ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.701.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 701/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2006 o dovolání Ing. I. D., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 61 To 7/2006 ze dne 19. 1. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 20/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 20/2004 ze dne 8. 11. 2005 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
O odvolání Ing. I. D. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 7/2006 ze dne 19. 1. 2006, a to tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala Ing. I. D. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že v řízení před soudy nebyla prokázána její vina, když pravomocný rozsudek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení z hlediska ustanovení §3 odst. 1 tr. zák., dle něhož skutková podstata trestného činu je charakterizována čtyřmi skupinami znaků – objektem, objektivní stránkou, subjektem a subjektivní stránkou. Dle jejího názoru schází u trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák, za nějž byla odsouzena, právě objektivní stránka, jakož i objekt, jenž měl být jednáním dovolatelky porušen. V tomto smyslu uvedla, že nebyl prokázán kauzální průběh mezi jejím jednáním a následkem, neboť následek jejího jednání je sporný, resp. neexistuje. Dle ní tak neexistuje v tomto případě ani objekt, který byl narušen, tedy, zda-li údajným jejím jednáním byly odcizeny věci ve vlastnictví OD T. Dále namítla, že tento závěr navíc plyne toliko z výpovědi jediné osoby, která zboží nalezené u dovolatelky viděla velmi krátkou dobu, především ale není zbožíznaleckým odborníkem a tvrzení, že se jedná o věci ve vlastnictví OD T., neopírala o žádný relevantní důvod, nýbrž pouze o vágní tvrzení, že pokud by zboží bylo zakoupeno jinde, zjistí se to, neboť systém je naprogramován tak, že pozná zboží patřící OD T., které navíc je označeno i jinak. Na tvrzení svědkyně dle ní nenavazuje žádný dokumentovaný závěr, že zboží bylo oním uváděným speciálním rozeznávacím systémem identifikováno jako věci ve vlastnictví jmenovaného obchodního domu, když nelze uznat, že průkaz vlastnického práva může vyplývat z pouhého písemného záznamu, jehož jediným zdrojem je prohlášení toliko jedné osoby nemající pro své tvrzení žádný další podklad. Uvedla, že jelikož tedy není jisto, zda zboží, které měla při sobě, bylo vlastnictvím OD T., nelze s jistotou hovořit o následku jejího jednání ani o tom, že by tímto byl porušen zákonem chráněný objekt. Namítla, že skutek, za nějž byla odsouzena, není trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., když není splněn požadavek ustanovení §3 odst. 1 tr. zák. Na závěr navrhla, aby Nejvyšší soud ČR na základě §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 10 T 20/2004, ve výroku o vině zrušil a dále postupoval dle §265l tr. ř. Dále navrhla, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. předložil Nejvyššímu soudu spis s návrhem na přerušení výkonu rozhodnutí.
Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatelka nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatelka takto polemizuje se soudy provedenými důkazy a jejich hodnocením s tím, že předmětného trestného činu se nedopustila. Polemizuje s právními závěry, které soudy vyjádřily ve svých rozhodnutích a ze kterých také při svých dalších úvahách vycházely, když také v důvodech svých rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily, na základě čeho k nim dospěly. Obviněná především tvrdí, že nebylo jistě zjištěno, že věci, které u ní byly nalezeny, byly ve vlastnictví OD T., když navíc soudy vzaly tuto skutečnost za prokázanou pouze na základě výpovědi jedné svědkyně (pracovnice ostrahy obchodního domu). Nejvyšší soud ovšem poukazuje na nepochybně učiněná skutková zjištění, z nichž vyplývá, že prohlídka zboží byla provedena po zadržení obviněné v kanceláři obchodního domu, kde pracovníci sortimentu zjistili původ zboží za pomoci speciálního systému, jenž pozná, zda se jedná o zboží OD T. či o zboží pocházející odjinud, přičemž na základě takto provedené identifikace byla stanovena též hodnota odcizeného zboží ve výši 9.340,- Kč (srov. rovněž výpověď svědkyně na č. l. 106 spisu). Z toho důvodu je nutno konstatovat, že jak následek (způsobení škody nikoli nepatrné ve smyslu §247 odst. 1 písm. a) a §89 odst. 11 tr. zák.), tak objekt tohoto trestného činu (zájem na ochraně majetku), byly v jejím případě dány a jejím jednáním porušeny. Námitka, že skutkový stav byl prokázán pouze na základě výpovědi jedné svědkyně, rovněž nemůže obstát, neboť směřuje toliko proti provádění a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř, když lze pouze doplnit, že věrohodnost této svědkyně nebyla žádným způsobem zpochybněna, navíc tato vypovídala po řádném poučení dle §101 tr. ř. Uplatněné námitky v rámci podaného dovolání (dovolacího důvodu) proto nemohou obstát, když směřují výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, ke kterým Nejvyšší soud nemá žádných výhrad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Protože soudem prvního stupně nebyl učiněn návrh na přerušení výkonu rozhodnutí dle §265h odst. 3 tr. ř., nemohl se Nejvyšší soud tímto zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka