ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.877.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 877/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2006 o dovolání podaném P. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 21/2006 ze dne 11. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 5/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 48 T 5/2005 ze dne 20. 2. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnném trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.
V předmětné věci podal P. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 1 To 21/2006 ze dne 11. 5. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. B. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek uvedený ve výroku nalézacího soudu nelze právně kvalifikovat jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., protože jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu, jakož i na potřebný stupeň jeho společenské nebezpečnosti. V tomto směru nejsou závěry soudů ani náležitě rozvedeny a vzbuzují tak pochybnosti o své správnosti. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a stejně tak i s ním související rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, se současným zrušením všech dalších rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazují, a to pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a konečně, aby Krajskému soudu v Brně přikázal, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatel pokud se jedná o jednotlivě vznesené námitky, uplatnil dovolací důvody právně relevantně a to pokud své námitky formuloval tak, že mezi skutkovou částí výroku o vině a právní větou téhož výroku v rámci citovaného rozsudku nalézacího soudu, není takový vztah, který by svědčil tomu, že ve skutkové části výroku uvedené konkrétní skutkové okolnosti označeného trestného činu odpovídají právním závěrům, vyjádřeným v právní větě uvedeného rozsudku. Ve skutkové větě tak prý nejsou popsány dostatečným způsobem objektivní okolnosti, ani subjektivní stránka označeného trestného činu a potřebný stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na to, že popis skutku ve skutkové větě výroku o vině obsahuje všechny kvalifikační znaky „opatření a nabídky psychotropních látek osobám mladším patnácti let“. Oba soudy se z hlediska naplnění okolností potřebných pro použití kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu z hlediska věku poškozených i znalostí dovolatele v tomto směru zabývaly a také v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily, jakým způsobem dospěly k závěru, že dovolatel poskytl nezletilým psychotropní látku a to v přímém úmyslu ve vztahu k této okolnosti. Stejně tak soudy hodnotily i všechny rozhodné okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby z hlediska ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., a to v rámci úvahy o druhu a výši trestu s tím, že jejich závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti uvedeného trestného činu pro společnost. Proto také navrhla, aby podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění a dovolatel tak ani nečinil. Jím vznesené námitky jsou však právně relevantní v tom směru, že popis skutku ve výroku citovaného rozsudku nalézacího soudu neodpovídá u trestného činu nedovolané výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§187 odst. 1, odst. 3 písm. b/ tr. zák.), tzv. právní větě, když z popisu takto označeného skutku nelze beze všech pochybností usoudit na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu a na potřebný stupeň jeho společenské nebezpečnosti, když na bližší důvody již neodkázal. K tomu je však na místě uvést, že v popisu předmětného skutku nalézací soud výslovně vyjádřil, že dovolatel oběma poškozeným výslovně nabídl aplikaci matamfetaminu-pervitinu a to ve dvou přesně označených případech, přičemž tato látka je nepochybně psychotropní a náleží mezi ty, které jsou zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách dle Přílohy č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., přičemž je nepochybné také to, že tyto látky popsaným způsobem poškozeným neoprávněně nabídl. Stejně tak je v popisu předmětného skutku obsaženého ve skutkové větě citovaného rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně uvedeno i to, že oběma poškozeným je třináct let, přičemž na této skutečnosti nemění nic, že obě poškozené s takovým jeho postupem souhlasily. Z této skutečnosti, jakož i z důvodů obsažených v soudy přijatých (napadených) rozhodnutích potom jednoznačně plyne, že objektivní i subjektivní stránka označeného trestného činu byla zjevně naplněna, když z učiněných (a soudy popsaných) skutkových zjištění také plyne, že uvedeného trestného činu se dovolatel dopustil ve vztahu ke zjištěným okolnostem případu v úmyslu přímém. Stran stupně společenské nebezpečnosti označeného trestného činu soudy své závěry vyjádřily v důvodech přijatých rozhodnutí, v rámci kterých poukázaly na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. a adekvátně vysvětlily, co je k aplikaci tohoto zákonného ustanovení vedlo. Nelze tedy než uzavřít, že námitky dovolatele stran soudy užité právní kvalifikace jimi popsaného skutku (nedostatečné rozvedení soudy užité právní kvalifikace) jsou, s ohledem na již uvedené, zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu, který byl uplatněn podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je nutno poukázat na to, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána, přičemž druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by potom v posuzovaném případě byla naplněna pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal, když jím v tomto směru uplatněné námitky dovolací soud z důvodů uvedených v části tohoto svého rozhodnutí shora, shledal zjevně neopodstatněnými.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka