ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.816.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 816/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2006 dovolání obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 3 To 498/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 20/2005, a rozhodl takto:
Dovolání M. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 1 T 20/2005, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona.
Za tyto trestné činy podrobně popsané pod body 1) a 2) výroku rozsudku byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona s použitím §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Součástí rozsudku bylo i rozhodnutí o povinnosti obviněného k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu a odkaz poškozených podle §229 odst. 2 tr. řádu se zbývajícími nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Další součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu prvního stupně, že se obžalovaný podle §226 písm. c) tr. řádu zprošťuje obžaloby z dalších dílčích skutků a odkaz poškozené Č. p., a. s., se souvisejícím nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 3 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 498/2005 podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a v navazujícím výroku o náhradě škody. Sám pak podle §259 odst. 3 nově rozhodl tak, že při stejném popisu skutku jako ve zrušeném výroku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, který zůstal tímto rozhodnutí nedotčen, byl M. H. odvolacím soudem podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Součástí rozsudku odvolacího soudu je i rozhodnutí podle §228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného k náhradě škody a odkaz poškozených podle §229 odst. 2 tr. řádu se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá výrok o vině rozsudku soudu druhého stupně (dovolatel sice uvádí, že se jedná o usnesení), a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného prostředku uvádí, že v celém průběhu řízení nebylo prokázáno, že někdy převzal jakoukoliv finanční hotovost a na základě čeho mělo dojít u poškozených ke vzniku škody. Odkazuje v této souvislosti částečně i na výpovědi poškozených, dovozuje, že převzít finanční částky dle jeho názoru musela třetí osoba. Zdůrazňuje své tvrzení, že je nevinný, což tvrdí od samého počátku a že soudy obou stupňů nevyvrátily jeho obhajobu. Je toto názoru, že nemohl svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestných činů dávaných mu za vinu, a tudíž nemohl být ani řádně odsouzen. Dle jeho názoru tedy došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci a na to navazujícímu nesprávnému právnímu posouzení skutku.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí (zřejmě míněno rozhodnutí Krajského soudu v Brně) a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitky obviněného, o které opíral deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají a tedy jej věcně nenaplňují, neboť jejich podstatou jsou výlučně výhrady skutkové povahy, směřují proti způsobu hodnocení důkazů, tedy proti správnosti skutkových zjištění. Z tohoto důvodu navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu (a stejně tak i kterémukoliv jinému ze zákonných dovolacích důvodů) obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je právě revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti způsobu dokazování a hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu, jakoby dovolání mělo funkci druhého řádného odvolání.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání M. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h