ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.778.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 778/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2006 o dovolání podaném J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 75/2006 ze dne 14. 3. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 133/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 133/2005 ze dne 19. 12. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době dle svých sil nahradit škodu, kterou svým trestným činem způsobil a poškozená G., a. s., byla dle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci podal J. J. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 75/2006 ze dne 14. 3. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. J. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že zásadní vadu řízení spatřuje v podání obžaloby proti němu v rozporu s §176 odst. 2 tr. ř. Dle jeho názoru tak před soudem prvého stupně byly v jeho věci dány podmínky pro postup dle ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., a i odvolací soud měl postupovat dle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a rozsudek zrušit, nikoliv odvolání jako nedůvodné zamítnout. Uvedl, že již v řízení před soudem prvého stupně poukazoval na nesoulad mezi skutkem označeným v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobou, když soudy tuto námitku označily za zcela nedůvodnou s tím, že obžaloba mu byla doručena s dostatečným předstihem. Podle §176 tr. ř. obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž, pokud pak státní zástupce míní posuzovat skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání jako jiný trestný čin, je povinen před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce na toto upozornit. Podle něj skutkové podstaty trestného činu zpronevěry a podvodu jsou zcela odlišné a z tohoto pohledu je i obhajoba ve věci naprosto rozdílná a je třeba předkládat i jiné důkazy. Tímto postupem bylo porušeno i jeho právo na obhajobu dle §33 odst. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), kdy obviněnému musí být umožněno obhajovat se po celou dobu řízení proti takovému obvinění, ze kterého je jasné, co se mu klade za vinu. Proto takovýmto postupem došlo rovněž k porušení zásady řádného zákonného procesu vyjádřené v §2 odst. 1 tr. ř., v čl. 8 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Dále má za to, že z opatřených důkazů není možno dovodit, čím poškozeného uvedl v omyl, co zamlčel a jak toto jednání ovlivnilo poškozeného v tom, že mu půjčku poskytl. Je proto zřejmé, že již v přípravném řízení nebyly náležitě objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých soud nemá dostatečný podklad pro řešení zcela zásadní otázky, je-li dovolatel stavěn před soud důvodně. Podle něj ze spisového materiálu plyne, že vozidlo zn. Škoda Octavia 1,9 Tdi, SPZ, bylo dne 19. 10. 2000 odcizeno. Je tedy otázkou, jak ho mohl svědek Š. prodávat dne 17. 12. 2001 a zda tedy nebyl tento prodej uskutečněn pouze fiktivně někým jiným za účelem získání finančních prostředků od poškozené G., a. s., přičemž pro toto svědčí i podle něho zcela odlišné podpisy svědka Š. na podání vysvětlení ze dne 6. 5. 2003 a na smlouvě o obstarání prodeje a přejímacím protokolu ze dne 17. 12. 2001. Je tak možné, že došlo ke zkreslení podkladů pro poskytnutí půjčky někým jiným, když svědek K. jako majitel bazaru tyto podklady schvaloval za G., a. s., a současně byl i majitelem bazaru. Má za to, že jeho vina byla zpochybněna i výpovědí svědkyně H., podle níž dovolatel nikdy neměl ani finance ani vůz Škoda Octavia a ani žádný jiný vůz, je tedy otázkou, z čeho mohl poskytnout akontaci. Navíc soud jen konstatoval, že prostřednictvím uvedeného vozidla byla páchána trestná činnost, ale již jej nezajímalo, kým konkrétně tato byla páchána, a spokojil se tak s odsouzením dovolatele, o jehož vině lze mít po právu pochybnosti, když tento ani nikdy v K. nebyl a ani neví, kde se město nachází. Uzavřel, že v dané věci nebyly v přípravném řízení náležitě objasněny základní okolnosti trestné činnosti, když soudní stadium řízení nikdy nemůže v plném rozsahu nahradit přípravné řízení a jeho funkci. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Městského soudu v Praze, jakož i řízení předcházející.
