ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.833.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 833/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2006 o dovolání podaném A. T., proti usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 5 To 87/2006 ze dne 21. 3. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 T 66/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 4 T 66/2005 ze dne 18. 1. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části napadeného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu neurčitou.
V předmětné věci podal A. T. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 87/2006 ze dne 21. 3. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. T. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ke skutku, tak jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nedošlo. Ve skutečnosti se v kritické době a na označeném místě chtěl zeptat poškozené na cestu. Protože se jednalo o pozdní noční hodinu, opuštěné prostředí a neznámého muže, poškozená zřejmě ve strachu reagovala hystericky a začala jej bít svou kabelkou, jejímu útoku se bránil právě snahou kabelku zachytit. Za těchto okolností se musela takto vzniklá situace jevit i svědkům jako jeho útok na poškozenou. I podle její výpovědi nešlo o útok náhlý, když k ní došel, zastavil se u ní a přistoupil k ní. Čas k dotazu již neměl, neboť poškozená začala hned křičet. Na základě výše uvedeného má za to, že rozhodnutí obou soudů nevzala jeho tvrzení v potaz a spočívá tak na nesprávném právním posouzení skutku, a proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a ve věci „sám rozhodl v souladu s §265m odst. 1 tr. řádu a sám rozhodl tak, že mně zprostí obžaloby, nebo rozhodl v souladu s §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal soudu prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel sice namítá nedostatek subjektivní stránky trestného činu loupeže, ale soudy potřebná zjištění v tomto směru učinily na základě ve věci provedeného dokazování. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s takto učiněnými skutkovými zjištěními bez dalšího, a tak se ocitl mimo rámec jím uplatněného dovolacího důvodu. Soudy přitom vycházely při hodnocení provedených důkazů z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích také náležitě vyložily, odůvodnily je a jim přiléhavě také zvolily právní kvalifikaci skutku jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Proto také navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědi poškozené v souvislosti s vlastním popisem samotného skutku a tím i jeho nesprávnou právní kvalifikaci, pokud v něm soudy spatřují naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a kterým byl také shledán vinným. V těchto souvislostech je na místě poukázat na to, že i oba soudy v důvodech přijatých rozhodnutí důsledně vycházely z úplné výpovědi poškozené, která v jejím rámci jednoznačně uvedla, že se dovolatel pokusil jí strhnout z ramene kabelku, o kterou se s ním přetahovala do té doby, než se mu ji podařilo poškozené vytrhnout, a poté se dal na útěk. Její výpověď koresponduje i s výpověďmi svědků, kdy D. K. popsal, jak zaslechl křik poškozené, pronásledoval dovolatele a kabelku mu odebral, stejně jako to, že dovolatel pokračoval v útěku a popsal i to, za jakých okolností byl dovolatel přivolanou policií poblíž zadržen. Označený skutek sledoval i další svědek K. D., který jej také stejným způsobem popsal. Oba soudy tak v důvodech svých (citovaných) rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely a s odkazem na ně také popsaný skutek adekvátně právně kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Přitom námitky dovolatele s ohledem na uvedené jsou ryze skutkovými a jejich prostřednictvím dovolatel pouze (v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními) nabízí jinou verzi skutkového děje.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka