ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.773.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 773/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2006 dovolání obviněného D. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 To 28/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 141/2005, a rozhodl takto:
Dovolání D. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 2 T 141/2005, byl obviněný D. P. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona v souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. Za to byl podle §235 odst. 2 tr. zákona, za použití §35 odst. 1 tr. zákona a §42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 4 měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 5 T 157/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 5 To 387/2001, odsouzen mimo jiné pro skutek právně kvalifikovaný jako pokus trestného činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zákona, a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, který vykonal dne 22. 1. 2004, přesto
1) dne 30. 9. 2004 v době kolem 19.00 hodin v O. – H., na chodbě restaurace „V. Z.“, společně a ve vzájemné součinnosti s již pravomocně odsouzeným M. D., přiměl poškozeného D. K. pod hrozbou použití blíže nezjištěné střelné zbraně, kterou jmenovanému přiložil z pravé straně k břichu, k tomu, aby si nastoupil do osobního motorového vozidla tov. zn. Suzuki Vitara, jímž ho následně odvezli do O. – M. na haldu „M.“, kde na jejich pokyn z vozu vystoupil, přičemž již pravomocně odsouzený M. D. po něm požadoval vrácení částky 8.000,- Kč do 19.00 hodin následujícího dne s tím, že mu jinak „vypálí kvartýr“ a „pozná Molotovovův koktejl“, u čehož obžalovaný D. P. uvedenou zbraní vystřelil nejméně třikrát u těla poškozeného do země, aniž došlo k jeho zranění, a na to z místa již bez poškozeného společně s M. D. odjel,
2) dne 9. 3. 2005 v době kolem 20.30 hodin v O. – M. fyzicky napadl poškozeného L. Š. tím způsobem, že ho nejprve udeřil pěstí do obličeje, do oblasti jeho nosu, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde si na něj obžalovaný sednul obkročmo na jeho hrudník a opakovaně, nejméně pětkrát, jej udeřil pěstí do obličeje a uší, kdy svého jednání zanechal teprve poté, co n a něj zavolala blíže neustanovená osoba z vozidla, kterým přijeli, ať napadeného již nechá, že „toho má dost“, přičemž v okamžiku, kdy od ležícího L. Š. odcházel, tohoto ještě kopnul do jeho hrudníku, čímž mu způsobil zranění spočívající v zhmoždění nosu a tržné ráně na levém ušním boltci ucha, jenž si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření jmenovaného v Městské nemocnici v O. – F. a dobu léčení způsobených zranění v trvání jednoho týdne, kdy v průběhu fyzického incidentu poškozený L. Š. ztratil peněženku v hodnotě 200,- Kč s finanční hotovostí ve výši 800,- Kč, osobními doklady, doklady od svého vozidla, jakož i platebními kartami.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 2. 2. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 28/2006 z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil výrok o vině pod bodem 2) výroku o trestu, výroky o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu a §229 odst. 2 tr. řádu a při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona za skutek spočívající v tom, že obviněný dne 9. 3. 2005 v době kolem 20.30 hodin v O. – M. fyzicky napadl poškozeného L. Š. tím způsobem, že ho nejprve udeřil pěstí do obličeje, do oblasti jeho nosu, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde si na něj obžalovaný sednul obkročmo na jeho hrudník a opakovaně, nejméně pětkrát, jej udeřil pěstí do obličeje a uší, kdy svého jednání zanechal teprve poté, co na něj zavolala blíže neustanovená osoba z vozidla, kterým přijeli, ať napadeného již nechá, že „toho má dost“, přičemž v okamžiku, kdy od ležícího L. Š. odcházel, tohoto ještě kopnul do jeho hrudníku, čímž mu způsobil zranění spočívající v zhmoždění nosu a tržné ráně na levém ušním boltci ucha, projevující se bolestivostí jak nosu, ucha a hlavy, přičemž zranění si vyžádalo jednorázového lékařského ošetření jmenovaného v trvání nejméně 1 týdne, během něhož byl poškozený omezen ve stejném rozsahu v běžném způsobu života.
Krajský soud v Ostravě obviněného nově odsoudil podle §235 odst. 2 tr. zákona, §35 odst. 1 tr. zákona a §42 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený L. Š., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, kterým napadá rozhodnutí obou soudů v celém rozsahu, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že své dovolání zaměřuje proti výroku o vině i o trestu napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že odvolací soud měl zrušit rozsudek soudu I. stupně v obou bodech a zprostit jej obžaloby, když má za to, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů, kterými byl uznán vinným, a tudíž došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Dále v odůvodnění svého dovolání vyslovuje námitky proti rozsahu a způsobu dokazování, zejména proti tomu, že soud opřel své právní posouzení ve skutku pod bodem 1) o jediný přímý důkaz, a to výpověď poškozeného D. K., která je soudem hodnocena jako objektivní a ničím nezpochybněná; dále poukazuje na to, že v průběhu řízení navrhoval doplnění dokazování výslechem svědků v tom smyslu, že v době spáchání skutku se nacházel na jiném místě, proto se nemohl dopustit jednání právně kvalifikovaného odvolacím soudem jako trestný čin ublížení na zdraví.
Dovolatel dále uvádí, že se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ale že jeho námitky spočívají v tom, že je soudu vytýkáno použití důkazu pouze výpovědí poškozených s tím, že na základě těchto výpovědí jako jediných přímých důkazů byla věc odlišně právně posouzena ve vztahu ke skutku pod bodem 2) nejprve Policií ČR, dále Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě a poté soudem prvého stupně a nakonec soudem odvolacím.
Konečně dovolatel vyslovuje názor, že jestliže dospěl soud k závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestných činů, kterými byl uznán vinným, na základě svých úvah opřených o výpovědi poškozených, musel nutně dospět i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Za této situace má tedy dovolatel za to, že ze skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, nelze dospět k závěru, že skutky, resp. jeho jednání bylo správně právně posouzeno.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna další na ně navazující rozhodnutí, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Rekapituluje obsah podaného dovolání a vyslovuje názor, že dovolatel s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nepřípustně zpochybňuje důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, domáhá se provedení důkazů dalších, polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a napadá způsob, jakým soudy hodnotily důkazy, a tak v podstatě namítá porušení trestněprocesních zásad zakotvených v ust. §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, což je v rozporu s hmotněprávním charakterem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu; dovolatel rovněž prioritně napadá skutkové závěry soudů obou stupňů a až sekundárně dovozuje nesprávnost právního hodnocení.
Státní zástupce závěrem shledává, že dovolání nebylo podáno z důvodu uvedeného v §265b tr. řádu, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž sice na jedné straně tvrdí, že nenapadá skutková zjištění soudu, v rozporu s tím však právě toto činí, když vznáší námitky proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel D. P. sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému dokazování.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání D. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. července 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h