K takto podanému dovolání Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel písemné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí (výroku) soudu prvního stupně dovolatel namítl jako zásadní vadu tu skutečnost, že v jeho věci bylo postupováno při podání obžaloby v rozporu s ustanovením §176 odst. 2 tr. ř., přičemž soudy obou stupňů označily jeho námitky ohledně takového nesouladu za nedůvodné. K tomuto je nutno uvést, že ze spisu plyne, že na změnu právní kvalifikace skutku oproti usnesení o zahájení trestního stíhání byli dovolatel i jeho obhájce policejním orgánem v souladu s §160 odst. 6 tr. ř. upozorněni při výslechu již dne 25. 4. 2005 (viz. č. l. 12-13 spisu). O jejich vědomosti o tom, že skutek je posuzován jako trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák., svědčí dále rovněž předvolání k prostudování spisu (č. l. 77 a 113 spisu), na nichž je uvedené právní posouzení zřetelně vyznačeno. Proto státní zástupce neměl důvod upozorňovat před podáním obžaloby na změnu právní kvalifikace ve smyslu §176 odst. 2 tr. ř., neboť k žádné takové změně nedošlo, když trestní stíhání bylo po celou dobu vedeno pro trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatelovo právo na obhajobu tak nebylo v tomto případě nijak porušeno, když on i obhájce od počátku trestního stíhání nepochybně věděli, podle jakého ustanovení trestního zákona byl skutek, pro nějž byl stíhán, posuzován. Rovněž nelze přisvědčit námitce dovolatele, že by obžaloba byla podána pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Ze shodného popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě nepochybně vyplývá, že požadavek totožnosti skutku v tomto případě dodržen byl, když tato je zachována, jestliže jednání či následek jsou alespoň částečně shodné, přičemž shoda musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován trestný čin, přičemž podstatou skutku je trestněprávně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek. Od skutku je přitom nutno odlišovat jeho popis, který musí obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu (srov. např. R 1/1996 – I., R 41/2002 – I., R 52/1979, R 9/1972). Především pak dovolacímu soudu nezbývá než navíc na tomto místě konstatovat, že uvedené námitky jsou námitkami výlučně procesního charakteru, které nelze uplatnit v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je určen k nápravě právních vad rozhodnutí, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Co se týče námitek týkajících se uskutečnění prodeje předmětného vozidla a s tím souvisejícím zkreslením podkladů pro poskytnutí půjčky dovolateli svědkem K. a složením akontace dovolatelem, námitek zpochybňujících pravost podpisů svědka Š., jakož konečně i námitek, že v přípravném řízení nebyly náležitě objasněny základní okolnosti trestné činnosti, Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že tyto všechny napadají výhradně opatřování, provádění a hodnocení důkazů soudem a z toho vzešlých skutkových zjištění. Soud prvního stupně však zejména i v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, když vzal za prokázané, že dovolatel věděl v okamžiku podpisu předmětných smluv o tom, že poskytnutou půjčku nebude v příslušné smlouvě dohodnutým způsobem schopen splácet, když také i znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví bylo nepochybně prokázáno, že jeho podpisy na smlouvě o půjčce na úhradu kupní ceny motorového vozidla a na přejímacím protokolu jsou pravé. Provedení a hodnocení důkazů před soudem I. stupně, jakož i objasňování okolností předmětného skutku orgány činnými v trestním řízení v rámci přípravného řízení, lze tedy hodnotit jako provedené v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a na základě toho skutková zjištění celkově považovat za úplná a správná. Na tomto místě je ovšem nutné dodat, že uvedené výhrady vznesené dovolatelem jsou pouze takové, které směřují proti skutkovým zjištěním, která soudům co do jejich rozsahu i obsahu umožnila přijmout rozhodnutí, která jsou právě oněm skutkovým zjištěním i co do právní kvalifikace jednání dovolatele přiléhavá.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka