopí pěstovali za účelem distribuce pro jiného a tento údaj není obsažen ani ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, mělo být jednání dovolatelů posouzeno podle ustanovení §187a odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož užití je pro oba příznivější.
Státní zástupkyně k dovolání obviněné H. T. zároveň uvedla, že trest propadnutí věci jí byl ukládán podle neexistujícího ustanovení „§55a“ tr. zák. a zároveň nesplňuje náležitosti nezbytné pro ukládání trestu tohoto druhu. Dovolatelka podle ní důvodně namítla, že tento výrok je neúplný, neboť v něm nejsou přesně specifikovány věci, které jsou předmětem uloženého trestu, přičemž nebylo ani blíže zjišťováno, zda věci zajištěné při domovní prohlídce dne 6. 9. 2002 byly skutečně majetkem obviněné (dovolatelky). Podle státní zástupkyně je vadami zatížen i výrok o vyslovení dohledu podle §60a odst. 1 tr. zák. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda vedle něj byla pachateli ukládána další přiměřená omezení nebo povinnosti. Jestliže byl uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen a na jaké podmínky je vázán. Z uvedeného pohledu je podle státní zástupkyně výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody neúplný, neboť v rámci vyslovení podmíněného odsouzení s dohledem neobsahoval výrok o trestu konkrétní náplň dohledu, jeho rozsah a intenzitu. Státní zástupkyně současně připomněla, že uvedená dovolatelčina námitka ve smyslu ustanovení §261 tr. ř. prospívá i obviněnému M. M.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem pak státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněných navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, tak rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, a posledně uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně současně navrhla, aby dovolací soud toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obvinění M. M. a H. T. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, podaná dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který oba v dovolání odkazují. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu může být úspěšně namítána toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami odpovídajícími dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích považoval Nejvyšší soud obě dovolání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za uplatněné právně relevantně, pokud dovolatelé namítli v podstatě to, že skutková zjištění soudů, jež jsou formulována především v tzv. skutkové větě ve výrokové části rozsudku soudu, vzhledem k absenci zákonného znaku „vyrobí“ neodpovídají soudem použité právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak odpovídá námitka dovolatelky, že výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody s vyslovením dohledu (§58 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1 tr. zák.) je neúplný, když v rozsudku nebyl rozsah dohledu nijak vymezen, a dále námitka, že neúplný je rovněž výrok o trestu propadnutí věci (§55 tr. zák.), protože ve výroku o tomto trestu nejsou individuálně označeny věci, kterých se propadnutí týká.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí podaných dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, jestliže tento čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu. V posuzovaném případě se dovolatelé měli dopustit uvedeného trestného činu v té podobě, že „společným jednáním neoprávněně vyrobili omamnou látku, a takový čin spáchali ve větším rozsahu“. Předmětem přezkumu, jenž byl vymezen obsahem podaných dovolání, pak bylo posouzení otázky, zda obvinění (dovolatelé) tím, že vypěstovali v rozsudku specifikované množství rostlin Cannabis sativa – konopí setého, vyrobili omamnou látku ve smyslu ustanovení §195 odst. 1 tr. zák. a tedy i podle soudy použitého ustanovení §187 tr. zák.
Nejvyšší soud považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná v jejich závěrech vycházejících ze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz str. 13 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 usnesení odvolacího soudu), že totiž konopí seté (Cannabis sativa) je omamnou látkou ve smyslu ustanovení §187 tr. zák. Citovaný zákon č. 167/1998 Sb. lze nepochybně považovat za zvláštní zákon, který ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák. mj. stanoví, co se považuje za omamné látky pro účely trestního zákona. Podle §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. se přitom návykovými látkami rozumí omamné látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto zákona, přičemž konopí (cannabis) je zařazeno mezi omamnými látkami v příloze č. 3, zatímco tetrahydrokanabinol (THC) a jeho varianty mezi psychotropními látkami v příloze č. 5. Podle §24 tohoto zákona se zároveň zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů (THC). V posuzovaném případě bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že inkriminované rostliny konopí pěstované na předmětném pozemku obsahovaly více než 0,3 % takových látek.
K námitkám dovolatelů však bylo především třeba posoudit otázku, zda jednání dovolatelů spočívající ve vypěstování rostlin Cannabis sativa, z nichž bylo podle rozsudku soudu prvního stupně možno získat suchou využitelnou hmotu obsahující zde uvedené přibližné množství čisté psychoaktivní látky THC (viz výrok rozsudku již citovaný shora), je zároveň neoprávněnou výrobou některé z látek uvedených v §187 odst. 1 tr. zák.
Pod pojmem „neoprávněně vyrobí“ podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět proces, při kterém dochází k získání některé z látek uvedených v tomto ustanovení, pro který je zpravidla charakteristické to, že v jeho rámci se upravují použité komponenty (např. čištěním), ale dochází též k jejich další přeměně v jiné takové látky. Podle dosavadní judikatury (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1238/2003, publikované pod RNs T 657/2004, ve svazku č. 2/2004, Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK) se za výrobu omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák. považuje jakékoliv zhotovení nebo vytvoření takové látky (kromě pěstování určitých rostlin), a to bez ohledu na chemický či technologický postup a bez omezení jen na určité způsoby, jimiž je taková látka získána. Nemusí jít nutně o proces, při němž vzniká výrobek, který je kvalitativně a kvantitativně zcela odlišný od vstupních komponentů.
S názorem, že za výrobu omamné nebo psychotropní látky nelze považovat pěstování určitých rostlin, se Nejvyšší soud ztotožňuje i v nyní projednávaném případě. Právní názor již vyslovený Nejvyšším soudem lze podepřít rovněž odkazem na Jednotnou Úmluvu o omamných látkách z roku 1961, platnou i v České republice (viz též vyhláška ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb. o Jednotné úmluvě o omamných látkách). Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) této Úmluvy se výrazem „pěstování“ označuje pěstování opiového máku, keře koka a rostliny konopí. V čl. 1 odst. 1 písm. n) a t) se dále rozlišuje mezi výrazy „výroba“ a „produkce“, přičemž výraz „výroba“ označuje všechny procesy, kromě produkce, jež umožňují získání omamných látek a zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné drogy. „Produkce“ pak znamená proces, který spočívá v získávání opia, listů koka, konopí a konopné pryskyřice z rostlin, které tyto plody obsahují.
Své závěry proto Nejvyšší soud shrnul tak, že samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), které zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu ustanovení §195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky podle §187 tr. zák. Tak by tomu mohlo být jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky THC (tetrahydrokanabinolu). Poněvadž zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, bylo by možno případy, kdy jednání pachatele k uskutečnění výroby sice směřovalo, avšak k její realizaci z určitých důvodů nedošlo, podle okolností posuzovat jako pokus (§8 odst. 1 tr. zák.), event. přípravu (§7 odst. 1 tr. zák.) výše uvedeného trestného činu.
Jsou-li zásady uvedené v předcházejících odstavcích aplikovány na nyní posuzovaný případ, je třeba dovolatelům přisvědčit v tom, že pěstování rostliny konopí setého (Cannabis sativa) není samo o sobě výrobou omamné látky podle §187 odst. 1 tr. zák. Zároveň je zřejmé, že předmětný skutek, v podobě jak byl zjištěn soudem prvního stupně a popsán ve výroku jeho rozsudku, nebylo možno po právní stránce kvalifikovat jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Nedostatek naplnění pojmu výroby se soud prvního stupně pokusil v odůvodnění svého rozhodnutí překlenout úvahou, že výrazem pěstovali je přitom myšlena „veškerá činnost podporující růst uvedených rostlin a směřující k jejich zdárnému vývoji“, a že tuto činnost lze zahrnout pod pojem výroby omamných a psychotropních látek ve smyslu trestního zákona. Soud prvního stupně však blíže neuvedl, jaká konkrétní činnost byla obviněným (dovolatelům) nad rámec pěstování konopí vlastně prokázána, aby bylo zjevné, že k naplnění zákonného znaku „vyrobí“ skutečně došlo (viz str. 13 rozsudku). Odvolací soud do svých právních úvah navíc zahrnul zjištění, že obvinění (dovolatelé) konopí seté nejen pěstovali, ale také sušili a sušenou drť uskladňovali v různých pytlích a nádobách, a že tedy již šlo o určitý cílený proces podřaditelný pod pojem výroba podle §187 odst. 1 tr. zák. Ačkoliv odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyjmenoval důkazy (str. 5 odůvodnění) z nichž měly výše uvedené skutkové okolností vyplývat, sám ve věci tyto (ani jiné) důkazy neprovedl ( srov. §263 odst. 7 tr. ř.).
Za shora konstatovaného stavu věci proto Nejvyšší soud dovodil, že napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně trpí hmotně právními vadami předpokládanými v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, jak oba dovolatelé správně namítají. Zmiňované nedostatky rozsudku soudu prvního stupně byly přitom závažným pochybením, které měl odstranit již odvolací soud. Ten však podaná odvolání jako nedůvodná zamítl. Tato vada pak odpovídá důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnil dovolatel M. M.
Nejvyšší soud považoval dovolání obviněné H. T. za opodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm k ) tr. ř., neboť výrok rozsudku soudu prvního stupně o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody s vyslovením dohledu (§58 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák.) je nutno důvodně považovat za neúplný, protože v něm chybí uvedení rozsahu, v němž byl dohled vysloven. Zde je zapotřebí poukázat především na ustanovení §122 odst. 1 tr. ř. o náležitostech rozsudku, kde je výslovně uvedeno, že byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda jsou vedle něj pachateli ukládány další přiměřená omezení nebo povinnosti. Důvodná je i další námitka dovolatelky, že neúplný je rovněž výrok o trestu propadnutí věci (§55 tr. zák.), když dovolatelka správně poukazuje na to, že věci, kterých se má propadnutí týkat, nejsou ve výroku rozsudku nijak individuálně určeny (specifikovány). Dovolatelčina námitka směřující vůči nepřípustnosti uložení trestu propadnutí věci - vzhledem k nesplnění zákonem stanovených podmínek – je však z hlediska §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. irelevantní a dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka přitom nepodala. Posledně uvedenou námitkou se proto Nejvyšší soud nezabýval.
V důsledku zjištěných vad Nejvyšší soud poté z podnětu podaných dovolání obviněných M. M. a H. T. podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005, zrušil. Zároveň podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Hradci Králové bude muset znovu rozhodnout o podaných řádných opravných prostředcích (odvoláních). V novém řízení v dané věci shora naznačeným způsobem napraví vady rozsudku soudu prvního stupně. K vyřešení otázky, zda obvinění vyrobili omamnou látku ve smyslu ustanovení §187 tr. zák., bude nezbytné, aby odvolací soud před svým rozhodnutím o odvoláních dokazování v nezbytném rozsahu doplnil, a to ke zjištění, jakým způsobem obvinění s pěstovanou rostlinou konopí (Cannabis sativa) dále konkrétně nakládali, a zda se případně již jednalo o proces, který by bylo možno považovat za výrobu omamné látky, anebo zda šlo alespoň o činnost, jež k takové výrobě - vzhledem k jejímu dovedení do určité fáze (stadia) - směřovala. Odvolací soud je v tomto směru pro další řízení ovšem vázán právním názorem, který k daným otázkám ve svém rozhodnutí v této věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Pokud by odvolací soud po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že předmětný skutek lze přesto právně posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., popř. jeho pokus podle §8 odst. 1 tr. zák. nebo přípravu podle §7 odst. 1 tr. zák., musel by po zrušení rozsudku soudu prvního stupně skutek nově popsat (formulovat) s uvedením takového způsobu jednání obviněních, jež by zahrnovalo všechny nezbytné zákonné znaky příslušné skutkové podstaty (k tomu srov. §120 odst. 3 tr. ř.), neboť dosavadní popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně použité právní kvalifikaci neodpovídá. Vzhledem k tomu, že nelze předjímat k jakým skutkovým závěrům odvolací soud na základě jím doplněného dokazování dospěje, nelze ani vyloučit, že tento soud bude muset uvažovat i o jiném právním posouzení skutku. Možnost užití jiné právní kvalifikace konečně ve svém vyjádření k dovoláním připustila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Poněvadž odvolání podali pouze obvinění (resp. též matka obviněné H. T.) považuje Nejvyšší soud za potřebné závěrem poukázat na to, že pro rozhodnutí odvolacího soudu platí zákaz reformationis in peius (§259 odst. 4 tr. ř.), tzn. zákaz rozhodnutí k horšímu. Tato okolnost však podle názoru Nejvyššího soudu nápravě zjištěných vad v podstatě nijak nebrání. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného podle citovaného ustanovení je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu odvolání podaného výlučně ve prospěch obviněného, nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny a popř. nejsou ani rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tedy pokud použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným, nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (k těmto otázkám viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005 sp. zn. 11 Tdo 1158/2005). K postupu Nejvyššího soudu je rovněž třeba připomenout, že také ten rozhodoval na podkladě opravného prostředku - dovolání - podaném jen obviněnými a platí tedy pro další řízení po zrušení napadeného rozhodnutí zákaz reformationis in peius (265s odst. 2 tr. ř.). Pro vázanost tímto zákazem v dalším řízení po rozhodnutí o dovolání platí to, co již bylo uvedeno k vázanosti tímto zákazem odvolacího soudu v řízení o odvolání.
O zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler