ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.723.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 723/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2006 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch L. O., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 522/2005 ze dne 30. 11. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 139/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 522/2005 ze dne 30. 11. 2005 zrušuje .
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l trestního řádu se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 2 T 139/2005 ze dne 31. 8. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Skutkově šlo o to, že obviněný dne 4. 4. 2005 v době od 21.15 hod. do 21.35 hod. v P., P. u., fyzicky napadl pracovníka ostrahy objektu, Z. K., tak, že ho udeřil pěstí do hlavy, spánků a zátylku, tloukl s ním o dveře objektu a poté ho srazil k zemi, kde ho kopal do oblasti břicha a hlavy, čímž poškozenému způsobil drobnou povrchní tržnou ranku na čele vlevo a toto poranění lze ze soudně lékařského hlediska kvalifikovat jako poranění lehké, nedosahující závažnosti ublížení na zdraví a dále poškozenému tímto jednáním zničil dioptrické brýle v hodnotě 300,- Kč, následně pak rozbil kopem skleněnou výplň okna vrátnice objektu a poškodil elektrický zámek ve dveřích kanceláře v objektu, čímž způsobil poškozením věcí celkovou škodu ve výši 1.920,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku L. O. podal, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 522/2005 ze dne 30. 11. 2005, a to tak, že napadený rozsudek podle §257 odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. věc postoupil Úřadu Městské části Praha 5 k projednání přestupku.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla nejprve k pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., že lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou ve vztahu k této právní kvalifikaci nedostatečná, a že proto bylo třeba napadený rozsudek zrušit. Vzhledem k rozsahu potřebného doplnění dokazování mohl ovšem odvolací soud takto dokazování doplnit i sám. Nelze tak nalézacímu soudu vyčítat, že neprovedl všechny potřebné důkazy (výslech znalce z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství) a současně, že nepostupoval podle §222 odst. 2 tr. ř. (postoupení věci k projednání přestupku). Dále namítl, že postoupit věc jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. lze toliko tehdy, měl-li tak učinit již soud I. stupně. Zákonné podmínky k postoupení věci Úřadu Městské části Praha 5 podle jejího názoru tak nebyly splněny a bylo namístě věc po zrušení napadeného rozsudku vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. K trestnému činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. uvedla, že trestní zákon předpokládá již stanovením skutkových podstat jednotlivých trestných činů, že při jejich naplnění bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. V posuzovaném případě došlo k výtržnosti v převážné části na ulici, tedy na místě veřejnosti přístupném a dále z výpovědí poškozených je zřejmé, že k části incidentu došlo též veřejně, když na místě se vedle obviněného současně nacházeli poškození K. a RNDr. W. a otec obviněného JUDr. O. Uvedla také, že výtržnost spočívala v napadení jiného a je tak lhostejné, zda se jednalo o přímé napadení tělesné integrity či o napadení majetku, jakož i zda poškozeným byla fyzická či právnická osoba, když útok obviněného postupně spočíval ve fyzickém napadení poškozeného K., v pokusu o takové napadení poškozeného RNDr. W., vykopnutí skleněných výplní okna vrátnice poškozeného Společenství vlastníků jednotek H., a posléze v násilném poškození elektrického zámku kanceláře RNDr. W. Podle jejího názoru je odkaz na judikatorní rozhodnutí R 40/77 v odůvodnění usnesení soudu II. stupně nepřiléhavý, neboť podstatou tohoto rozhodnutí je, že trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. není jednání spočívající v napadení jiného a mající v podstatě soukromý charakter, aniž by současně toto jednání vykazovalo znak jistého pohrdání zásadami občanského soužití (shodně též R 44/90). V dovolávaném případě však obviněný napadl svým jednáním postupně fyzickou integritu či majetek tří na sobě nezávislých poškozených a jeho jednání občanské soužití nepochybně narušilo. Podle jejího názoru závěr odvolacího soudu, že skutek není trestným činem, v daném případě trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., tedy spočívá na jeho nesprávném právním posouzení. Na závěr navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 7 To 522/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu a věc dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Pokud by Nejvyšší soud ČR hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil i obviněný L. O. Vyjádřil přesvědčení, že závěr soudu druhého stupně odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, a že odvolací senát věc správně právně posoudil, když dovodil, že nedošlo ke spáchání trestného činu výtržnictví, když nikoli každé napadení, byť k němu dojde veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, je nutně výtržností dle §202 odst. 1 tr. zák., když objektem trestného činu výtržnictví je občanské soužití, z čehož vyplývá, že předmětem ochrany nejsou individuální zájmy jednotlivých občanů a má-li být jednání pokládáno za výtržnost, musí se výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje individuální zájmy jednotlivců. Pokud se na místě samém nacházeli pouze obžalovaný a poškozený a jednalo se o pokročilou noční hodinu, nemohlo jednání dosáhnout intenzity potřebné k naplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví. Tyto podmínky dle odůvodnění odvolacího senátu nebyly v daném případě naplněny, a proto bylo na místě v tomto rozsahu napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušit. Co se týče posouzení intenzity útoku při poranění osob a poškození věcí, uvedl, že vzhledem k tomu, že pracovník ostrahy měl drobnou ranku povrchového charakteru na čele, kterou znalec označil za poranění lehké, nedosahující závažnosti ublížení na zdraví, a dále že hmotná škoda nepřesahující částku 5.000,- Kč, byla neprodleně uhrazena, je rozhodnutí odvolacího soudu plně v souladu se zákonem, neboť v dané věci se nemůže jednat o spáchání trestného činu, ale maximálně o podezření ze spáchání přestupku. Na závěr navrhl, aby v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolací soud podané dovolání odmítnul jako zcela neopodstatněné a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje to, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 1 písm. c), d), f), g) tr. ř., kterým soud přesto rozhodl. Dovolacím důvodem je zde tedy namítána nesprávnost rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu. V tomto případě lze dovolací důvod spatřovat např. v tom, že soud druhého stupně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, jiném správním deliktu či kárném provinění, přestože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování odvolacího soudu nelze již takové jednání jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění projednat, neboť uplynula zákonná lhůta (např. dle §20 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), a proto měl soud obžalovaného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
V projednávané věci dovolatelka primárně spatřuje vadu napadeného rozhodnutí v nesprávném hmotně právním posouzení jednání obviněného jako přestupek. Na tomto místě je nutné souhlasit s názorem dovolatelky (ale i odvolacího soudu), že skutková zjištění učiněná soudem I. stupně nejsou úplná a jednoznačná do té míry, aby ohledně jednání L. O. mohla být soudem jednoznačně (z hlediska trestního práva) právně kvalifikována a rozhodnuto tak o jeho vině v souvislosti s pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., pro který byl obžalován. Vzhledem k této vadě při provádění dokazování u Obvodního soudu pro Prahu 5 nemůže obstát ovšem ani postup odvolacího soudu, který toto jednání posoudil bez dalšího jako přestupek a postoupil věc příslušnému orgánu. Nepochybně se totiž v daném případě nejednalo o situaci, kdy by odvolací soud byl nucen provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, a že bylo tedy na místě, aby dokazování (při kladeném důrazu na posilnění apelačního principu v rozhodování soudů druhého stupně) v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí doplnil sám a poté na základě takto zjištěných skutkových okolností sám také skutek právně posoudil. Ohledně jednání spočívajícího v napadení poškozeného K. vyplynulo sice ze znaleckého posudku z odvětví zdravotnictví, že tomuto bylo způsobeno pouze nepatrné zranění nedosahující závažnosti ublížení na zdraví, ovšem soudy již neprovedly žádné další důkazy, aby mohlo být zjištěno především to, jaké možné následky na zdraví a tělesné integritě poškozeného mohly z jednání obviněného vzniknout, nehledě ani na vyjádření poškozeného stran poškození, která utrpěl a která měla shledat i jeho ošetřující lékařka. Zjištění této okolnosti je potřebné především pro správné posouzení subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví ukončeného ve stadiu pokusu, tedy úmyslu obviněného způsobit ublížení na zdraví odpovídající újmě ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. Má-li být totiž jednání obviněného posouzeno jako přestupek, musí z učiněných skutkových zjištění nepochybně vyplývat především to, že jeho úmyslem v žádném případě nebylo čin dokonat. Z dosud vedeného dokazování a skutkových zjištění z něj plynoucích se jeví, že jednání obviněného spočívalo v násilí mířenému proti částem těla poškozeného jako je hlava či břicho, v tlučení s tímto o dveře a jeho sražení k zemi, jak uvádí poškozený a agresivitu útoku potvrzuje i svědek RNDr. M. W. Nelze proto pouze na základě samotného zjištění, že poškozenému byla způsobena pouze nepatrná oděrka na čele, činit jednoznačný závěr, že toto jednání není trestným činem (a to ani ukončeným ve stadiu pokusu) a současně bez dalšího uzavřít, že se jedná o pouze o přestupek a věc proto postoupit příslušnému oránu k jeho projednání. Co se týče kvalifikace předmětného skutku jako pokusu uvedeného trestného činu, je nutno dále poukázat na to, že jako pokus lze posoudit též jednání, jímž pachatel sice ještě nezačal naplňovat objektivní stránku trestného činu popsanou ve zvláštní části trestního zákona, ale které má přímý význam pro dokonání trestného činu a uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s následkem, který má nastat, a na místě, kde má k následku dojít (srov. R 53/76). Pojem bezprostředního směřování k dokonání trestného činu je nutno chápat tak, že pachatel již bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku (srov. R 20/1969). Z hlediska nebezpečnosti trestného činu pro společnost pak je třeba především prokázat, do jaké míry se jednání obviněného přiblížilo k dokonání trestného činu. Teprve pokud by skutkovými zjištěními byly tyto otázky jednoznačně vyloučeny, bylo by možné učinit závěr, že posuzované jednání není trestným činem (nevykazuje znaky příslušné skutkové podstaty) a věc postoupit příslušnému orgánu k projednání přestupku. V této souvislosti je nutné rovněž upozornit, že postoupit věc jinému orgánu lze jen, jestliže je prokázáno, že nejde o trestný čin, přičemž takovýto závěr musí mít oporu ve výsledcích dokazování provedeném v hlavním líčení řádně a v potřebném rozsahu dle §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Z hlediska posouzení jednání obviněného jako trestného činu výtržnictví je zjevné, že ze skutkových zjištění vyplývajících ze soudy provedených důkazů jednoznačně vyšlo najevo, že jednání obviněného spočívalo ve zcela bezdůvodném a hrubě agresivním napadení jiného a ve způsobení škody na majetku, přičemž vše se odehrálo na ulici za přítomnosti nejméně tří osob. Místo, kde se skutek odehrál, lze jednoznačně za místo veřejnosti přístupné označit, když se jím zpravidla rozumí místo, na nějž má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených, kde se též více lidí obvykle zdržuje, takže výtržnost mohlo více lidí pozorovat. Je na místě také připomenout, že v souladu s §89 odst. 4 tr. zák. je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými. Pokud jde o naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podle §202 odst. 1 tr. zák. spočívajícího v \"napadení jiného\" pak ze skutkových zjištění nepochybně vyplynulo, že jednání obviněného spočívalo v útoku proti tělesné integritě poškozeného K. (formou hrubé agrese) tak, jak byl ve výroku rozsudku soudu prvního stupně také popsán, přičemž nijakým rozumným způsobem nelze dovodit, že by jednání obviněného v této souvislosti bylo možné označit jako „násilí mírné“ (jak uvedl v důvodech svého rozhodnutí odvolací soud). Stejně tak i z hlediska nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost ze skutkových zjištění navíc vyplývá, že jednáním obviněného došlo výraznějším způsobem k narušení veřejného pořádku, když tento ohrozil v blízkosti se nacházející a jemu zcela neznámé osoby tím, že je bezdůvodně napadl (či se o to pokoušel), poškodil cizí majetek, a svůj útok doprovázel také vulgárním slovním projevem. Na základě uvedených skutečností tak nelze dovodit, že by toto jednání mělo soukromý charakter a stejně tak ani to, že stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je nepatrný. Z těchto hledisek je proto na místě považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům nejenom za právně relevantní, ale i důvodné. To přesto, že dovolací soud si je vědom toho, že je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy a v návaznosti na tento stav posuzovat hmotně právní aspekty věci, bez toho, že by učiněná skutková zjištění měnil. Nelze však mít ani za to, že je naprosto a bez výjimky takto zjištěným skutkovým stavem vázán, a to právě ve chvíli, kdy doposud učiněná skutková zjištění nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav také právně posoudit. V dané věci poukázala dovolatelka v zásadě na absenci skutkových zjištění ve vztahu k právní kvalifikaci skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., resp. posouzení tohoto nikoliv jako trestného činu a následné postoupení věci jinému orgánu k projednání přestupku. Za daného stavu věci učiněná skutková zjištění takto zjevně neumožnila odvolacímu soudu dospět k tak jednoznačnému právnímu závěru, který nakonec ve svém rozhodnutí přijal. Je nutno dodat, že jeho povinností bylo v rámci odůvodnění jednoznačně uvést, proč nelze jednání obviněného právně kvalifikovat jako trestný čin (pokus k němu). Jak již řečeno, postoupit věc příslušnému orgánu k projednání přestupku mohl odvolací soud jedině po doplnění dokazování v potřebném rozsahu, což za dané situace z jeho rozhodnutí nevyplývá. Teprve po takovém doplnění bude na místě rozhodnout, zda obviněný ve skutečnosti opravdu nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., když z doposud učiněných skutkových zjištění dále nepochybně plyne, že se dopustil na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti a svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Nelze než uzavřít, že doposud učiněná skutková zjištění neumožňují přijmout právní závěry, ke kterým odvolací soud v rámci svého rozhodování dospěl, když z pohledu shora uvedeného v jedné části takový postup neumožnilo neúplné a nedostatečně vedené dokazování, v části druhé potom výrazný (extrémní) rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z něj vyvozenými.
Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu citované usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 522/2005 ze dne 30. 11. 2005, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Městský soud v Praze bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.). V tomto směru bude na místě vyslechnout znalce, který se zabýval zraněním poškozeného (i z pohledu míry agresivity popsané poškozeným a svědkem a stupně opilosti obviněného) a stejně tak i ošetřující lékařku poškozeného se snahou především o precizování skutkových zjištění, kterými bude moci být bezpečně prokázáno, jaké následky mohly být jednáním obviněného poškozenému K. způsobeny z hlediska ustanovení o trestném činu ublížení na zdraví dle §221 odst. 1 tr. zák., a v tomto smyslu i úmysl obviněného svým jednáním naplnit všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, jakož i trestného činu výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností se zaměřením na shora uvedené bude moci soud jednoznačně dospět k závěru, zda (vycházejíc z jednoznačně a nepochybně prokázaného skutkového stavu) obviněný spáchal předmětné trestné činy nebo je na místě volit jiný postup. Teprve po takto doplněném dokazování (a úplném zjištění skutkového stavu) bude mít dostatečný prostor (při současné vázanosti právním názorem dovolacího soudu - §265s odst. 1 tr. ř.) pro odpovídající samotné právní hodnocení věci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka