ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.800.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 800/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2006 o dovolání podaném R. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 110/2004 ze dne 11. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 4/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 28 T 4/2003 ze dne 3. 8. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl za současného uložení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a byl nad ním vysloven dohled.
V předmětné věci podal Krajský státní zástupce v Ostravě, pobočka v Olomouci odvolání v neprospěch dovolatele (stejně i spoluobviněného), a to výlučně do výroku o trestu. O takto podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 2 To 110/2004 ze dne 11. 1. 2005 a to tak, že z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině nově rozhodl tak, že dovolatele odsoudil za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s dozorem. Současně mu uložil i trest zákazu činnosti, v rozsudku přesně specifikovaný na dobu pěti roků.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal R. M. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud provedl takto jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci ve vztahu k uloženému trestu a dospěl tak k chybnému závěru, který se promítl právě do uložení nepřiměřeně přísného trestu neodpovídajícího zásadám pro ukládání trestů dle ustanovení §31 a §40 tr. zák. Vzal sice správně v úvahu osobní poměry dovolatele, nepřihlédl však k okolnostem případu, a to z hlediska ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., když nevzal dostatečně v úvahu to, že dovolatel se spoluobviněným nahradili způsobenou škodu a nevzal ani v úvahu, že jejich jednání bylo na samé hranici práva obchodního a práva trestního při současné ustálené judikatuře Ústavního soudu České republiky, ze které plyne, že trestní represe je nejzazším prostředkem právní ochrany, která má nastupovat pouze tehdy, kdy je ochrana pomocí práva občanského a obchodního neúčinná (ultima ratio). Odvolací soud takto při ukládání trestu nevzal v úvahu všechny okolnosti případu a jeho výrok o trestu tak vychází z nesprávného hmotně právního posouzení věci, kterým je třeba rozumět též pochybení stran aplikace ustanovení o ukládání trestů (tedy i ustanovení §40 odst. 1 tr. zák.), když v opačném případě by vůbec nebylo možné se cestou dovolání domáhat nápravy. Podle jeho názoru mu tak odvolací soud uložil trest odnětí svobody ve vyšší výměře, než odpovídalo jeho jednání, což je podle nich v rozporu s §31 a §40 tr. zák. Na závěr uvedl, že se ztotožňuje se závěry o druhu a délce uloženého trestu tak, jak byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně (Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 28 T 4/2003 ze dne 3. 8. 2004). Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc mu vrátil ve smyslu ustanovení §265l tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odložení výkonu trestu odnětí svobody, proti němuž bylo podáno dovolání a to do té doby, než bude o dovolání rozhodnuto.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že poukázal na obsah užitého dovolacího důvodu a zároveň na ustanovení §27, §31 a §40 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti poukázal také na to, že zvolený dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) lze uplatnit pouze ve vztahu k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti, která z hlediska ukládání trestu může spočívat např. v pochybení v souvislosti s ukládáním trestu úhrnného či souhrnného. Naproti tomu důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle ustálené rozhodovací praxe dán i tehdy, jestliže při ukládání trestu soud aplikoval ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., ač pro takový postup nebyly dány zákonné podmínky, ale i tehdy, jestliže pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody tyto podmínky dány byly, ale soud je nevzal v úvahu. V těchto případech by šlo o trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně právě ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V posuzované věci se však o takový případ nejedná, neboť soudy obou stupňů aplikovaly ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. a dovolatel v této souvislosti pouze namítl nepřiměřenost trestu uloženého odvolacím soudem (jeho přísnost). To však samo o sobě není způsobilé naplnit zvolený důvod dovolání, protože nesprávný druh či výměra uloženého trestu mohou být obsahem dovolacího důvodu jenom za podmínek vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na ten který konkrétní trestný čin. O žádnou z těchto alternativ se však v posuzované věci nejedná, nehledě na to, že dovolatel ani tento dovolací důvod neuplatnil. Dovolatelem vznesené námitky tak nelze vztáhnout k žádnému z dovolacích důvodů vymezených zákonem v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., když pod ně nelze podřadit případné nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a takto zvažovat, zda trest byl uložen jako nepřiměřeně přísný či mírný. Uzavřel s tím, že uplatněné námitky v rámci užitého dovolacího důvodu stojí mimo jeho rámec, stejně jako mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. S ohledem na uvedené dále navrhl, aby předseda senátu nerozhodoval o návrhu dovolatele na odložení (správně přerušení) výkonu trestu odnětí svobody.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel své námitky vznesl v tomto směru s tím, že v jiném nesprávném hmotně právním posouzení věci odvolacím soudem je nutno spatřovat uložení trestu odnětí svobody, který pokládá za nepřiměřeně přísný, když soud nevzal v úvahu skutečnosti již shora popsané. Tak tomu však ve skutečnosti není, neboť úvahy o přísnosti či mírnosti uloženého konkrétního trestu se nemohou opírat o žádný z dovolacích důvodů vymezených zákonem za předpokladu, že jsou respektována ustanovení zákona týkající se druhu a výše ukládaného trestu. V posuzované věci totiž oba soudy shodně aplikovaly ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. (moderace) a odvolací soud také vysvětlil, z jakých důvodů uložil nepodmíněný trest odnětí svobody při současném odůvodnění toho, proč aplikoval zmíněné ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. Úvahy o tom, zda uložený trest je takto nepřiměřeně přísný, nejsou z hlediska vymezení dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. na místě. To ani z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ten ani nebyl uplatněn), neboť nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na předmětný trestný čin. Lze souhlasit i s vyjádřením státního zástupce v tom směru, že dovolací námitky stran uloženého trestu za daných okolností nemohou naplnit žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, protože jimi nemůže být ani případné nepřiléhavé vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného či mírného trestu. Nelze tedy než uzavřít, že námitky vznesené dovolatelem stojí obsahově mimo rámec dovolacích důvodů stanovených zákonem, když tyto slouží pouze k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka