ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.787.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 787/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2006 dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 13 To 59/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 200/2005, a rozhodl takto:
Dovolání P. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 1. 2006, sp. zn. 2 T 200/2005, byl obviněný P. K. uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zákona trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného zubařského háčku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný, přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 39/92 ze dne 18. 12. 1992, který nabyl právní moci dne 13. 1. 1993, odsouzen pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 roků, kdy dne 29. 8. 2003 byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba do 29. 8. 2010, tak v katastru obce K., okres Ú. n. O., dne 16. 9. 2005 kolem 13.45 hodin se svým vozidlem zn. Škoda Felicia, ve kterém vezl P. M., odbočil ze silnice II. třídy na lesní cestu, kde zastavil, pomocí dálkového ovládání uzamkl vozidlo, přičemž když poškozená se snažila vozidlo otevřít mechanickým kolíkem na dveřích, jí tento zůstal v ruce a poté, co jej odevzdala obžalovanému si tento nadzvedl mikinu, měl rozepjaté kalhoty a bylo vidět jeho přirození a začal poškozenou osahávat, žádal ji aby se obnažila, což poškozená opakovaně odmítala a poté za použití verbální výhrůžky, kterou umocnil hrozbou použití zubařského háčku, jehož hrot směřoval proti hlavě poškozené, ji donutil ke tření svého pohlavního údu až do vyvrcholení, přičemž věděl, že poškozená ještě nedosáhla 18ti let věku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný a jeho manželka J. K. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2006 Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 13 To 59/2006 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obžalovaného podle §39a odst. 3 tr. zákona pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dovolání, ve kterém napadá oba rozsudky ve výroku o vině, ve výroku o trestu odnětí svobody i o způsobu výkonu tohoto trestu. Odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení věci.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že soud prvního stupně z provedených důkazů (když dokazování zůstalo kusé a neúplné) učinil nesprávné právní závěry, pokud skutek posoudil podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zákona. Dovolatel považuje za nesprávné i hmotně právní posouzení podmínek užití ustanovení §41 odst. 1 tr. zákona. Proto závěry o vině dovolatele a následné rozhodnutí o trestu označuje za nesprávné. Jednoznačně popírá, že by předmětem označeným jako „zubařský háček“ nějak poškozenou ohrožoval a že by se jednalo o předmět, který by byl způsobilý poškozenou zranit. Tvrdí, že v průběhu celé události nedošlo k tomu, že by poškozenou držel kolem ramen, v žádném případě ji neohrožoval uvedeným předmětem, naopak v průběhu doby, kdy jej poškozená rukou uspokojovala, byl opřený o sedadlo, ruce měl vedle těla, sedadlo měl mírně sklopené.
Dle názoru dovolatele bylo dokazování v řízení před soudem I. stupně neúplné, neboť nebyla provedena rekonstrukce, případně vyšetřovací pokus tak, aby bylo možno objektivně posoudit, jak v prostoru předních sedadel osobního vozidla zn. Škoda Felicia za situace, kdy sedadla byla částečně sklopena, poškozená dovolateli třela levou rukou pohlavní úd a on zůstal zakloněný na svém sedadle, jak mohl technicky proveditelně pravou rukou držet poškozené u jejího pravého spánku zubařský háček a to způsobem, jak popsala poškozená. Dle názoru dovolatele bylo povinností soudu v tomto ohledu prověřit tvrzení obhajoby a porovnat je s tvrzením poškozené. Tuto chybu nenapravil ani soud odvolací.
Dovolatel dále vyslovuje nesouhlas s názorem, že předmětný „zubařský háček“ lze považovat za zbraň ve smyslu trestního zákona. Tvrdí, že závěry soudu I. stupně o tom, že uvedený nástroj je zbraní a byl způsobilý přivodit poranění hlavy či obličejové části poškozené, které by mohlo mít za následek například zohyzdění, nemají v provedeném dokazování žádnou oporu. Z těchto důvodů je přesvědčen, že hmotně právní posouzení jeho jednání jako trestného činu vydírání, spáchaného kvalifikovaným způsobem se zbraní ve smyslu ust. §235 odst. 2 písm. c) tr. zákona je nesprávné.
Vyslovuje nesouhlas i s užitou právní kvalifikací, kdy byl uznán vinným, že se skutku dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zákona. Je toho názoru, že pro použití této právní kvalifikace nebyly v řízení splněny zákonné podmínky, neboť soud prvního stupně pochybil, když tento právní závěr učinil prakticky pouze a výlučně na základě trestní minulosti dovolatele, přičemž ovšem na druhé straně ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, z hodnocení jeho zaměstnavatele, z hodnocení dohledového pracovníka probační a mediační služby vyplývá, že dovolatel není agresivní, není nebezpečný pro společnost, není sexuálně deviantní a že ze znaleckého posudku současně vyplývá, že je schopen asertivity, i když na druhé straně dokáže být tvrdý při prosazování svých cílů a potřeb.
Dovolatel dále popírá, že by se na spáchání trestného činu nějak připravoval. Uvádí, že nezvládl situaci, domníval se, že poškozená s ohledem na to, jak s ním hovořila a jak se chovala, bude se vzájemným sexem souhlasit a že její odmítání nepovažoval za vážně míněné.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje souhlas se závěrem soudů obou stupňů, pokud jde o právní kvalifikaci skutku. Státní zástupkyně vyslovuje názor, že zubařský háček, kterým dovolatel proti poškozené útočil, je předmětem způsobilým učinit útok směřující proti jinému důraznějším, neboť má za nepochybné, že tento nástroj byl způsobilý taková poranění hlavy či obličejové části (např. zohyzděním) poškozené způsobit. Státní zástupkyně dále konstatuje, že byly naplněny i podmínky užití ustanovení §41 odst. 1 tr. zákona, neboť obviněný byl již odsouzen pro jiný zvlášť závažný trestný čin, a to pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zákona. Obviněný se dopustil i násilného trestného činu během zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu a během výkonu trestu byl odsouzen pro trestný čin násilného charakteru, a to pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, přičemž tento trestný čin byl spáchán za použití opět řezného nástroje, a to řeznického nože nelegálně drženého ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný tedy spáchal znovu zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový trestný čin nebo i jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán.
Z uvedených důvodů považuje státní zástupkyně podané dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V projednávané věci je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu toliko zčásti. Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.
V trestní věci P. K. je zjevné, že jestliže soudy obou stupňů na základě svých (pro Nejvyšší soud závazných) skutkových zjištění konstatují skutkový závěr o způsobu jednání dovolatele tak, jak je v rozhodnutích obou soudů popsán, pak z pozice dovolatele nelze tato skutková zjištění v rámci tohoto druhu mimořádného opravného prostředku s odkazem na výše uvedený dovolací důvod relevantně zpochybňovat a žádat o revizi těchto zjištění a stavět tak dovolací soud do pozice soudu „ řádné třetí instance“. Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo pouze na tu část, v níž obviněný napadá skutková zjištění a postup obou soudů při provádění a hodnocení důkazů, pak by muselo být toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Z hlediska použitého dovolacího důvodu tedy Nejvyšší soud považuje za relevantní pouze ty námitky dovolatele, v nichž jednak zpochybňuje právní posouzení otázky, co může či nemůže býti považováno za zbraň ve smyslu trestního zákona, jednak právní posouzení otázky tzv. zvlášť nebezpečné recidivy.
Obě tyto námitky však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněné.
Nelze předně souhlasit s názorem dovolatele, že tzv. „zubařský háček“ byl soudem nesprávně označen za zbraň ve smyslu trestního zákona. Naopak je nutno přisvědčit názoru státní zástupkyně, že se zcela nepochybně jednalo o předmět způsobilý zapříčinit poranění poškozené např. na hlavě a že se jednalo o předmět, který zcela evidentně činil útok vůči poškozené důraznějším. Výtku dovolatele, že soud tuto zcela zjevnou skutečnost nepodrobil dokazování, je nutno považovat za zcela lichou. V této souvislosti je zcela irelevantní, že se jednalo o předmět, který jinak nemá povahu zbraně; podstatné je, že byl jako zbraň použit.
Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení dovolatele, že soud nesprávně posoudil otázku tzv. zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu ustanovení §41 odst. 1 tr. zákona. Dle zmíněného ustanovení pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Z rozhodnutí soudů obou stupňů a údajů přiloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že otázce naplnění výše uvedených podmínek byla ze strany soudu věnována náležitá pozornost a s ohledem na skutková zjištění a okolnosti na straně dovolatele není sporu o tom, že v daném případě tyto podmínky byly beze zbytku naplněny. Skutečnosti, které obviněný uvádí ve svém dovolání (odkaz na údaje znaleckého posudku ohledně jeho schopnosti asertivního jednání apod.) nikterak nevyvracejí správnost právního posouzení této otázky soudem.
Vycházeje ze skutkových zjištění tak, jak byla učiněna v řízení předcházejícím podanému dovolání, je tedy nutno učinit nesporný závěr, že rozhodnutí soudů prvního ani druhého stupně není založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které formálně odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. srpna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h