ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.825.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 825/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2006 dovolání obviněné Z. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 7 To 17/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 195/2004, a rozhodl takto:
Dovolání Z. H. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 10 T 195/2004 byla obviněná Z. H. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona, za který byla podle §250b odst. 3 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 10. září 2003 v B., v Č. s., a. s., uzavřela smlouvu o střednědobém úvěru hotovostním a použila nepravdivé potvrzení o výši příjmu i zaměstnání, přestože v době uzavření smlouvy byla bez zaměstnání a téhož dne u pokladny převzala v hotovosti částku 100.000,- Kč, čímž uvedené společnosti způsobila škodu ve výši 100.000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2006 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 17/2005 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obžalované přesto, že tato se řádně a včas svým podáním doručeným soudu dne 21. 2. 2006 omluvila ze zdravotních důvodů. Dle názoru dovolatelky měl soud zjistit její stanovisko, zda souhlasí s konáním veřejného zasedání v její nepřítomnosti a za tímto účelem měl veřejné zasedání odročit. Má za to, že soudem druhého stupně tak bylo zkráceno její právo účastnit se veřejného zasedání, v důsledku čehož nemohla řádně uplatnit svoje právo na obhajobu. V této souvislosti odkazuje i na ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na to, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na účast obviněného u hlavního líčení (jako těžiště a vrcholu dokazování) a při veřejném zasedání. Má za to, že v posuzovaném případě nejde o případ předvídaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, kdy by byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné u veřejného zasedání, protože soud neměl povinnost pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněné si opatřovat výslovný souhlas obviněné, když ve své omluvě zájem o účast ve veřejném zasedání ani sama neprojevila. Z těchto důvodů navrhuje, aby předmětné dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzovaném případě je zjevné, že obsahem dovolání není námitka proti konání hlavního líčení bez přítomnosti obžalované, nýbrž námitka proti konání veřejného zasedání bez její přítomnosti. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že svým charakterem je tedy dovolání s použitým dovolacím důvodem v souladu.
Z věcného hlediska však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
Pro nepřítomnost obžalovaného při veřejném zasedání totiž neplatí shodná právní úprava, jako pro nepřítomnost obžalovaného v hlavním líčení. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení nebo při veřejném zasedání (posuzovaný případ) by se jednalo o naplnění tohoto dovolacího důvodu tehdy, jestliže by došlo k porušení ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu (popřípadě §64 odst. 1 zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, pokud by daný případ spadal do právního režimu tohoto zákona).
V projednávaném případě je zcela zjevné, že postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení žádného zákonného ustanovení vztahujícího se na přítomnost obviněného při veřejném zasedání, přičemž na tento případ nelze vztahovat – jak se zřejmě dovolatelka mylně domnívá – v celém rozsahu rovněž ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení. Tím, že zcela zjevně nebyla porušena zákonná ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání nemohlo dojít ani k porušení jejího práva na obhajobu.
Nejvyšší soud rovněž nemohl přehlédnout, že z obsahu písemné omluvy – aniž by posuzoval závažnost důvodů této omluvy – obviněné z neúčasti na veřejném zasedání je zcela zjevné, že obviněná ani neprojevila jakýkoli zájem na jakékoliv formě své účasti při důkazním řízení, ani požadavek, aby se veřejné zasedání konalo toliko za její účasti. Proto nelze přijmout závěr, že by došlo k porušení procesně právních norem o přítomnosti obviněné při veřejném zasedání, dále pak práva na obhajobu a ve svých důsledcích ani práva na spravedlivý proces, jak dovolatelka namítá.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné Z. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. září 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h